Bílá paní

"Na co potřebujeme strašidla, když máme národní výbor?"...., .... "Vždyť tady žádnej most není!  Furt s tou pravdou...drž hubu a plav!!". Jasně trezorová záležitost, plná narážek na poměry socialismu. Dnes už je to jen vtipné a absurdní, ale tenkrát bylo obrovsky odvážné takový film udělat. Přestože je až po okraj nacpaný tehdejšími hvězdami... včetně těch, které byly v přízni strany, cenzory to neobměkčilo. Zvlášť v první půli bylo těch rýpanců požehnaně. Ale aby bylo jasno, Bílá paní není jen politickou satirou, ale i velmi dobře zpracovanou fantasy-komedií s výbornými triky. Společně se Světáky a Nocí na Karlštejně, je Bílá paní jasným důkazem, že Podskalský byl jeden z našich nejlepších režisérů. (26.09.2023)

Pravda se nesmí zapírat, prohlásí rezolutně kastelán Pupenec a uvrhne tím sebe do klatby. V socialistické společnosti je pravda nedovolený luxus, zvlášť když máte rodinu. Jenže co dělat, prochází-li se v noci po chodbách místního hradu přízrak bílé paní... Taková je výchozí situace filmu Zdeňka Podskalského, který si (ne)dovoleným způsobem utahuje z tehdejších mocných, z doby, která produkovala lež na běžícím páse, i ze všech těch ustrašených občánků, jejichž svědomí je poznamenané ideologickým diktátem. Film byl natočen podle jedné z povídek spisovatele Pavla Buksy, který v literárních kruzích vystupoval pod pseudonymem Karel Michal. Jeho sbírka satirických povídek Bubáci pro všední den (1961) zaznamenala tehdy nevídaný ohlas – během šedesátých let se dočkala celkem čtyř vydání – a stala se tím, čemu dnes říkáme bestseller. Michal v ní oživil přízraky dávné minulosti, nadpřirozené úkazy a zjevení, kouzla, která přivádějí protagonisty jednotlivých příběhů do prekérních situací. Mezi nimi právě nebohého kastelána hradu Šaratice Pupence, který v křížové chodbě narazí na bílou paní a nedbaje následků, ohlásí celou záležitost „nahoře“. Ministerstvo kultury na hrad vyšle odbornou komisi, která má za úkol zjistit, jak se věci (ne)mají. Následuje kulometná palba nezapomenutelných replik v podání populárních herců, z nichž zasloužený smích vzbuzuje nejen komonická skvadra volených zastupitelů socialistické moci v podání vynikajícího Rudolfa Hrušínského a Miloše Kopeckého, ale i ministerská ideologická úderka v tandemu Řanda – Bek. Inu, z hlediska marxismu-leninismu... Film, který nemá šanci zestárnout, zevšednět, stát se nepotřebnou a zbytečnou veteší. Na to je až příliš pravdivý a nadčasový. Nepotřebujeme strašidla, když máme Národní vejbor! (30.10.2016)

„Věř, ale komu věříš měř!“ alebo dôveruj, ale komu veríš preveruj. Skvelá komédia s výbornými hereckými výkonmi všetkých hlavných predstaviteľov. Z každej scény cítiť, že sa musel celý štáb výborne zabávať. Vytvorili úžasnú kritiku socializmu a komunistických praktík. Takmer každá veta je „perla“ parodujúca našu nie veľmi vzdialenú minulosť. Je to karikatúra toho, čo tu bolo a tak trochu aj je a možno i bude. Alebo nie? Dnes však už „nepotřebujeme strašidla, když máme Národní Výbor.“ Nemôžem inak, musím dať *****. (08.12.2003)

Smutné je, že dnešní politické prázdno nejde ani nějak vtipně satirizovat, anžto je samo o sobě dosti hořce vtipné Bílá paní je v rámci zcela "nepozitivní a nekonstruktivní politické satiry"  naprostý skvost a nejen v ní, ale i  tzv. humoru prostém, tedy druhu legrace, která je dnes před vyhynutím.  Protože, slovy soudruhů, "nejsou lidi".  Ale mostů máme zase víc než potřebujem... (02.11.2023)

V šedesátých letech se nejspíš nálada ve společnosti vylepšila. Hrůzné časy 50.let byly pryč. Tři roky před Pražským jarem vznikla tato satira, která je opravdu přesná. Lidé ve vysokých funkcích moc nechtějí aby lidé přemýšleli, radši jim mažou med kolem pusy a manipulují. No a občánkovi, který chce mluvit pravdu hrozí jenom problémy. Dají se tady najít naprosto přesné paralely s činnostmi tehdejšího režimu (divadelní hra, která má divákovi vnuknout ,,jedinou´´ pravdu.) Bilá paní je ovšem komedie a vše je podáno jenom s velkým humorem, ironií a cynismem. Někdo vtom ani politiku vidět nemusí. Film funguje i jako univerzální taškařenice, která neustále překvapuje svou bláznivosti, má naprosto vražedné tempo, geniální dialogy a obejde se bez jediného hluchého místa. Výborně jsem se bavil. O plném počtu hvězd nemůže být pochyb. (18.07.2019)