The White Lady
Režie:
Zdeněk Podskalský st.Scénář:
Karel MichalKamera:
František ValertHudba:
Evžen IllínHrají:
Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Miloš Kopecký, Irena Kačírková, Jiřina Bohdalová, Josef Bek, Čestmír Řanda st., Václav Voska, Vlasta Chramostová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Sličná strašidla v podobě nejrůznějších Percht a Bílých paní mají u nás předlouhou tradici. Vždyť hodná Bílá paní mohla nasytit chudé lidi a ztrestat naduté pány či dráby. V polovině šedesátých let se k těmto legendám vrátil spisovatel Karel Michal ve sbírce Bubáci pro všední den. Bílá paní – Perchta z Borštejna – v jeho pojetí pokračovala ve svém bohulibém poslání i v době socialismu. Perchta musela suplovat arogantní netečnost těch, kdož měli pečovat o blaho lidu a zatím pečovali jen o své vyhřáté pelíšky. Její trestuhodná aktivita vzbudila pozornost orgánů všech stupňů a byla velmi, velmi nežádoucí. Stejně nežádoucím se posléze stal i film, natočený podle této povídky režisérem Zdeňkem Podskalským v roce 1965. Aby snímek neprovokoval k nepříjemným otázkám, odpočíval přes dvacet let v trezoru. V satirické – tak trochu duchařské – komedii se setkáte s Jiřinou Bohdalovou, Milošem Kopeckým, Vlastimilem Brodským, Irenou Kačírkovou a Rudolfem Hrušínským. (Česká televize)
(více)Recenze (311)
"To je tak nádhernej film, že by ho musel zakázat i Dubček," prohlásil František Vláčil na adresu Juráčkova Případu pro začínajícího kata. Totéž by se dalo říct o Bílé paní, vynikající satirické komedii z pod režijní taktovky komediálního klasika Zděnka Podskalského, jež pranýřuje nešvary socialismu přímo s rozkošnickou krutostí. Třeba vidět! "To není pravda" - "Cože?" - "Že to není pravda." - "Vy s tim naděláte. To von ví přece taky. Ale copak to může říct? - Ať žije předseda!" ()
Spisovatele Karla Michala zná dnes už jen málokdo, povídku Jak Pupenec ke štěstí přišel, která posloužila jako předloha, tím méně. To jen svědčí o genialitě Zdeňka Podskalského, s jakou se zhostil tohoto filmařského úkolu. Irena Kačírková hrála v poměrně málo filmech, které dnes stojí za pozornost, o to více můžeme být rádi, že si její osobnost můžeme v Bílé paní vychutnat. A to přesto, že její úkol byl zde poměrně sporý - jen aby tam byla, aby byla půvabná a obestřena tajemstvím, což se podařilo dokonale. Ostatní herci hráli typy známé i z jiných filmů, přesto zde nepůsobí obehraně (například Miloš Kopecký opět jako vypočítavý padouch, Jiřina Bohdalová opět jako jednoduchá žena z lidu). Excelují i herci v epizodních rolích (třeba Darja Hajská). Kouzelný je kratičký rozhovor mezi Brodským a Chramostovou: "Maminko, tak pravda zase jednou zvítězila." - "Ty kurevníku!" Svým způsobem je ten film strašně zpolitizovaný. Od začátku do konce padají hlášky, které pranýřují tehdejší režim. Což je na rok 1965 velmi odvážné. Přesto je to od začátku do konce neskutečně vtipné. ()
Počáteční komunální satira přerůstá v blasfemickou dekonstrukci "lidovědemokratického" zřízení reálného socialismu a vrcholí vymknuta v šílené scéně přechodu mostu. Naruby obráceno je tento film - přes pevnou ukotvenost ve své době nadčasovou - příručkou na téma Jak si udržet moc. "Přechodem mostu" je toto téma završeno a současně překročeno, ačkoli manipulovatelnost lidu se ukazuje už průběžně. Filmu by slušelo tímto obrazem končit. Ale ani to ještě tvůrcům nestačilo: končí tedy teprve tím, že Bílá paní za noci vychází do ulic hlavního města Prahy. Dobré ráno, soudruzi. Jo a v komonické hospodě visí Práce a Berliner Zeitung. ()
Smutné je, že dnešní politické prázdno nejde ani nějak vtipně satirizovat, anžto je samo o sobě dosti hořce vtipné Bílá paní je v rámci zcela "nepozitivní a nekonstruktivní politické satiry" naprostý skvost a nejen v ní, ale i tzv. humoru prostém, tedy druhu legrace, která je dnes před vyhynutím. Protože, slovy soudruhů, "nejsou lidi". Ale mostů máme zase víc než potřebujem... ()
Rozříkáme si to soudružsky a půjdeme od toho. Takže z hlediska marxismu-leninismu je to průměrný film, je to dokonce podprůměrný film, je to imperialistická podvratná ideologie. Techniku to oni mají, to ano, ale jinak na nás nemůžou. Jenže je to třeba zhodnotit v širších souvislostech – zahrané je to skvěle, jak by také ne když tam hraje poválečná kvalita a Podskalského režie je stejně jako scénář profesionální, dialogy vycházející z socialistického realismu jsou trefné bezchybné, celá satirická skládanka, nebojme soudruzi si to přiznat, je takřka geniální tragikomický pohled na totalitní systém. Já to vidím po našem: neměli bychom se tříštit na detailech, takže dávám nekompromisních sto procent. Kupředu, zdravíme zlepšovatele, ale někteří bezpartijní hodnotící na csfd by potřebovali usměrnit ve všeobecném zájmu - nedali plný počet! Kdo nejde s námi jde proti nám! Ještě, že uvědomělí občané proti takovému nesprávnému hodnocení protestují na Letné, aby malým avengerům v plamenném projevu na tribunách spočítali pupínky a ukázali, kde je skutečná správná pravda, jak správně na csfd hodnotit filmy, jak správně žít. Děkujeme. Kupředu, zpátky ani krok! Nakonec v praze se jim to hodnotí, ale mimo prahu už lidé nemají všechny informace o filmech a proto mohou některé snímky hodnotit zkresleně. Jedno je jisté nová totalita nebude mít rudou barvu, o to plíživější a záludnější může být její nástup. Jejky, co to, právě mi přes dvorek přeběhl medvěd. Produkce: Filmové studio Barrandov ()
Galerie (16)
Zajímavosti (7)
- Je to jeden z tzv. trezorových filmů. Promítal se do roku 1970, kdy byl zakázán. V obnovené premiéře zazářil v roce 1989. (sator)
- Pieseň “Na hradě Okoři", ktorá odznela vo filme, bola nápadom jedného komparzistu a režisér Zdeněk Podskalský st. mu zaň vyplatil honorár 400 korún. (Raccoon.city)
- V závěru filmu, kdy činitelé z ministerstva (Čestmír Řanda st. a Josef Bek) odkládají obraz s Bílou paní v pražské depozitáři mezi portréty bývalých nepohodlných státníků, třeba Franze Josefa nebo prezidenta Háchy, je ve filmovém obrazu opticky rozostřeno několik obrazů a bysta s Josifem Stalinem. (Ganglion)
Reklama