Imaginárium Dr. Parnasse

Nejslavnější pohrobek legendárních Monty Pythonů zřejmě natočil (jistěže nevědomky a nezáměrně) filmový pomník především sám sobě. Imaginárium Terryho Gilliama. Vítejte! --- Absolutní synkretismus, staromilské nimrání se v detailech a vůbec výtvarné i obecně umělecké staromilství dosti okatě prezentované, občasné montypythonovské výstupy a výjevy (angličtí ,,bobíci" tancující v minisukních a síťovaných punčocháčích, hlava vyjíždějící z pískového podloží atd.), úžasně fantaskní svět moderního mýtu či autorské pohádky pro dospělé, surrealistické vize a obrazy oslňující imaginace... Terry Gilliam je skutečně jedinečný a nezaměnitelný tvůrce a jeho autorský rukopis je jedním z nejvýjimečnějších v dějinách fenoménu zvaného kinematografie. Srší a srší nápady, je to vulkán imaginace.. Jeho film je místem, kde promlouvá především obraz a jeho nespoutaná fantazie, kde však také povážlivě vázne dějová složka a narativní světy jsou trochu nepřehledné a nejasně koncipované. Celkově jsem měl z Imaginária trochu rozporuplný pocit - na jedné straně geniální vizuálno a přehršel nápadů, na straně druhé trochu okoukaná a nepůvodní faustovská historka o lidské touze být nesmrtelným. Mefistofelská variace s tváří Toma Waitse byla ovšem sugestivní a zábavná. Celkový dojem tedy převážil do pozitivna, Terry Gilliam je po nepovedeném grimmovském intermezzu zpět. (30.03.2010)

Ten bizardný divadelník z Minnesoty pre ktorého je aj wee man šašo počmáraný a cirkusové fetish ozdôbky spolu s alobalovým zrkadlom sú vstupnou bránou do pokriveného fantazírovania Dr. Parnassa. Kedysi rečník/mních podpisuje s pekelníkom Nickom nevierohodný deal o nesmrteľnosti - viva la Faust. Pyká za to prvorodená dcéra Valentine, ktorá asi neoslávi sladkých šestnásť a hrozba, že sa stratí v temnotách hodnostára skazy ju rozzúri. Šanca na záchranu existuje, ale položme si otázku. Kto skôr polapí 5 duší? Terryho naratívny labyrint plný slepých uličiek, nariedeného montypythonovského espritu a autorskej oslavy - tematizácie osvojených spôsobov filmového rozprávania. Po plonkových "Grimmovcoch" predstavuje "Imaginarium of Doctor Parnassus" sympatický návrat ku koreňom vlastnej tvorby a povestným trademarkom, ale čo by reprodukovateľ myšlienkových pochodov/posolstiev pôsobí dojmom skôr tápavým a tak povediac unaveným. Lepšie 3*. (23.03.2010)

Nothing's permanent… Not even death. Vstupte do světa za hranicí fantazie a ještě dál. Účinkují: Colin Farrell hrající Judea Lawa. Jude Law hrající Johnnyho Deppa. Johnny Depp hrající Heatha Ledgera. A Heath Ledger hrající… Tonyho. Terry Gilliam udělal z nouze ctnost. Když totiž zemřel Heath, tak většina předpokládala, že tento projekt nikdy nebude dokončen, ale nakonec za Heatha zaskočili tři skvělí herci a tak mohl být film dotočen. Film, na který jsem se neskutečně těšil. A taky (bohužel) film, který mě neskutečně zklamal. Čekal jsem od Terryho ledacos, ale tohle ne. Film je neskutečně rozkouskovaný. Některé pasáže (tanec mezi střípky zrcadel) jsou skvělé, ale u některých jsem si říkal, na co se to sakra dívám. Ano, musím to říct… nudil jsem se. V některých okamžicích až moc. Naštěstí pro tento film, jsem nemohl spustit oči z Lily Cole (jo, je to kočka) a jednotlivé proměny (Law, Depp, Farrell) byly pěkně vymyšlené. Ale nemůžu si pomoct, v některých momentech film působí chladně až odtažitě a někdy to vypadá, že je i příběhově nedotažený (píšťalka - odkud ji vzal?) Možná jsem jen neměl náladu na trochu té divnosti, ale zatím mi to nedá a můžu napsat jen tolik, že tohle je jedno z mých největších zklamání. Slabší 3 hvězdy (hlavně za obsazení.) P. S. Bylo zvláštní sledovat Heatha Ledgera s vědomím, že tohle je jeho opravdu poslední film. (14.02.2010)

Imaginárium není nejlepší Gilliam, to ani omylem. Je ale vlastně typyicky Gilliamovský, navíc ale velmi vyzrálý, rafinovaný a v režisérových vizích zachází snad vůbec nejdál. Herecký koncert zde předvádí snad úplně všichni zúčastnění (Plummer je skvostně uvanený, Ledger nevyzpytatelný, Lily Cole skrz na skrz slaďounká, Garfield zase žárlící.. No a Waits? Waits, to je ďábel) a to celé rámuje Gilliamova fantazie, mezí neznající, občas levně digitální, přesto dech beroucí. Z Deppova monologu o smrti mrazí. A Heath ve své poslední roli nezklamal... (14.02.2010)

Nic proti topení se v široširé fantazii, ale nesmí se u něj zapomínat na příběh. Terry Gilliam tak tvrdošíjně tvoří "po svém", že se mi jeho pravidelně opakovaný vzorec konce proti většině obvyklých pravidel začíná pomalu, ale jistě zajídat. Nápaditá první hodina a sympatické hlavní postavy na pozadí správně mystické zápletky tak přicházejí vniveč ve chvíli, kdy se začne zaplétat, měnit strany a převracet archetypy. Dokážu pochopit, proč taková překvapení slaví u diváků úspěch, ale na mé straně se velký filmový zážitek nedostavil ani přes několikerý herecký koncert Ledgera a jeho alter-eg nebo krásu Lily Cole. (30.04.2010)