Imaginárium Dr. Parnasse

Soundtrack Mychael Danna a Jeff Danna: 1. Once Upon A Time ,2. The Imaginarium ,3. The Tack ,4. Tony's Tale of Woe ,5. The Monastery ,6. Book & Story ,7. Sympathy For The Hanged Man ,8. The First To Five Souls ,9. Escape From The Pub ,10. The River ,11. Suicide Attempt ,12. Tango Amongst The Lilies ,13. Victory In The Lilies ,14. Four Through The Mirror ,15. The Ladder World ,16. We Love Violence ,17. Top Of The Wagon ,18. We Are The Children Of The World ,19. Tony's World Collapses ,20. The Devil's Dance ,21. Tony's Salvation ,22. Parnassus Alone, (10.06.2011)

Tedy od imaginaria jsem čekal i trochu jiné představivosti než té vizuální. Duše, zatracení, vykoupení - nebylo toho v příběhu k takovým otázkám trochu málo? Dort s mnoha patry a chutěmi, ze kterýho ale naservírujou jenom třešničku. Jenže třešničku dělá třešničkou všechno to ostatní a bez něj třešnička nezpůsobí než malé osvěžení v ústech. Představujete si, jak asi chutná ten kousek se šlehačkou, jak by se vám v puse rozplývala ta marcipánová část, jenže pak zapadne opona a z velkého dortu je pouliční loutkové divadlo. Vsadím se s panem Nickem o pět duší, že tam za tím kopcem bych mohl stavět vzdušný hrad z písku a za tou řekou bych mohl hrát se smrtí o život v kostky, ale místo toho se plácám hodinu od Tesca k ďáblu. Nakonec vlastně scény za zrcadlem působí kompaktněji, než londýnské intermezzo (nečetl někdo knihu od letce RAF Viléma Bufky?), z celkem zřejmých důvodů. Avšak nevěšme se na mostě. Výprava a herci (a modelka) by nám to nedovolili, nadto maximálně sympatické (až české) pojetí ďábla. Brazil to není, ale jako důkaz, že si lze i dnes stvořit vlastní svět, který není tak čermobílý (vlastně modrozelený) jako Avatar, si to ocenění zaslouží. (31.01.2010)

Zpočátku film působí roztržitě, neuceleně a bez jakéhosi rámce, který by mu dodal opravdový smysl. Teprve po skončení si člověk uvědomí, že ono zvláštní putování fantaziemi nebylo z hlediska čiré zábavy vůbec špatné. Samozřejmě málokdo by nečekal, že Gilliam bude svému fantasknímu světu rýsovat jasná pravidla, ale osobně jsem se nezbavil pocitu, že to chtělo nějaký hlubší význam, či pointu (viz Brazil), který by překračoval hranice archetypálního souboje boha s ďáblem... Zdá se mi, že zdejší vizuálně opulentní scény neslouží příběhu, ale právě naopak, což připomíná ještě o něco horší Pevné pouto... 5/10 (29.03.2010)

Po pravdě bych nečekal, že svému oblíbenému Terry Gilliamovi nasázím pouhé tři hvězdičky, už ze staré známosti bych mu měl s vědomím všech jeho slabůstek vyjít vstříc. Když ono je to s jeho nejnovějším dílem tak, že obsahuje řadu pětihvězdičkových scén, skvělých vychytávek a špičkových hereckých kreací, jenže je to hrozně nevyrovnané a s filmem jako s celkem to už taková sláva není. Uvědomil jsem si, že celá řada nenápadných televizních kousků s minimálním rozpočtem ve mě nakonec rezonovala podstatně víc. Ten, kdo zná historii skupiny Monty Python, ví, že ostatní členové skupiny měli odjakživa problémy se dvěma kolegy, a to Chapmanem pro jeho alkoholismus a chronickou nespolehlivost a právě Gilliamem pro jeho hračičkovství, nepraktičnost a megalomanství. Jak vzpomíná John Cleese, bylo nutné hlídat každý jeho krok, jinak se zasnil, tvořil a tvořil a ustavičně překračoval rozpočet. Jeho práce odjakživa hýřily nápady, ve kterých se nějak ztrácel celek. A právě to představuje průšvih u jeho Imaginária. Je zahlcený spoustou dekorativních prvků, výtvarných nápadů a samoúčelných hříček, pro které tak nějak uniká myšlenka a příběh. Herecké obsazení je famózní, sledovat kteréhokoliv z členů ansámblu je radost. Vlastně až na tradiční problém celé Gilliamovy režijní dráhy - vždycky si pečlivě vybírat mužské představitele, zatímco téměř nikdy (snad s vyjímkou 12 opic) nesáhl po herečce z první ligy. Je pro něj docela typické, že si vybírá nejrůznější vnadné fotomodelky - např. svůj klíčový snímek Brazil obsadil do té doby zcela neznámou fotomodelkou Kim Greist, aby byl poté silně znechucený jejím výkonem a řadu jejích scén vystříhal. Nepoučil se stařík a nepoučil, takže tentokrát do hlavní role obsadil modelku Lily Cole, nesporně majitelku nádherného těla a sličného obličeje, ale bojím se, že jen i průměrnou herečku. Není to žádný průšvih, v současných velkofilmech bývá leckdy i hůř, ale dovedu si představit desítky lepších profesionálních hereček do této role. Navíc typově mi tato dívka do role nesedla.Jejímu mondénnímu kukuči by víc slušela postava nějaké call girl. Film bude mít pravděpodobně slušný ohlas a komerční úspěch už vzhledem k úmrtí Heatha Ledgera, ale nemůžu se zbavit dojmu, že své pověsti zůstal Gilliam leccos dlužen a jeho Imaginárium k těm zásadním snímkům Gilliamovy filmografie vzhlíží jenom zdálky. Jještě si neodpustím poznámku k postavě ďábla, která se rozhodně nepodobá klasickému zobrazení pekelníka jako nástroje zla líčeného křesťanskou církví. Gilliamův čert je spíš hráč, který principu hry obětuje prakticky vše a skvěle si to v našem světě užívá. Velmi sympatická, byť morbidní postava, která tak nějak zapadá do české představy vyslance pekel. Celkový dojem: 65 %. (18.02.2010)

Imaginárium pro mě bylo spíše zklamání...já asi očekával něco víc. Docela jsem se nudil a nejlepší okamžik při sledování pro mě byl, když se na scéně objevil Johnny Depp. Neměl jsem ani tušení, že Heath zemřel, a proto je takto zastupován...čest jeho památce...Tento snímek ode mě dostane 2* za kostýmy a zpracování, které mě docela zaujalo. (29.08.2010)