Režie:
Steven SoderberghScénář:
Peter BuchmanHudba:
Alberto IglesiasHrají:
Benicio Del Toro, Julia Ormond, Oscar Isaac, Édgar Ramírez, Santiago Cabrera, Catalina Sandino Moreno, Yul Vazquez, Victor Rasuk, Jsu Garcia, Demián Bichir (více)Obsahy(2)
26. listopadu 1956. Fidel Castro se plaví na Kubu s osmdesáti povstalci. Jedním z nich je i Ernesto „Che“ Guevara, argentinský doktor, který sdílí s Castrem společný cíl – svrhnout zkorumpovanou diktaturu Fulgencia Batisty. Che se projeví jako nepostradatelný bojovník, rychle si osvojí umění partizánského boje. Jakmile se Che pustí do boje, s nadšením ho oslavují jeho velitelé i kubánský lid. Tento film zachycuje vzestup Che během kubánské revoluce, od doktora – přes velitele – k hrdinovi revoluce. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (300)
Myšičko, máš recht, Benicio umí hrát, až z toho všechno bolí (taktně pomlčím o tom, že mě po těch podezřele dlouhých 126 minutách nejvíc bolelo to, na čem sedím). Soderberg pochopil, že méně je někdy více a spoutal látku, která hrozila překypět a připálit se, do dokumentární formy, která sedla daleko víc než nějaký pseudohistorický opus soudruha Che a která i těm, kteří mají na kubánskou revoluci a další podniky vzešlé z životních postojů Fidela a jeho ne/věrných svůj názor, umožňuje mnohé pochopit (na rovinu, patřit k jeho stoupencům, uvedl by mě Guevarův projev v OSN do totální nirvány bez toho, abych předtím musela absolvovat stovky životů ve všech podobách, takhle jsem půl uznale a půl zděšeně střídavě přikyvovala té inteligenci a umu a střídavě vrtěla hlavou nad tím, jak mimo se inteligence a um někdy zaměří). Jinak asi jediný životopisný film, v němž hrdinovo neustálé chrchlání není příznakem tubery, ale astmatu. A zda jsem pochopila, proč Che a spol. budovali pro své děti socialismus? Samozřejmě. Protože si ti parchanti nevděční nic jiného nezasloužili. ()
V chrámu, kde smrdí kadidlo a myrha by byl maestro Soderbergh zaručeně bossem vzbouřenecké skupiny mnichů. Opravdu, i žáci z tibetské školy Červených čepic (Karma-kagjü) nadělají více hluku, než film o Che Guevarovi. V první polovině jsem se tvářil podobně jako sedmileté holky, když je bere ďas. Přemýšlel jsem o své smrti. Jestli by nikomu vadilo, kdybych si při sledování partyzánského filmu prostřelil hlavu šípem. Nálsedně jsem byl pokropen studenou vodou, protože epitaf znějící: "Zemřel s revolucionářskou čepicí a s krucifixem v náručí.." by nezněl tak, jak bych chtěl. Proto jsem zatnul zuby a pokračoval. Zarazilo mě jak dalece jsou schopny lidské hlasivky navodit atmosféru bezbřehé nudy a spánku. Herci mluví tím nejtišším hlasem, jakým si dovedete představit, a jelikož všichni pobíhají v maskáčích, máte problém rozeznat Che Guevaru od Fidela Castra a vojáka od sloupu s elektickým vedením. Nepřemýšlel jsem nad ideologií, ani nad tím, jestli film odpovída skutečnosti, seděl jsem, koukal z okna a zamýšlel se nad, zda-li Silvia Plathová před svou sebevraždou neviděla Soderberghův opus magnum. Vůbec bych se jejímu činu nedivil... Volím raději dokument! ()
Ať se to někomu líbí nebo ne, při opravdových revolucích se střílí na nepřítele a zrádci se popravují. Tečka. Nehodlám tu ovšem politizovat ale hodnotit film. Jeho dokumentaristická strohost a syrovost se mi moc a moc líbila, takový způsob režie zdá se mi být v tomhle případě velice šťastným. Mrzely mě ovšem některé dějové skoky, rád bych býval osudy "bratrů z hor" viděl hezky postupně, plynule, od vylodění až po Havanu, jako takový hraný časosběrný dokument o kubánské revoluci. Jsem ale vděčný i tak; je skvělé, že někdo natočil film o Guevarovi takhle nedogmaticky a netendenčně (ať tak či onak), navíc Benicio Del Toro je coby El Comandante naprosto fantastický. ()
Spíš dokument než regulérní film, ale o to poutavější. Del Toro hraje minimalisticky a tak nějak lidově, většinu času jako by na sebe nechtěl strhávat pozornost (stejně jako ze začátku sám Che), vpodstatě svou postavu formuje událostmi, které se právě dějí, což považuji za jeden z největších kladů filmu. Soderbergh navíc výborně natočil většinu bitev a z přestřelek sálá živočišnost a právě ona lehká dokumentárnost, která výborně koresponduje s hlavním vyprávěním. To vše je protkáno i několika odlehčujícími příhodami jako třeba scéna s Camilem a břichomluvcem, či diskuzemi s Fidelem Castrem a jeho bratrem Raulem o formování "svobodné" Kuby. Kurva! Netrefil jsem! ()
Příručka pro všechny budoucí revolucionáře a partyzány, ale jako film je to brutálně neuspokojivé. Soderberghova "Part One" je zdlouhavou, vypiplanou a koneckonců vyhoněnou nudou, která rozhodně jako "dobrý" biografický film neuspokojí. __ Ano, nejvíc se spoléhalo na Del Tora, kterej hrát umí, to víme všichni, ale když mu pan režisér nedá moc šanci ve filmu, ve kterým se děje hovno, tak se nikdo nemůže divit. Ono klidně můžete na deset minut odejít, usnout nebo udělat cokoliv jiného, a stejně o nic nepříjdete. __ Uvidíme, co přinese druhý díl, na kterej se rozhodně nepodívám. ()
Galerie (44)
Zajímavosti (21)
- Steven Soderbergh má americké občanství, tudíž scény z Kuby nemohl točit na Kubě. Lokality mu nahradily Španělsko, Mexiko, Portoriko a Bolívie. (Sfinkter)
- Soderbergh se na filmu podílel i jako kameraman. (ČSFD)
Reklama