Séraphine

Filmy o nepochopených, nedoceněných mučednících umění, co pláčou za dlouhých nocí akvarely a z nouze okusují násadky štětců a po jejich bídné smrti se celý svět chytne za nos, hlavu i srdce mám ráda. Film o Séraphine mi ale vadil tak, že jsem se násilím držela, abych to nevzdala po první hodině. Měla jsem. Přemýšlela jsem, co mi tak moc vadilo. Nemám problém s umělkyní, prostou i prostoduchou, ani s tím, že ke mně její naivní umění nepromluvilo, dokázala bych přejít, že ostatní postavy jsou podivně sterilní a místo poslední čtvrthodiny by bohatě stačil titulek. Asi považuji za nespravedlivé, že talent byl nadělen někomu, kdo si s ním nevěděl rady a nejenže kvůli němu trpěl – nadání se nedá zašít do strožoku, dere se na svět – ale dospěl až k děsivému konci. Být Séraphine „jen“ služebnou s kartáčem a kostelními zpěvy, asi by se o jejím životě netočily filmy, ale možná by byla v rámci svých mentálních schopností šťastnější. Anebo to zavinil ten Němec, který jí dal naději výměnou za všechno ostatní. Těžko soudit. (06.03.2017)

Tak obrovská byla a tak křehká ve svých náladách; kdy propadala smutku, že její zvěčněné květiny jsou pouhým výplodem primitiva, který mimoděk vyměnil hadr za štětec. Že není jen loutkou, která jakousi náhodou byla objevena v zatuchlých zdech francouzské honorace. Tam to začalo a tam to mělo končit. Yolande je úžasná, taková zkroušená bludička, která nemluví - spíš se vyjadřuje skrz plátno. Usíná s představami, že se zavděčí andělům, aniž by si všimla, že jí všechno utíká skrz prsty, že se jí urousané, zpité vlasy až příliš často vpíjejí do maleb. Přál bych si, aby film byl jen o ní. Detailně s ní šel přímo do nitra hlavy, kde by vyplula na povrch minulost, která ji nutila měnit obvodové zdi v umění. Andělé byli, myslím, zástěrkou. 70% (17.11.2012)

Vskutku zvláštní bytost ta Séraphine byla. Téměř nevzdělaná uklízečka a pradlena puzená neodbytně k malování. Už jenom tohle je čiročirý zázrak. Hlavní hrdinka je vystižena přesně, obdiv k takovému herectví, které dokáže zobrazit naivitu i šťastné prožívání prostých radostí, stejně jako padání do hloubek zvláštní mysli, které už běžný svět nesnese. Ta žena skutečně uměla mluvit spíš s anděly než s lidmi. Snímek dobře vystihuje i dobu a prostředí, ve kterém Séraphine žila, možná k její škodě, protože ona by se hodila spíš do časů raného křesťanství nebo gotické zbožnosti. Pokud by ji tedy rovnou neupálili. ___ Nedokázala jsem se však na film naladit. Jeho hloubavé a bloumavé tempo mi nesedlo, možná jen momentální náladou. Taky mi překáželo, jak na část filmu Séraphine téměř zmizela a vyprávění, které se dosud točilo kolem ní, najednou začalo popisovat život jejího objevitele. SHRNUTÍ: Když vám rozumí andělé, zatímco lidé ne. (19.02.2022)

Krásné malované obrazy v nádherném filmu. Mistrovsky zrežírované, zpracované, výtečně zahrané, napsané. Jsem uchvácen čistotou filmu. Jediná výtka směřuje k nedostatečné ostrosti kamerových záběrů, což asi bude chyba špatným ripem. Těžko říct, musel bych vidět i jinou verzi filmu k porovnání. [9/10] (11.02.2012)

Vzácne citlivý intímny portrét maliarky, o ktorej existencii mnoho ľudí nevie dodnes. Martin Provost preniká do postavy Séraphine s takým empatickým vhľadom bez najmenších náznakov pátosu, až film evokuje nie mužský, ale ženský rukopis. Tiež dbá na šetrné zaobchádzanie s výtvarným umením a i keď priamym pohľadom na jej život a prácu umelecký status Séraphine demytizuje, či skôr deštruuje, vyhýba sa priamemu zobrazeniu maľovaných objektov. Nedochádza tak k deformácii pôvodného diela skrz nový výtvarný systém, film sa nestáva, akokoľvek rafinovanou, ale prostou reprodukciou a zmyslové spojenie diváka s originálnym obrazom tak zostáva nenarušené (nevykonáva tak "zradu" pôvodnej maliarovej výtvarnej skutočnosti, o ktorej píše André Bazin). Tým sa líši od vrcholných režisérov filmov o umení, ktorí túto techniku pojali ako konvenciu (filmy Petera Greenawaya, dokument Henri-Georges Clouzota o Pablovi Picassovi, klasické filmy o Van Goghovi atď.). Provost miesto toho ako pravý umelec hľadá a nachádza nové, autonómne vzory krásy v prírode, ktoré súznia s naivnou a silne veriacou hrdinkou. Film je neokázalý a napriek dĺžke a pomalosti neobsahuje takmer jedinú nadbytočnú scénu, postrádateľnú pre rozprávanie. Jednoduchá dramatická výstavba je doplnená o prírodnú poetiku, postavy sú pozorne uvedené a zasadzované do pevných základov. Tlmene realistický herecký prejav Yolande Moreau excelentne dopĺňa vierohodný prerod až po záverečnú etapu života v ústave, ktorá sa napriek svojej vypätosti, kontrastnej k harmonickému plynutiu príbehu v pokojnom vidieckom prostredí, ani zďaleka nepribližuje emocionálnej exploatácii. Význam filmu spočíva tiež v neustálej nutnosti objavovať umelcov, keďže v tejto spoločenskej hierarchii akoby oficiálne neobjavený umelec ani nejestvoval. Nemám argumentovateľné výhrady. V plnom hodnotení mi bráni len neskorý vysielací čas, kvôli ktorému som už nedokázal filmu venovať plnú pozornosť. 85% (11.03.2015)