Po přečtení spalte

Zábavnost celýho filmu vidím především v kvalitně napsaných a posléze i zahraných postavách (Brad Pitt a John Malkovich) a závěrečné pointové řeči šéfa CIA. Nicméně po celý čas si film vybíral poměrně dlouhé nudné a pasáže, dění kolem George Clooneyho, vůbec jeho vážná postava byla dost v kontrastu s parodickýma postavama Brada a Johna a právě díky tomu měl film dvě barvy (vážnou a zábavnou), které k sobě nešly. To, že film dělali Coeni je možná pro některý zdejší tetičky a strejdy důvod pálit vysoký hodnocení film nefilm, ale takhle to opravdu nelze pojímat. (07.03.2015)

Coeni se vrátili ke svým tragikomickým postavám. Hlavní (anti)hrdinové sice mnohem více připomínají šachové figurky, než plnohodnotné postavy, ale taky nebudete vyčítat Kasparovovi, že si před spaním nepovídá s černou královnou. Coeni se ukázali jako zdatní šachisti a tahle filmová partie je nevýslovnou lahůdkou. Myslím, že smát se cizí blbosti není nečestné, ale naopak v jistých momentech povznášející. Povznášející film. (02.04.2009)

Několik poznámek k příběhové struktuře filmu, která je jedním slovem obdivuhodná: 1, Výjimečnost Coenů spočívá v tom, že svůj film vedou ze zcela přehledné a otřepané expozice (až vás těch prvních 20 minut uráží) do bezmezně zamotaného konce. Zvolna se v tom ztrácíte, a když po skončení filmu přemýšlivě, kde konkrétně jste se ztratili, kde byl ten kritický bod, nemůžete ho za žádnou cenu najít. Zhruba od půle, aniž byste to postřehli, se takzvaně vezete a s vámi se vezou i postavy. Ale Coeni nepotřebují na matení diváka a konstruování zápletky nespolehlivé vypravěče, flashbacky, ani aristotelovské kolize, krize nebo peripetie. Vůbec ne, film vedou v takřka jednoduchém „seriálovém rytmu" (až se tím cítíte ošizeni). 2, Druhou zajímavostí (a sluší se dodat, že v kinematografii raritou) je nevídaná provázanost všeho ze vším. Je to až k neuvěření. Kdykoliv nějaká postava něco řekne, nebo udělá - sic sebetriviálnější úkon to je -, vždy to má návaznost na pozdější události. Coeni jako buldozer odmítají opustit již vyřčená přesvědčení a umanutě před sebou hrnou vše až do konce. Pokud Clooney cosi pronese o reflexu na střelbu, skutečně pak vystřelí; Frances McDormand jde na stejný film a směje se při stejné části; několikrát se zdůrazňuje negativismus šéfa tělocvičny a loser přes inzerát se objevuje na konci znovu a číhá na další kořist (a vystresuje přitom Clooneyho). A právě z tohoto povstává složitost odlehčených filmů bratří Coenů. Tato jejich technika se nazývá Chekhov's gun, tedy objekt v příběhu, který získá význam a důležitost až na konci, přestože se objeví už na začátku. Čili přesný opak techniky MacGuffin, což je naopak nástroj, který popohání charaktery a příběh, přestože žádný význam nemá – kupříkladu kostka v Transformerech. A Coeni mají takových Chekhov's gunů ve filmu doslova desítky. Rovněž oceňuji, že film lze číst buďto jako post-špionážní komický výjev, anebo jako drama se silnými charaktery. A kdybych měl kvalitu poměřovat glamour moronem Bradem Pittem, jdu na pět hvězd. (04.11.2008)

Scénář: Joel Coen, Ethan Coen .. Report back to me when it makes sense. __ Komplikované, absurdně černé, přehnaně sebejisté, komediálně krajně vyčpělé a ... většinou prostě slabé až nudné. Nějakou tu perličku předlouhého dění dodá, mimo několika záblesků v průběhu, až samotný závěr, jenže je to taková zkratka, která stěží zakrývá mnohé tvůrčí rozpaky. S dobrým záměrem napsanou, ovšem pouze průměrně zpracovanou, látku pak nevytrhne ani plejáda hereckých exhibicí, kdy mě zvláště odvázaný Brad Pitt hodně potěšil. (02.11.2008)

„Tělo zlikvidujte, všechny sledujte a informujte mě, až to začne dávat smysl!" Musím se přiznat, že jsem se velmi dobře pobavil, když se ředitel CIA tak trochu ztratil v událostech, jejichž hnacím motorem byla nová prsa, odsátí tuku, vyžehlení vrásek a disk nalezený ve skříňce fitka. V takové chvíli samozřejmě považuji za nutné, aby kdekdo sledoval kdekoho a jsem srozuměn i s tím, že to všichni nemohou přežít - hlavně, že je to sranda. (07.12.2012)