Bílá paní

Jediný film Podskalského, který mě opravdu dostal, samozřejmě, že je to díky námětu Karla Michala (jeho dalším dílem je Bočanova Čest a sláva), které sice odkazuje k komunální satirou zavánějícímu dílku, ale nabalují se na něj situace ukazující, kterak chutná moc, jak s ní manipulovat a udržovat za všech situací (případně jak proti ní směšnohrdinsky bojovat). Film odkazuje na první republiku (kdy by se klidně mohl také odehrávat) a aktuálnost neztratil ani dnes (třebaže samozřejmě se nejvíce střílí do tehdejších reálií) - role místních politiků představovaných Hrušínským a Kopeckým (a samozřejmě i ministerských úředníků - s Bekem v čele) jsou věčné, stejně tak farář Řehořův a ředitel školy Hlavatého. (24.06.2011)

Jan Hus se nechal pro pravdu upálit! - Jo, jenže Jan Hus nemusel živit rodinu!" Výborná komedie, u které se člověk každou chvíli ptá, jak natočení něčeho takového mohlo v těch letech projít sítem ideologické cenzury. Co scéna to vtípek nebo bravurní hláška utahující si nejen z funkcionářů a jejich velké vládnoucí strany. Herci si své role užívali a evidentně je bavilo sestřelovat soudruhy s celým jejich příslušenstvím. A závěr filmu, krásně ironicky ukazuje, že si tvůrci byli vědomi jaký osud film čeká. Soudruh předseda Hrušínský byl sice výborný, ať už ve scéně kdy bravurně zmákne rozzlobený dav nebo v diskusi nad divadelní hrou, ale pro mě jsou tu nezapomenutelné dvě jiné postavy. Na prvním místě naprosto skvělý lovec protistátních živlů Josef Bek (Ať žije Bílá paní komonická, záruka spolupráce mezi národy), který sype hlášky takovým tempem, že je člověk nestačí pobítrat, a pak Václav Voska v nečekaně komediální poloze (Až se to proflákne budeme mít blahoslavenýho referenta... lidi si zvyknou). Ti dva prostě filmu kralují a deklasují všechny ostatní, od Brodského přes Hrušínského až po Kopeckého (a že jsou to všechno výborné postavy). (06.10.2013)

Tedy, popravdě řečeno: za minulého režimu to možná bylo jako satira ještě silnější, ale dá se náramně uplatnit i na dnešek. A to obsazení! Brodský, Hrušínský, Kopecký, Kačírková, Voska, Hajská, Trégl, Řehoř! A ty hlášky, ty hlášky. "Vodpusť mi to, Bílá pani, já v slabý chvilce uvěřila na Národní vejbor!" (21.12.2008)

Pravda se nesmí zapírat, prohlásí rezolutně kastelán Pupenec a uvrhne tím sebe do klatby. V socialistické společnosti je pravda nedovolený luxus, zvlášť když máte rodinu. Jenže co dělat, prochází-li se v noci po chodbách místního hradu přízrak bílé paní... Taková je výchozí situace filmu Zdeňka Podskalského, který si (ne)dovoleným způsobem utahuje z tehdejších mocných, z doby, která produkovala lež na běžícím páse, i ze všech těch ustrašených občánků, jejichž svědomí je poznamenané ideologickým diktátem. Film byl natočen podle jedné z povídek spisovatele Pavla Buksy, který v literárních kruzích vystupoval pod pseudonymem Karel Michal. Jeho sbírka satirických povídek Bubáci pro všední den (1961) zaznamenala tehdy nevídaný ohlas – během šedesátých let se dočkala celkem čtyř vydání – a stala se tím, čemu dnes říkáme bestseller. Michal v ní oživil přízraky dávné minulosti, nadpřirozené úkazy a zjevení, kouzla, která přivádějí protagonisty jednotlivých příběhů do prekérních situací. Mezi nimi právě nebohého kastelána hradu Šaratice Pupence, který v křížové chodbě narazí na bílou paní a nedbaje následků, ohlásí celou záležitost „nahoře“. Ministerstvo kultury na hrad vyšle odbornou komisi, která má za úkol zjistit, jak se věci (ne)mají. Následuje kulometná palba nezapomenutelných replik v podání populárních herců, z nichž zasloužený smích vzbuzuje nejen komonická skvadra volených zastupitelů socialistické moci v podání vynikajícího Rudolfa Hrušínského a Miloše Kopeckého, ale i ministerská ideologická úderka v tandemu Řanda – Bek. Inu, z hlediska marxismu-leninismu... Film, který nemá šanci zestárnout, zevšednět, stát se nepotřebnou a zbytečnou veteší. Na to je až příliš pravdivý a nadčasový. Nepotřebujeme strašidla, když máme Národní vejbor! (30.10.2016)

Ukážkový film ako si totálne spraviť prdel z byrokratických pozícií alebo zo socializmu všeobecne. Ešteže tí hore boli tak tupí a asi si nedali dokopy jedna a jedna, pretože toto vystihuje mnoho z danej doby. Občas trošku nuda, ale za tie hlášky to naozaj stojí. A aké je to jednoduché. A pritom tak nápadité. Ktovie ako by vyzerala podobná satira na dnešnú dobu. 75%. (26.03.2008)