Flight of the Conchords

Ústřední duo je vtipné, ale jen jako samo o sobě. Flight of The Conchords jsou lepší jako vtipná kapela, než jako seriál. Písničky jsou někdy báječně zpracované a vtipné jako francouzská Foux Da Fa Fa nebo I Told You I was Freaky. Jinak mi to ale nějak nesedí. Náplň jednotlivých dílů je buď nudná, a má dobré skladby, a nebo je to přesně naopak. Soucítit s klukama opravdu můžete, ale je to přesně na hranici snesitelnosti. Seriál totiž z neúspěchu netěží tak suše jako třeba anglický Extras, a nechává oba zpěváky trmácet se doslova od ničeho k ničemu. Najdou se zlaté momenty jako závěrečná scéna celého seriálu, zmiňované písničky nebo skvělá narážka "New Zealand town", ale taky jsem zažil spoustu momentů, kdy jsem vyloženě čekal, až se stane něco zajímavého nebo až konečně padne nějaký vtipný vtip. Přisoudil bych to trochu otupělosti ze seriálů, kde se hraje na každou "punchline", ale jenom to ten problém nebude. Vždyť třeba na osobitý humor hraje i Fry s Lauriem. Jednoduše řečeno, tohle nebyl úplně můj šálek čaje. Bret a Jemaine pro mě vítězí zcela jistě na jevišti před živým publikem. (16.01.2011)

Extrémně zábavnej seriál, kterej má pekelnej tah na bránu. Bret s Jemainem sypou jednu hlášku za druhou a doprovází to nekonečnou sérií dokonalých pohledů, výrazů a ksichtů. Vrcholem jsou parodie na klipy popových hvězd od Bee Gees a Pet Shop Boys přes Beastie Boys až po devadesátkový obskurity typu Reel 2 Real, který ve většině případů snad i předčí originál, a to nejen vtipností naprosto praštěných a přitom dotažených textů plných geniálních a hlavně nečekaných obratů (you are the most beatiful girl in the... room, oooh oooh, in the whole wide .... room... you are so beautiful - you could be a waitress), ale hlavně podáním - Brett a Jemaine jsou oba výborný zpěváci, který zvládaj všechny žánry a jejich hlasy zmáknou ultravysokej beegees falzet, soulovej zpěv ve stylu Barryho Whita i "gangsta" rap. Miluju absurdní humor i muziku, takže Flight of the Conchordes je pro mě jasná volba. (21.11.2008)

Asi desat minut predtym ako som videl prvu cast tohto serialu ( a to som netusil do coho idem) sme spolu s priatelkou skonstatovali, ze sme uz dost dlhu dobu nevideli dobru komediu. A tu toto! Originalny serial, na ktory si prvych par minut musite zvykat. Prekvapila ma digitalna kamera a prekvapili ma piesne. Ked som zacul prvu piesen, presiel ma smiech, pretoze osobne filmy kde sa spieva nemusim (okrem ten s Willym Wonkou :) no potom som si uvedomil, ze bez nich by to ani nebolo tak vtipne. A teraz je to tak, ze na tie piesne uz cakam. Cely serial je dost bizarny, na cele s hlavnou dvojicou a s ich pocinanim. Uz hned na zaciatku v uvodnych titulkach ma rozosmeje Jemainov ksicht ( a to nim nic nerobi) a ked nie to tak grimasy Breta (ktory mi pripomina Erica Banu). Skuste si vsimnut ten ksicht, ked mu Jamaine poda v obchode s pecivom bagetu s preslovom "Oooo, baguette, O Ho Hooo!" :). Som rad, ze som tento serial objavil (teda objavila ho moja priatelka aby som bol presny), pretoze sa potvdzuje, ze invenci filmovi (ci serialovi) tvorcovia este nevymreli. (14.12.2008)

Při prvním díle jsem nevěřícně kroutil hlavou a na nějakou dobu jsem od seriálu odešel. Potom mi to nedalo a po kouskách jsem se k němu vracel. Teď už na něj nedám dopustit. Kombinace schizofrenních, absurdních, surrealistických aj. situací s parodickými hudebními vložkami, které si berou na paškál snad všechny hudební styly je úchvatná. A rivalita mezi NZ a Austrálií mi připomíná situace, když přijede Pražák do Brna a ptá se na cestu... :-). Za mě 90 %, protože ne všechny díly jsou vysloveně na 100. (12.06.2011)

Conchordi na sebe poprvé více upozornili na Edinburghském Fringe festivalu v roce 2002, v roce 2003 dokonce byli nominováni na hlavní cenu (v té době Perrier comedy award). Jejich popularita stoupala (i mezi komiky - například Jimmy Carr jr.) a BBC Radio 2 je v roce 2004 vzala pod svá křídla. O to více mne překvapilo, že na televizní verzi se nakonec podílela HBO. Docela to funguje, ale přece jenom je vidět, že hlavní část humoru spočívá v textech písní, což je vidět i z jejich "stand-up" vystoupení. Já osobně jsem se nejvíc smál při jejich lovesongách alá Bee Gees nebo Jemainových pohybech alá Prince. (02.12.2009)