Noc na Karlštejně

Zdeněk Podskalský prostě umí. Nádherné kostými a písničky. Skvostná plejáda českých herců. Jana Brejchová jako Eliška Pomořanská, která lámala meče a trhala pancíře. Vlastimil Brodský byl Karlu IV. velmi podobný. Příběh se odvijí od nápadu dvou žen, které se rozhodnou v mužském přestrojení proniknout v nestřeženém okamžiku na hrad. Tenhle film miluju. Vždycky si ho v TV užívám. Taková pohodová relaxace, při které lehce zapomenu na stres a jiné hrůzy. (02.12.2008)

Tento snímek mi nikdy nepřirostl k srdci. A člověk by si při pohledu na herecké obsazení myslel, že se pobaví. Já se jenom slušně nasral... a ještě dneska, když slyším Lásko má, já stůňu... tak mě berou mory do zad. Nevím ani čím to je, že mi je Noc na Karlštejně tak nepříjemná. Třeba tím, že nemám rád písničky Helenky Vondráčkové a jiné podobné sebranky... jenda hvězda je za cyklistu na začátku filmu. Asi jediná scéna, kdy jsem se smál. A to je trošku škoda... (28.12.2007)

Inu, navštívíme nejen čtrnácté století, ale také dobu, kdy Karel Svoboda uměl napsat hity... Brodský zahrál tu nejsympatičtější verzi Karla IV., kterou si umíme představit, ale těžko mu to vyčítat - koneckonců to byla jedna z mála příležitostí, kdy nehrál s odpuštěním trotla. "Je jen jedna věc na světě, před kterou se pokoří vladař, a tou je láska." (09.11.2005)

Jedno z nejzralejších děl Zdeňka Poskalského je současně i jedním z absolutních vrcholů Podskalského životní tvorby. Hledat v tomto skvělém muzikálu historii za každou cenu se nutně musí minout svým účelem: už autor předlohy, kníže českých básníků Jaroslav Vrchlický, usiloval o kratochvíli. Očekáváme-li od NOCI to, co do ní bylo opravdu vloženo, nevycházíme z radostných překvapení. Brodského Karel, Högrův Arnošt z Pardubic, mladý pár Hanzlík-Kolářová, Marvanův purkrabí, to všechno jsou jen sondy do souhvězdí skvělých výkonů soukolí jakoby samozřejmě probíhajícího příběhu. Až avantgardně působí aktualizační prolínačky mezi milostnými motivy filmových melodií a dobových gotických kreseb, které vrcholí klíčovou písní Heleny Vondráčkové v závěru filmu, v níž se Jana Brejchové v nachu milostné lásky mění až ve světici s mariánským nádechem mladičké dívčí Madony. Za zmínku stojí i hudební a pěvecká kulisa hudby často podceňovaného - někdy naopak přeceňovaného - Karla Svobody. I lehká Múza má svou nadčasovost a klasiku. NOC NA KARLŠTEJNĚ by bez ní nebyla představitelnou. Toto vynikající dílo se víc než zaslouženě řadí k nejlepším klasickým českým muzikálům šedesátých let; lze je současně považovat za jeden z nadčasových vrcholů česk muzikálové tvorby. (05.11.2007)

3/10 – Dlouho už jsem se takhle nenatrápil. Na Noc na Karlštejně jsme se dívali v rámci povinné výuky v hodinách dějepisu, jakožto "příjemné" zakončení školního roku. Samozřejmě se to neobešlo bez historické analýzy a uvádění mylných bludů na pravou míru. Nebudu lhát, chvíle, kdy byl film zastaven a profesor ho světácky komentoval, patřily při sledování tohoto národního klenotu k mým oblíbeným. Poznámka bokem: vzhledem k tomu, jak horlivě nám o něm rozprávěl, bych se ani nedivil, kdyby se tehdá sám nějak podílel na natáčení. Každopádně iluze si nedělal, našemu utrpení přihlížel se škodolibým úsměvem. Než budete dál pokračovat, měli byste o mně vědět dvě věci. Zaprvé nesnáším muzikály. A zadruhé nesnáším písně od Karla Svobody. Co se mi líbilo? Komika. Občas jsem se prostě musel zasmát (spolu s panem profesorem), a to ať už zcela do očí bijící debilitě scénáře anebo i komediálním hereckým výstupům a promluvám, nějaký důvtip se Noci na Karlštejně holt nedá upřít – Zdeněk Podskalský měl pod čepicí. Naprosto mě třeba rozsekala scéna, kdy Karel IV. hovoří ke svým poddaným z hradeb, za ním už je prostě den, světle modrá obloha, a pak je tam záběr na lidi pod ním a oni mají pořád půlnoc. Ale to už se dostáváme k tomu Co se mi nelíbilo: Tady to bude výživnější. Tak zaprvé. V podstatě se tam vůbec nic neděje a stejně je to víc zmatené než Nolanův Tenet. Nedávno jsme se ve škole učili o retardaci děje, konečně jsem našel vhodnou příležitost, kdy to spojení použít (třebaže jen v přeneseném významu). Většina postav se chová přesně jako karikatury sebe sama, všichni šíleně přehrávají a vzhledem k tak prohlédnutelnému kostýmu imposter-ženy ze sebe akorát dělají slepé idioty. Nic proti slepým lidem samozřejmě, ale po zhlédnutí filmu bych se nebál tvrdit, že i nevidící člověk o holi by ženu dokázal sám vypátrat rychleji, než celá ta karlštejnská sebranka s vycvičenými psovody a radarem. To mají z toho, že místo socializace čumějí doma na Netlifx. Nechte mě to říct Ve zkratce: Noc na Karlštejně je tupá, otravná a debilní. Nezařadil bych ji sice do červené knihovny, protože nejedna feministka během promítání umřela na infarkt, ale scénář k pokleslé literatuře dozajista patří. K všudypřítomným hudebním stokrát opěvovaným salátům se ani nebudu vyjadřovat, ještě bych se vytočil. Řekněme jen, že znění jednoho z těchto úlovků jsem úspěšně přečkal na záchodě a měchýř se mi rozvázal, teprve když ta sračka skončila. Uf. Dvě hvězdy dávám akorát proto, že je to oldschool česká věc, ať se mi to líbí, nebo ne, a kdo ví – kdybych se narodil o pár set let dříve, možná bych z toho byl na větvi. Jinak na větvi jsem z toho takřka byl taky, když to skončilo, málem jsem si hodil provaz. Stručně a přehledně: "Potrefená slátanina z českých luhů a hájů. Doporučuji pro vlastence, nedoporučuji feministkám." (20.06.2022)