Che Guevara

Myšičko, máš recht, Benicio umí hrát, až z toho všechno bolí (taktně pomlčím o tom, že mě po těch podezřele dlouhých 126 minutách nejvíc bolelo to, na čem sedím). Soderberg pochopil, že méně je někdy více a spoutal látku, která hrozila překypět a připálit se, do dokumentární formy, která sedla daleko víc než nějaký pseudohistorický opus soudruha Che a která i těm, kteří mají na kubánskou revoluci a další podniky vzešlé z životních postojů Fidela a jeho ne/věrných svůj názor, umožňuje mnohé pochopit (na rovinu, patřit k jeho stoupencům, uvedl by mě Guevarův projev v OSN do totální nirvány bez toho, abych předtím musela absolvovat stovky životů ve všech podobách, takhle jsem půl uznale a půl zděšeně střídavě přikyvovala té inteligenci a umu a střídavě vrtěla hlavou nad tím, jak mimo se inteligence a um někdy zaměří). Jinak asi jediný životopisný film, v němž hrdinovo neustálé chrchlání není příznakem tubery, ale astmatu. A zda jsem pochopila, proč Che a spol. budovali pro své děti socialismus? Samozřejmě. Protože si ti parchanti nevděční nic jiného nezasloužili. (31.08.2009)

Che Guevara, jméno samo o sobě velký pojem. Po Fidelu Castrovi možná nejznámější muž kubánské revoluce. Part one mapuje cesty tohoto rodilého Argentince v rozmezí asi zhruba 10 let, po jeho první setkání s Fidelem, plány na revoluci, nábor nových lidí a potom její samotné uskutečnění, kterým také tahle první část končí. Jsou zde i záběry např. z OSN, kde Che vystoupil, v typicky plamenném projevu, plném ideálů, kterým nejen on, tehdy bezesporu věřil. A i když film trošku škobrtá a je někdy malinko nudnější, sáhnu nakonec ke čtyřce. hlavně za Benicia, který ne, že by podal nějaký světový výkon, ale dokázal Ernesta zahrát velice věrohodně a pak také zhruba za poslední bojovou půlhodinku filmu, která se mně moc líbila. A jsem moc zvědav na Partyzánskou válku, ale to až někdy jindy. (18.07.2014)

Soderbergh nám roste a tentokrát si ukousl krajíc, který dlouho kousal ale nakonec se jím začal dusit a musel ho vyplivnout. Pokusil se natočit velký film o velké postavě ale zůstal někde na půl cesty. Che Guevarův život byl poměrně zajímavý na zfilmování ale Soderbergh není velký režisér ačkoliv by si to určitě přál. Del Toro zachraňuje dost a akční scény připomínající hru na vojáčky jsem si i přes svou přímočarost a obyčejnost užival ale bylo to málo. Celá první část této rozmáchlé podívané je o výletech po lese, občasných přestřelkách a aby film působil důležitěji nechybí ani Guevarovi proslovy. Bohužel mě jeho příběh přestal hodně brzy zajímat a popravdě jsem se toho o něm moc nedozvěděl. (15.07.2010)

Jedna sa o najneosobnejší film aký kedy Soderbergh natočil. Postava Che Guevaru, ktorá ešte dodnes predstavuje symbol revolúcie, je tu vykreslená akoby v nejakom dokumentárnom filme. Sledujeme len drobné útržky, kde hádže pohľad na svojich spolubojovníkov a prednáša zemepisné destinácie, ktoré predpovedajú ďalší stret revolucionárov so štátnymi zriadencami. Del toro svoju postavu prežil, ale vďaka Soderberghovi sa mu jednoducho pod kožu nedostaneme. Celý dvojhodinový film, je plný odvahy, silných rečí, stovky postáv, ale ani jedna vás nechytí za srdce, ani jedna vás neprinúti premýšľať o tom, že či to čo robili malo svoje opodstatnenie. Jednoducho tu nie je nič čoho by ste sa mohli chytiť. Tí, ktorý Guevarovú postavu až tak nepoznajú, ho nebudú mať možnosť pochopiť a tí, ktorý ho poznajú, budú mierne sklamaný, lebo v tomto filme jednoducho niečo chýba. Soderbergh ale nie je neskúsený režisér a čo sa týka stavby scén, výpravy, hudby a prestrihov jedna sa o kus dobre zvládnutej remeselnej práce, ale načo to všetko je? Aj keď to vyzerá dobre z nastávajúcou zimou tento film zapadne snehom. Veľká škoda. V príbehu doslova cítiť veľký potenciál. (03.09.2010)

Steven Soderbergh nepatří mezi režiséry, kteří točí extra zábavné snímky, ale poslední jeho počiny jsou na nebezpečně zvednutý prostředníček. Lehce přes dvě hodiny (a to jde o první část!) a těžce o ničem. Neříkám, že mě Che nezajímá, ale většina filmu utíká hrozně pomalu a jeho postava je vykreslována extrémně pomalu. Soderbergh se možná v dokumentární ladění a pomalosti vyžívá, ale já opravdu ne. Zajímavé je využití barevního a černobílého filmu. Já osobně bych to asi čekal opačně, ale Soderbergh "ty novější" záznamy promítá černobíle, aby staré představoval barevně. Chápu, že jde pravděpodobně o snahu zdokumentárnět téma(nové záběry z konference a diskuzí ve stylu černobílé televize...), ale příliš to nepomáhá. Del Toro předvádí kvality, ale není to Marlon Brando, aby vše utáhl sám. Tohle asi ocení nějaký milovník Che a všech různých detailů, ale obyčejný divák by oba díly zkrátil do jedné dvouhodinovky a viditelně, by o nic nepřišel. Až zase budu mít chuť poznat velkého "Che", tak si zagoogluju... Zjistím více informací za mnohem méně času. PS: doufám, že všichni ti, co nosí Cheho na tričkách vědí, kdo to byl...:) (18.07.2009)