Kam čert nemůže

Zajímavá československá komedie, která vlivem svého stáří už není moc známá a je to rozhodně škoda. Vynikající Miroslav Horníček v hlavní roli a debutující Jana Hlaváčová jsou prvním důvodem, proč se tento film vyplatí vidět. I když Jana Hlaváčová je zde na můj vkus ještě strašně mladá a jakožto žena se mi líbí až ve svých pozdějších filmech. Vedle nich si menší role zahráli neméně dobří Jiří Sovák s Vlastimilem Brodským. Ale to hlavní je přeci jen faustovské téma, které tak často nevidíme. Obzvláště v komedii! Humor do faustovského tématu zde krásně zapadl. Atmosféru duchařského příběhu navozuje hrad Pernštejn a civilní pojetí stará česká dědina, kde se na návsi ještě tou dobou povalovali staré žebřiňáky. Už jen to vyobrazení staré dědiny, starých aut a traktorů má v sobě jistý punc nostalgity a v pastelovém vyobrazení působí doslova pohádkově. [3176. hodnocení, 103. komentář, 74%] (12.12.2020)

To jak si s ním "Mefistofela" hraje jako kočka s myší, ďábelsky rafinovaně a přitom velice jemně a něžně je prostě úžasné. Já osobně mám nejraději scénu: "Přiznejte se, že byste byla nejraději, kdybych vás teď uškrtil." a ona mu s naprosto nevinným výrazem odpovídá: "To by mě od vás velice překvapilo." V té chvíli je jednoduše k pomilování :-) (28.05.2012)

Dokonalá a rozkošná Jana Hlaváčová. Škoda, že sa film žánrovo príliš lacno zlomil na "venkovskou veselohru." Ona totiž dodala príbehu správnu dávku šmrncu aj záhady. Zvyšné herecké osadenstvo tiež skvelé, ale práve prítomnosť týchto postavičiek rozbila tú faustovskú atmosféru. Aj tak však ide o podarený film. (31.03.2019)

Velmi příjemná komedie, která sice začíná poněkud psychedelicky, ale velmi rychle se z ní vyklube okouzlující komedie s pohodovým a nesmírně příjemným panem Horníčkem v roli poněkud zmateného doktůrka, na něhož si nepočíhal sám ďábel, ale "pouze" žena. A pak už si jen spokojeně sedíme v křesle a sledujeme zmatky nad zmatky, které někdy přináší sám život. Hudba: Zdeněk Liška (26.02.2011)

Podskalského linka v moderní české kinematografii se vyznačuje osobitou, nepřehlédnutelnou, určitě ne průměrnou, ale spíše zřídka než často vrcholů dosahující linkou. To, co se tu snažím podat jako obecnou charakteristiku jeho obecného přínosu, lze dost dobře vztáhnout i na přitažlivého ženského ČERTA tehdy začínající Jany Hlaváčové. Snad v žádném hraném filmu nedostal Horníček tak velkou plochu pro své osobité herectví viditelně kořenící v prvorepublikové poetice OSVOBOZENÝCH. (Připomínaní PÍSAŘI jsou více televizní než filmoví a více tématičtí než prostor pro rozevláté herecké kreace dávající). Pro zdar filmu je důležité i souherectví dalších velikánů této herecké generace (Brodský, Hrušínský, Sovák). Zaujme i spoluscénátorství Miloše Václava Kratochvíla, někdejšího nadějného pražského archiváře a posléze dvorního Vávrova scénáristy. Ono až rafinované škobrtání o jednotlivé duchařské žánry, nesené nadto humorným, až sarkasticky úsměvným nadhledem, lze přičíst s jistou dávkou nadsázky právě jemu. Ta nadsázka, která překonává zanedlouho už takřkapůlstoletí, uplynulé od premiéry tohoto společného díla klasiků české kinematografie tehdy v zenitu středních let, je pro diváka všech generací jistotou zážitku, na který se nezapomíná. (05.11.2007)