Po přečtení spalte

Coenovci jsou mistři ve psaní absurdních příběhů. Ve kterých vůbec nevíte, co se stane v následujících minutách filmu. A jejich rukopis u tohoto filmu je více než jasný. Obyčejné zápletky jsou vyšperkovány absurdními situacemi, které jsou tak nepředvídatelné jako u ostatních příběhů. Herci, kteří hrají tyto filmové postavy jsou právě ti, u kterých by jste to nečekali (Až na Malkoviche, který mi připomínal Malkoviche ve filmu V kůži Johna Malkoviche :-) ). A proto je to příjemným zpestřením při sledování filmu. Brad Pitt byl nejlepší postavou ve filmu a scény s ním si budete vychutnávat vteřinu po vteřině, frame po framu. Jako celek je to dobrý film, ale pokud bych si měl vybrat. Dám radši přednost filmům Fargo nebo Big Lebowski. (06.11.2008)

Několik poznámek k příběhové struktuře filmu, která je jedním slovem obdivuhodná: 1, Výjimečnost Coenů spočívá v tom, že svůj film vedou ze zcela přehledné a otřepané expozice (až vás těch prvních 20 minut uráží) do bezmezně zamotaného konce. Zvolna se v tom ztrácíte, a když po skončení filmu přemýšlivě, kde konkrétně jste se ztratili, kde byl ten kritický bod, nemůžete ho za žádnou cenu najít. Zhruba od půle, aniž byste to postřehli, se takzvaně vezete a s vámi se vezou i postavy. Ale Coeni nepotřebují na matení diváka a konstruování zápletky nespolehlivé vypravěče, flashbacky, ani aristotelovské kolize, krize nebo peripetie. Vůbec ne, film vedou v takřka jednoduchém „seriálovém rytmu" (až se tím cítíte ošizeni). 2, Druhou zajímavostí (a sluší se dodat, že v kinematografii raritou) je nevídaná provázanost všeho ze vším. Je to až k neuvěření. Kdykoliv nějaká postava něco řekne, nebo udělá - sic sebetriviálnější úkon to je -, vždy to má návaznost na pozdější události. Coeni jako buldozer odmítají opustit již vyřčená přesvědčení a umanutě před sebou hrnou vše až do konce. Pokud Clooney cosi pronese o reflexu na střelbu, skutečně pak vystřelí; Frances McDormand jde na stejný film a směje se při stejné části; několikrát se zdůrazňuje negativismus šéfa tělocvičny a loser přes inzerát se objevuje na konci znovu a číhá na další kořist (a vystresuje přitom Clooneyho). A právě z tohoto povstává složitost odlehčených filmů bratří Coenů. Tato jejich technika se nazývá Chekhov's gun, tedy objekt v příběhu, který získá význam a důležitost až na konci, přestože se objeví už na začátku. Čili přesný opak techniky MacGuffin, což je naopak nástroj, který popohání charaktery a příběh, přestože žádný význam nemá – kupříkladu kostka v Transformerech. A Coeni mají takových Chekhov's gunů ve filmu doslova desítky. Rovněž oceňuji, že film lze číst buďto jako post-špionážní komický výjev, anebo jako drama se silnými charaktery. A kdybych měl kvalitu poměřovat glamour moronem Bradem Pittem, jdu na pět hvězd. (04.11.2008)

Tak tohle byla lahoda. Tento film jsem si náležitě užíval už kvůli výbornému obsazení a bratrům Coenům, jež jejich styl vyprávění mám velice rád i když mě tento jejich počin připadal přeplácaný. Mnoho komických situací u kterých excelovali všichni přítomní, hlavně Brad Pitt alá hodný samaritánec(vůbec mužské obsazení bylo dokonalé) a tak si myslím, že si tento počin 4 hvězdičkové hodnocení jistě zaslouží… (07.11.2008)

Černohumorově pojatá kritika amerického stylu života, vztahových problémů, i tajných služeb a špionážních praktik. V typicky mimózním coenovském hávu. Mrštně zrežírované a značně rozevláté. Ačkoliv nechybí důvtip a stopáž je tak akorát, nelze se ubránit pocitu, že je to celé zbytečné. Přehnaně hlučné, vyhrocené a tak trochu hozené mimo realitu. Lze pochopit, že je potřeba číst mezi řádky a spíše se jedná o odreagovačku na sobotní odpoledne, kde se nic moc neřeší, ale prostě ne. Nejsem ochoten akceptovat brakový nádech, který je z toho cítit. Zbytečnost, jejíž filmařská rétorika mi nic neříká a nebaví. (22.07.2017)

Coeni slily svoje trademarky dohromady a Po přečtení spalte tak zůstává ve všech směrech na půli cesty. Malkovich fu*kuje, Pitt vyšiluje a Clooney rozhazuje úsměvy, aby až na závěr přišel J. K. Simmons a dal tomu všemu trochu šťávy. Se vším se tu hraje až moc na jistotu a Coeni se urputně drží vlastních žánrových mantinelů, jakoby se ani nesnažili dát divákovi něco navíc, takže vás po chvíli začne nahlodávat pocit, že koukáte pouze na nový příběh ve starém kabátku. Už by to vážně chtělo upgrade, pánové... (26.10.2008)