Che Guevara

Určitě lepší než partyzánská válka, ale pořád bych čekal od tohoto tématu poutavější záležitost. Kolem kubánské revoluce jsem se nedozvěděl nic zásadního a vykreslení samotného Che Guevary je neskutečně matně převyprávěno. Soderbergh se snaží svojí zručností, co to jde, ale scénář mu toho moc neumožňuje. Jen válečné scény z kubánského prostředí dělají z tohoto filmu o něco lepší podívanou, než Che Guevara: partyzánská válka.......5/10 (22.07.2017)

Soderbergh sice ze své dílny chrlí jeden film za druhým, ale v tomto případě jednoznačně platí stará pravda že kvantita nemůže nahradit kvalitu. Kam se poděly časy Traffic? Ještě že tyhle neúspěchy Steven kompenzuje díly Dannyho parťáků. Che Guevara je tak naprosto nefungující film, který by se mnohem více uplatnil jako dokument. Film mě začal mírně zajímat až s blížícím se koncem a tak jsem tedy zvědavý na druhou část. Tohle je hrozná nuda. 30% (31.07.2010)

Já jsem se tak těšil :-( Nicméně po skončení filmu jsem si uvědomil, že kromě Dannyho parťáků se mi žádný Soderberghův film nelíbil. Je mi jasné, že je bezpochyby nesmírně náročné natočit film, který se zakládá na historických faktech, a který mapuje natolik významné období v dějinách Kuby dvacátého století, ale taky si myslím, že lze takovou látku zpracovat poutavě. A to se dle mého mínění Soderberghovi absolutně nevyvedlo. Neustále chození džunglí, objímání a vítání, ošetřování raněných. Všem divákům je dobře známo, že Che Guevara byl lékař, a že se se svými souputníky dozajista srdečně vítal, ale není třeba kvůli tomu natahovat film o desítky minut. Sečteno a podtrženo, nuda k uzoufání, kterou nevytrhne ani skvělý a přesvědčivý Benicio Del Toro. Budu hodně zvažovat, zda jít na druhý díl. (12.01.2009)

Nejvíc jsem si užil skvěle nasnímané lokace a perfektní dobývání Santa Clary. Partyzáni tam pobíhaj mezi těma hezkejma budovama, krejou se za bourákama z 60. let a dobývaj a dobývaj :) Samotnej Del Toro mi nějak extra famózní nepřišel, ale nevadil mi. Che Guevara tu je podanej jako extrémně naivní dobrák, co má přesně vytyčený hranice mezi dobrem a zlem, a jinej (byť objektivnější) názor prostě nebere. Jako partyzánský film bezva, jako životopisný film to bude mít hodnotu asi až po zhlédnutí druhého dílu. (08.02.2009)

V chrámu, kde smrdí kadidlo a myrha by byl maestro Soderbergh zaručeně bossem vzbouřenecké skupiny mnichů. Opravdu, i žáci z tibetské školy Červených čepic (Karma-kagjü) nadělají více hluku, než film o Che Guevarovi. V první polovině jsem se tvářil podobně jako sedmileté holky, když je bere ďas. Přemýšlel jsem o své smrti. Jestli by nikomu vadilo, kdybych si při sledování partyzánského filmu prostřelil hlavu šípem. Nálsedně jsem byl pokropen studenou vodou, protože epitaf znějící: "Zemřel s revolucionářskou čepicí a s krucifixem v náručí.." by nezněl tak, jak bych chtěl. Proto jsem zatnul zuby a pokračoval. Zarazilo mě jak dalece jsou schopny lidské hlasivky navodit atmosféru bezbřehé nudy a spánku. Herci mluví tím nejtišším hlasem, jakým si dovedete představit, a jelikož všichni pobíhají v maskáčích, máte problém rozeznat Che Guevaru od Fidela Castra a vojáka od sloupu s elektickým vedením. Nepřemýšlel jsem nad ideologií, ani nad tím, jestli film odpovída skutečnosti, seděl jsem, koukal z okna a zamýšlel se nad, zda-li Silvia Plathová před svou sebevraždou neviděla Soderberghův opus magnum. Vůbec bych se jejímu činu nedivil... Volím raději dokument! (16.08.2009)