Zima za války

Válečné drama trochu jinak. Hrdinou snímku není žádný Zajcev, kapitán Miller nebo Oscar Schindler, ale obyčejný mladý kluk Michiel, který se učí slovu "válka". Celý snímek se točí kolem něj. A to je obrovské pozitivum. Není to žádná vedlejší dětská postava, ale hlavní postava plná odhodlání, psychické síly a odpovědnosti. Už "Chlapec v pruhovaném pyžamu", který je vystavěn na dvou dětských postavách mě velice bavil. Tenhle je sice o něco horší, ale není to nijak přehrávané, patriotské, ale ani Vás neušetří nějaké té myšlenky nad tím "Co bych dělal v této situaci já?". A ještě bych měl určitě vychválit soundtrack, který provázel celý film. Nevím jestli to byla práce pana Donaggia, ale pokud ano, tak to se mu povedlo. Určitě stojí za zkouknutí. 75% (21.01.2012)

Jen co film začal, už jsem tetelila radostí, že jsem si ho vybrala do promítací kombinace s Linklaterovým Chlapectvím. Oorlogswinter ukazuje dospívání z brutálně jiné strany, jen co je pravda, a také mě to přivedlo na myšlenku, že přece jen nejsem takový formalista, jak jsem si o sobě myslela, nebo ne rozhodně tolik jako dřív. Přeměnila jsem se na idealistu, takže zpočátku si mě tenhle film docela omotal kolem prstu. Úvodních pár obrazů je docela nekompromisních, ale postupně jsem si čím dál víc uvědomovala, že mi vadí absence následků provedených činů (chlapec ukradne doma králíka, nikdo si toho nevšimne, nikdo to neřeší). Autoři se bohužel v tomto duchu rozhodli vyvíjet zbytek zápletky a spolu s finálním žánrovým zmutováním tím zkazili veškeré budování atmosféry i původní dojem, že se jedná o chytrý film. Finální výstřel deset metrů od německé kolony? Slow motion a prolínačky obličejů? Úplně mokrý zmrzlý týpek unikne pozornosti okupujících hlídek? Věčná škoda toho sklouznutí k nelogickému sentimentálnímu kýči. (09.02.2015)

V porovnání s jiným nizozemským snímkem, který se zabývá nešťastnou historií holandského kolaborantstvím, který má tak blízko naší historii, Černá kniha, tento film vyhrává ve své opravdovosti oproti umělosti Verhoevenova snímku. Je jasné, že Paul Verhoeven je zručnější režisér, který dokáže diváka jedním střihem upoutat, ale ve Winter in Wartime jsem našel, co jsem u Černé knihy nenašel - lidskost příběhu, který se mohl stát. (24.09.2009)

Jednou z hlavných a nepekných vecí, ktoré urýchľujú dospievanie a ničia detstvo je jednoznačne vojna. To v tomto snímku postihlo aj chudáka Michiela. Spočiatku len naivné hrdinské a dobrodružné predstavy o odboji, ku koncu trpká realita a predčasná dospelosť. Veci už nikdy nebudú také ako predtým... Po atmosferickej, dramatickej a pocitovej stránke to síce nebolo až tak silné ako napr. Choď a pozeraj sa (1985), ale film zase pôsobil divácky prístupnejším dojmom. V každom prípade ma milo prekvapil. 70/100 (04.03.2016)

Pohled na válku očima dospívajícho chlapce, pro něhož je odboj pouhým dobrodružstvím. Deziluze se dostaví až mnohem později, když se tragédie pramenící z němeké okupace dotkne jeho nejbližších. Evropský pohled na válku mi bude vždycky bližší ať už svou atmosférou nebo specifičností podávání. Nezklamal jsem se ani teď. 80% (19.03.2012)