Imaginárium Dr. Parnasse

Tedy od imaginaria jsem čekal i trochu jiné představivosti než té vizuální. Duše, zatracení, vykoupení - nebylo toho v příběhu k takovým otázkám trochu málo? Dort s mnoha patry a chutěmi, ze kterýho ale naservírujou jenom třešničku. Jenže třešničku dělá třešničkou všechno to ostatní a bez něj třešnička nezpůsobí než malé osvěžení v ústech. Představujete si, jak asi chutná ten kousek se šlehačkou, jak by se vám v puse rozplývala ta marcipánová část, jenže pak zapadne opona a z velkého dortu je pouliční loutkové divadlo. Vsadím se s panem Nickem o pět duší, že tam za tím kopcem bych mohl stavět vzdušný hrad z písku a za tou řekou bych mohl hrát se smrtí o život v kostky, ale místo toho se plácám hodinu od Tesca k ďáblu. Nakonec vlastně scény za zrcadlem působí kompaktněji, než londýnské intermezzo (nečetl někdo knihu od letce RAF Viléma Bufky?), z celkem zřejmých důvodů. Avšak nevěšme se na mostě. Výprava a herci (a modelka) by nám to nedovolili, nadto maximálně sympatické (až české) pojetí ďábla. Brazil to není, ale jako důkaz, že si lze i dnes stvořit vlastní svět, který není tak čermobílý (vlastně modrozelený) jako Avatar, si to ocenění zaslouží. (31.01.2010)

Gilliamovo alegorické imaginárium je doslova vratkým a kodrcavým double deckerem, který v sobě ukrývá všechno možné i nemožné, fungující i nefungující, krásné v ošklivém, staré či nové a zábavné spolu s nudným. Stejně, tak jako filmový ďábel pokouší duše všech smrtelníků možností volby, tak i Gilliem nutí diváka volit a v řadě případů je to volba dost nelehká. Ačkoliv je jeho imaginace bezbřehá a vizuální koncepce některých scén dokonalá a dech vyrážející, stejně mi v tom všem něco chybělo, možná nějaká ta pomyslná duše. Gilliam často vypadává ze symbolického řádu a místy nastoluje obrazové šílenství ad absurdum. Ve výsledku je Imaginárium přeci jen prázdným místem otevřeným hlavně divákově imaginaci. Tam, kde triky nestačí by měla přijít na řadu lidská představivost. Jenže ta moje zřejmě selhala a já odcházel z kina s pocitem, že Ledgerovou poslední rolí měl opravdu zůstat Temný rytíř. Místy imaginativně hravé, ale hlavně dekadentně nudné. 65% (novinářská projekce) (08.01.2010)

Pět - není co řešit. Málokdy se v mém komentáři něco takového objeví, ale: Člověk, kterého Imaginárium nudilo, zklamalo, nebo nudilo a zklamalo dohromady, zkrátka nemá fantazii, nedokáže se u filmu zamyslet a nechce se mu snít. Tak. Imaginárium je totiž skvělé - každou vteřinu, v každém záběru z něj čiší typický Gilliam, jehož magický svět bych poznal snad i poslepu. Bývá už samozřejmostí, že tenhle americký Python nesáhne vedle ani při výběru herců - tady se opět trefil do černého. A hned několikrát. Senzační Ledger, Depp, Law i Farrell. Okouzlující Lily Cole, Christopher Plummer, kterému nedělá problém v jednom záběru vypadat jako houmles a v dalším hned jako důstojný mág... A v neposlední řadě Tom Waits, jeden z nejlepších ďáblů filmového světa. Tleskám všem. A přeji si, aby Terry Gilliam nikdy nepřestal vyprávět příběhy (přece víme, jak je to pro svět důležité, ne?).__P.S. Vydané DVD nabízí (na dnešní mizerné poměry) nebývalou porci zajímavých bonusů. Z rozhlasového interview s Heathem Ledgerem ("Za tři týdny dokončím natáčení nového filmu Terryho Gilliama") mi ale bylo sakra úzko. (07.08.2010)

Efekty boli super, nápad tiež, no stále to nebolo ono. Celé mi to pripadalo trochu rozprávkové (stávka s diablom, ...), taktiež na Johnnyho Deppa som sa tešil, napokon som zistil, že v tom filme je max 10 minút :D Proste jeden z tých filmov, kde vás trailer naláka, čakáte veľa a potom ste sklamaní :) (02.02.2010)

Imaginárium není nejlepší Gilliam, to ani omylem. Je ale vlastně typyicky Gilliamovský, navíc ale velmi vyzrálý, rafinovaný a v režisérových vizích zachází snad vůbec nejdál. Herecký koncert zde předvádí snad úplně všichni zúčastnění (Plummer je skvostně uvanený, Ledger nevyzpytatelný, Lily Cole skrz na skrz slaďounká, Garfield zase žárlící.. No a Waits? Waits, to je ďábel) a to celé rámuje Gilliamova fantazie, mezí neznající, občas levně digitální, přesto dech beroucí. Z Deppova monologu o smrti mrazí. A Heath ve své poslední roli nezklamal... (14.02.2010)