Hodina klavíru

Nepříliš vyrovnaný pokus natočit starý Hubačův scénář, připravený pro Vladimíra Menšíka a Vlastimila Brodského. Problém je nejen v nesrovnatelně slabším herectví Polívky a Lišky, ale také v nedochůdné režii Zdeňka Zelenky (vím, malichernost, ale třikrát po sobě natočit stejný Polívkův příchod ke dveřím... ech). Liška je herecky zcela nedostatečný a Polívka se snaží scény, které by Menšík hrál s tichým zvnitřněním, překonat šaržírováním a nejapnými pokusy o zlehčení látky. Budař je v tomto případě zcela zmarněný, šaržíruje jakéhosi groteskního blba, i Cibulková tentokrát není schopna zahrát skvěle připravený part. (16.10.2007)

Takže tenhle film je v modrý barvě?! Tak to ode dneška přestávám brát tenhle server vážně, doopravdy. Už jenom, že je to dílo Jiřího Hubače stačí říct ... Tento film (o alkoholismu) má ke konci příšerně poutavou atmosféru, nápad a prostě vše, co film může mít a jsem moc ráda, že to pan Hubač přepsal a přehodnotil (kvůli smrti jednoho z herců) i pro Pavla Lišku, protože ten opět nezklamal, no nádherný film prostě. (30.08.2009)

Tento snímek má podobný problém jako snímek "Jak se krotí krokodýli". U obou dvou filmů jejich předchudci vznikli v době minulé. Od té doby uběhlo mnoho let. U obou dvou jmenovaných se bohužel nezačla "trojka" točit. U filmu, Jak vytrhnout velerybě stoličku, potažmo Jak dostat tatínka do polepšovny, mezitém zestárl Tomáš Holý, a ač byl scénář na světě už to nestačil natočit. U Tažných ptáků či Ikarova pádu bohužel zemřel Vladimír Menšík a už to taky nestačil natočit. Mezitím se změnila doba, lidi jinak komunikují, máme jiné prostředky atp, a původní scénář se přepracoval pro jiné představitele. Polívka s Liškou mohou hrát jako Bozi, ale nemohou nikdy nahradit "Menču" a "Bróďu". Ač to může fungovat jako samostatnž film, bohužel dojde vždy k srovnání. Ale narozdíl od výše zmíněných "Jak se krotí krokodýli" vyšel tento snímek se ctí a duchem původních filmů. Já vím, že je nemístné srovnávat Hubače s Poledňákovou. Ale musel jsem to zmínit s jistou podobnosté osudů těchto příběhů. (28.12.2013)

Na to, že se jedná o televizní film, je to silně nadprůměrné. Námět je sice klasický, ale zpracování velmi kvalitní a silné, zejména pro citlivější diváky. Scénář se povedl a obsazení hlavních, i těch vedlejších rolí také. Zejména dvojice Polívka-Liška opravdu hraje a společně jsou uvěřitelní až k pláči. Zasloužené čtyři hvězdičky. (08.10.2016)

Všichni padají na prdel z mistrného scénáře Jiřího Hubače, ale já tohle nadšení sdílet nemůžu. Hubač, kterej z nějakýho záhadnýho důvodu opět napsal příběh z prostředí protialkoholní léčebny, vystihl většinu mužských dialogů skvěle, nicméně ženský element nezvládl vůbec. Jak si mám vysvětlit to, že Klára Melíšková, která je na svýho bratra až neuvěřitelně zlá, mu najednou zničehonic zavolá a je najednou hrozně milá, děkuje mu za všechno a snad by ho samou přívětivostí obskočila. Uklízečka v hudební škole je zase podivuhodně drzá semetrika, která si v podstatě jen tak z prdele otevírá hubu nejen na učitele, ale i na ředitele... pan Hubač asi nikdy v reálu nepotkal uklízečku, jinak by viděl, jak úslužný, slušný a uťáplý ty dámy bez výjimky bývají. Z hereckých výkonů mne dle očekávání potěšili Postránecký s Preissem. Oproti tomu dramatický výkony Polívkovy bývají tradičně slabší a Pavel Liška opět vsadil na osvědčený herecký archetyp blbce. Cibulková, Budař a Dolanský jako vždy nic zvláštního nepředvedli. Potěšil mě v epizodní roličce stěhováka Jan Dvořák z našeho regionálního divadla, hrál slušně. (18.09.2014)