Imaginárium Dr. Parnasse

Vychytralá a nezaměnitelnou gilliamovštinou prošpikovaná kritika falešných mecenášů a násosek se zaměnitelnými ksichty, na níž je nejsympatičtější, že sám ďábel není žádná zrůda, nýbrž vychytralý slizoun s příliš velkou zálibou v hazardu, ke které našel dokonalého spoluhráče - lidskou blbost. Jen mě mrzí ta ztráta tempa v polovině, kdy se šťourá v kočovném životě Parnassovic rodinky příliš dlouho a příliš vágně. Famózní závěr ale chuť spravuje víc než dostatečně. (22.01.2010)

Tedy od imaginaria jsem čekal i trochu jiné představivosti než té vizuální. Duše, zatracení, vykoupení - nebylo toho v příběhu k takovým otázkám trochu málo? Dort s mnoha patry a chutěmi, ze kterýho ale naservírujou jenom třešničku. Jenže třešničku dělá třešničkou všechno to ostatní a bez něj třešnička nezpůsobí než malé osvěžení v ústech. Představujete si, jak asi chutná ten kousek se šlehačkou, jak by se vám v puse rozplývala ta marcipánová část, jenže pak zapadne opona a z velkého dortu je pouliční loutkové divadlo. Vsadím se s panem Nickem o pět duší, že tam za tím kopcem bych mohl stavět vzdušný hrad z písku a za tou řekou bych mohl hrát se smrtí o život v kostky, ale místo toho se plácám hodinu od Tesca k ďáblu. Nakonec vlastně scény za zrcadlem působí kompaktněji, než londýnské intermezzo (nečetl někdo knihu od letce RAF Viléma Bufky?), z celkem zřejmých důvodů. Avšak nevěšme se na mostě. Výprava a herci (a modelka) by nám to nedovolili, nadto maximálně sympatické (až české) pojetí ďábla. Brazil to není, ale jako důkaz, že si lze i dnes stvořit vlastní svět, který není tak čermobílý (vlastně modrozelený) jako Avatar, si to ocenění zaslouží. (31.01.2010)

Terryho Gilliama opět dostihla obrovská smůla (smrt Heatha Ledgera), nicméně tentokrát se s ní dokázal poprat a vyřešil to úžasným způsobem. Tak, že z filmu vlastně ani nejde poznat, že využití čtyř herců pro jedinou postavu nebylo úmyslem od začátku. Velkolepé fantazie trochu kazí mizerné vizuální efekty, ale ono je to vlastně asi jedno, protože jde o to, nechat se unést do světa za zrcadlem a třeba si i některé věci představit ve své vlastní hlavě. Nejlepší jsou ale stejně scény s papundeklovými stromky a Parnassovým jevištěm, prostě scény "před zrcadlem", které odkazují na starší Gilliamovské výpravy (o MontyPythonovskému tanci policajtů v sukních nemluvě) a pak samozřejmě herecké výkony - jednak již zmiňovaného kvartetu Heath, Collin, Jude a Johnny a především ďábel Toma Waitse. Terrymu se jednoduše začíná navracet forma a já jen doufám, že se mu konečně podaří natočit toho Dona Quijota. (10.04.2010)

Parnassus mě nejprve potěšil, pak zmátl a nakonec vyplivl velice zaraženého a až se to bojím přiznat - zklamaného. Asi už začínám stárnout, ale za celý film jsem nenalezl nic, za co by se dal příběh uchopit - to by však samo o sobě nemuselo vadit, kdyby mě film dokázal absolutně sfouknout silou své fantazie, originality, výjimečnosti... Nic takového se však nekonalo. Herecké výkony herců jsou sice lahůdkové (Ledger, Plummer, Waits...), aranžmá krásné a Gilliamovsky opojné a celé je to stylizováno moc příjemně a vtipně (rozšafnost Waitsova Pana Nicka například), ale jako celek to prostě nedrží, skřípe a zanechává velice nedokončený dojem. 60% (24.01.2010)

Nic není věčné, dokonce ani smůla jednoho nešťastníka. Dokázal se přenést přes smrt jedné z hlavních postav a využít tuto událost v herecký koncert čtveřice herců, v jedné jediné roli. Každý je jiný, každý má svůj daný úsek, ale všichni dotváří jednu osobnost. Imaginarium je návratem Terryho k pohádkově laděným filmům a představuje prázdné plátno, na namaloval své šílené i fantastické nápady a vize. Trochu Fausta i náboženství, ale i nekonečná představivost a odsouzení "špatných" vášní. Odtažité a chladné ulice Londýna (a skladišť v okolí) se prolínají s krásou lidské schopnosti tvořit a snít. Papundeklové rekvizity i prostředí Terry přinesl pouze v podobě starého divadla, vše ostatní vyměnil za levné digitální efekty, které neodnese hurikán a studio je dokáže ufinancovat bez krachu. Velká pohádka, ale i životní příběh v kostrbatém provedení s úchvatným "světem za zrcadlem". Více zde. PS:jednou si přeji odejít jako ďábel na konci:)) (28.01.2010)