Předčítač

Jasný tah na bránu. Donutit tímto balíčkem extrémní sentimentality diváka k pláči a získat za to nějakou tu cenu. Sám se neubráním určitému nekritickému pohledu, ale přece jen nominace na Oscara mne nutí více o filmu uvažovat, o zaslouženosti oné nominace (momentálně nemám na mysli technické aspekty jako je kamera a střih). Velmi chytré bylo zakomponovat do pozadí některé hrůzy 2. Světové války a následné procesy, i když by se dalo využít i mnohých jiných motivů, ale ty nikdy nemohou být ve výsledném efektu natolik působivé. Když se nad tím nakonec zpětně zamyslím, poskytl mi Předčítač jen dočasnou záplavu emocí a pěkný pohled na Kate Winslet, která hrála opravdu úžasně. Dalším velkým pozitivem byl Ralph Fiennes, který taktéž zaslouží chválu za svůj výkon. Hodnocení je na samé hranici a něco uvnitř mi říká dát 4 hvězdy, ale přece jen půjdu na nižší. (18.02.2009)

Jestli měl být film vprvní řadě dramatem o odpovědnosti, vině a trestu, pak v mém případě se mu příslušné emoce a katarzi vyvolat nepodařilo. Snímek kombinuje dva problémy, a to vztah 15letého chlapce s o generaci starší ženou a pak konflikt vyplývající z podílu mladé ženy na válečných zločinech. Neznám knižní předlohu, a tak nedokážu posoudit, do jaké míry vyplávají filmové nedostatky z literární látky nebo ze scénáře, ale některé motivy a roviny vztahu hrdinů mi zůstávaly utajené nebo mě nedokázaly zaujmout. Silnější se mi obecně jevil problém vztahu dvou nerovných sexuálních partnerů. Na vzniku toho vztahu mimochodem není nic až tak šokujícího, i když pochopitelně jde o jedno z mála tabu, které platí i v současnosti. Poválečné Německo se muselo vyrovnávat s problémem, že chyběly miliony mužů padlých na frontě, a tak si ženy pomáhaly všelijak. Ta rovina zločinu a trestu nefunguje jednak proto, že je v případě hlavní hrdinky její podíl na zločinech nezpochybnitelný, jednak tuhle linii odsune do pozadí bizarnost celé zápletky a hlavní hrdinky. Postavy mi přišly až moc ploché a film utahaný. Celkový dojem: 55 %. (24.10.2010)

Velice kvalitní a hlavně originální drama, které poskytuje úplně jiný pohled na hrůzy 2.světové války. Stephen Daldry je zručný režisér, který svůj talent potvrdil už svého předchozího filmu Hodiny. Před kým smekám a kdo si zaslouží maximální uznání je Kate Winslet, která dokázala, že patří mezi absolutní hereckou špičku současnosti. Vůbec bych se nedivil, kdyby v jejím případě nezůstalo jen u nominace na Oscara a celkem bych jí "plešouna" i přál! Co se týče Davida Krosse, který se zhostil role Michaele Berga (skvělý Ralph Fiennes) za mlada, myslím, že o něm v budoucnosti zcela jistě uslyšíme. Co mi brání dát plný počet je první polovina filmu, kde sice všichni odvedli perfektní profesionální práci, ale jinak mě ničím více neoslovila. Za to druhá půlka filmu mě totálně emocionálně rozložila a dokonce došlo i na nějakou slzičku. Bezesporu výborný film, který mi nezbývá než vřele doporučit....... (26.01.2009)

„Je TOTO láskavosť?“ Daldryho sa (napriek fantastickému BILLYMU ELLIOTOVI) bojím (HODINY), ale toto ma dostalo. Pritom „letný“ začiatok bol (napriek sexu) skôr nudný. Až počas súdneho procesu sa to rozbehlo a v dobrom rozporuplný a kontroverzný Daldry (vážim si, ak niekto nepotí lacné frázy, ale REÁLNE sa snaží pochopiť zlo v nás) tesá do kameňa jednu scénu na zamyslenie za druhou. V jeho nebezpečne inteligentnej réžii sa zrazu zo ženy, ktorá v mene SS posielala ľudí do plynových komôr, stáva obeť, kým zo spravodlivého sudcu bábka nahnevaného ľudu a z obetí, ktoré sa z koncentračného táboru dostali živé, ľudia, ktorí keď sa pozrú do zrkadla, uvidia len inú formu brutálneho, beštiálneho zla. (27.05.2011)

Líbila se mi první část, ale čím víc se film posouval ke konci, tím víc jsem nechápala, na co se to dívám a proč se na to dívám. Respektive, to jsem asi věděla, jenom jsem se ukrutně divila, co tím autoři sledovali. Jestli měl být film kontroverzní psychologickou sondou a jeho cílem bylo vykreslit divákovi pudy zmítanou, citově chladnou, nepříliš inteligentní ženu se smyslem pro povinnost a poslušnost, aby tak poskytl klíč k nahlížení na pěšáky, kteří sloužili nacistickému monstru, tak potom nechápu moralistické pindy v závěru. Kdyby to bylo tak, jak jsem v předchozím dlouhém překombinovaném souvětí naznačila, tak bych byla z filmu nadšená. Jenže ono to tak nebylo. Sentimentální závěr i znovuobnovování vztahu mezi Hanou a Michalem mi přišlo špatně prokreslené a zejména nevhodné, závěrečné setkání s Židovkou v podání Leny Olin mi potom přijde jako zbabělý pokus uklidnit všechny ty, které rozčílilo předchozí dění, pro příběh samotný nemělo podle mě vůbec žádný význam. (15.10.2009)