Světáci

Když jsem v prvních pěti minutách slyšel už asi čtvrtou versi písně o neonech v Praze, dostal jsem neblahé tušení, že Světáci dobře nedopadnou. Naštěstí mne pánové Sovák, Brodský a Libíček (a později i dámy Bohdalová, Jirásková a Janžurová) záhy přesvědčili o opaku. Sice se mi ke konci to jejich hraní, že jsou něco víc, začalo přejídat, ale i tak jsou Světáci velmi přijemným, sympatickým filmem... 80% (09.07.2012)

Sedm legend českého filmu (Bohdalová, Janžurová, Jirásková, Brodský, Menšík, Nový, Sovák) + několik pololegend (omlouvám se panu Libíčkovi, že ho řadím až sem, ale na slávu prvně jmenovaných nedosahuje) v jedné z nejpozoruhodnějších komedií a nejbřitčejších satir, které kdy u nás vznikly. Naprosto vycizelované postavičky, vyleštěný scénář, krásná režie pana Podsklaského a jí adekvátní nezapomenutelné herecké výkony. Pokud bych musel zvolit mou nejoblíbenější českou komedii, volili bych nejspíš mezi Kulovým bleskem a Světáky. 100% (27.07.2006)

"Nám není nic cizího lidský." Fasádníci a kapsářky v zajetí etikety mě vždy dokázali pobavit. A rozhovor šarmantních "gentlemanů" s "dámami" z vyšší společnosti na předem připravená intelektuálská témata (tedy apendix, Dali, Currie, UFO, Hynais) je jednou z nejzábavnějších pasáží v historii českého filmu. I já se od té doby chytám a jakoukoli dámu spolehlivě utáhnu na své nekonečné vědomosti o optoelektronice, jasoňovi červenookém, rytmu Baudelairových veršů či vlivu protonového čísla uranu na délku erekce. (10.01.2018)

Již úvodní sekvence složená ze záběrů na neonové nápisy s nesvítícími písmeny symbolicky předznamenává vyznění celého snímku: podstatné není pozlátko na povrchu, ale to, jaký je člověk uvnitř. Stačí, aby v neonovém nápisu coby zprofanovaném symbolu "nočního života" vypadlo jedno písmeno, a celý efekt je v tahu - ze symbolu se stává obyčejná nefunkční reklamní trubice. Snímek tak usvědčuje snobskou společnost z její povrchnosti, falše a hraní na dojem, kdy šaty dělaj člověka a podstatné není to, jaký je člověk "uvnitř", ale zda si osvojil nějaká pravidla hry a zda disponuje dostatečným příjmem. U Světáků jsem si musel bezděčně vzpomenout na známý citát J. B. Watsona: "Give me a dozen healthy infants, well-formed, and my own specified world to bring them up in and I'll guarantee to take any one at random and train him to become any type of specialist I might select – doctor, lawyer, artist, merchant-chief and, yes, even beggar-man and thief, regardless of his talents, penchants, tendencies, abilities, vocations, and race of his ancestors." Jakoby se Světáci k tomuto behavioristickému optimismu hlásili, a to v době, kdy komunismus všechny navlékl do montérek a zničil prvorepublikovou tradici intelektuálních kaváren, vysoké gastronomie i pravidel etikety (což je ve filmu relativně otevřeně kritizováno postavou knihovníka). Přes všechny kvality, kterému tomu filmu nejde upřít, musím bohužel napsat, že Světáci jsou komedií, která mě nedokázala rozesmát, která zestárla (obzvláště otravná hudební čísla), a ve které mě nejvíce zaujaly dobové záběry na noční Prahu na konci 60. let, kdy ještě jezdily po Václaváku tramvaje. Obávám se, že Podskalského filmům už asi nikdy na chuť nepřijdu. UPDATE 2.4.2022 - Když jsem viděl Světáky podruhé, trefily se mi do chuti mnohem víc. Přišlo mi to opravdu vtipné a dobře jsem se u toho pobavil. Ta hudební čísla mi sice stále přišla otravná, ale to skvostné obsazení a dialogy prostě přebijí vše. (15.05.2011)

Jedna z nejbrilantnějších satirických komedií, které kdy poctily bojiště. Vybraná společnost velkých komiků či herců, co se komu zdá vhodnější, a humor, který (bohužel) nikdy nezestárne, neb podobných vykuků obchází dnešním světem spousta. "Méně té vody, chlapče, méně té vody..." 100% ____ PS: Duben 2011 - Morávkovi Světáci v Klicperáku na jednu stranu svým způsobem tříští síly včleňováním dalších rozměrů, mezi něž patří i příběh lidských povah vtělený(ch) do příběhu podtitulních "Malovaných dětí" Golden Kids, přičemž dojde i na "nezbytnou" smrt, ale na stranu druhou samostatně luxusními hereckými výkony, občas parodujícími filmovou předlohu, občas posouvajícími ji dál (samozřejmě to není jenom tento případ, ale třeba Kamila Sedlárová je rozhodně odvážnější než Jiřina Jirásková;)), a skutečně mistrovskou režií, která dokáže zasáhnout přesně tak jak chce (což není vždycky tak, jak byste chtěli vy), zatloukají diváka do sedaček a ždímají z něj slzy smíchu tam, kde film udržoval vědoucí úsměv. A to ještě nádavkem dostanete uhrančivou Martu Zaoralovou, k nepoznání na bárbínu/bardotku nalíčenou Isabelu Smečkovou Bencovou, a neskutečně úlisně happy gay Davida Smečku, kteří za doprovodu výborné živé hudby čelist shazujícím způsobem živě zpívají (pro mě nečekaně) živelné pecky Golden Kids...a v poslední třetině vás dožírají neustálým omíláním téhož v kontrapunktu k tomu, jak se řehtáte tomu samému opakování mluveného slova u bíle prostřeného stolu. Úžasné představení, které bych sice klidně o dvacet minut zkrátil, ale jak jsme se již poučili z krizového vývoje, nic není dokonalé - ani totalita;) (27.08.2007)