Séraphine

Filmy o nepochopených, nedoceněných mučednících umění, co pláčou za dlouhých nocí akvarely a z nouze okusují násadky štětců a po jejich bídné smrti se celý svět chytne za nos, hlavu i srdce mám ráda. Film o Séraphine mi ale vadil tak, že jsem se násilím držela, abych to nevzdala po první hodině. Měla jsem. Přemýšlela jsem, co mi tak moc vadilo. Nemám problém s umělkyní, prostou i prostoduchou, ani s tím, že ke mně její naivní umění nepromluvilo, dokázala bych přejít, že ostatní postavy jsou podivně sterilní a místo poslední čtvrthodiny by bohatě stačil titulek. Asi považuji za nespravedlivé, že talent byl nadělen někomu, kdo si s ním nevěděl rady a nejenže kvůli němu trpěl – nadání se nedá zašít do strožoku, dere se na svět – ale dospěl až k děsivému konci. Být Séraphine „jen“ služebnou s kartáčem a kostelními zpěvy, asi by se o jejím životě netočily filmy, ale možná by byla v rámci svých mentálních schopností šťastnější. Anebo to zavinil ten Němec, který jí dal naději výměnou za všechno ostatní. Těžko soudit. (06.03.2017)

před svým těžkým údělem poblázněné osoby intuitivně utíkala do svého vnitřního světa ke svým obrázkům a do volné přírody kde zřejmě nacházela klid a inspiraci.Kdyby se její osud nesetkal s osudem homosexuálního Uhdeho, který se stal jejím mecenášem ,asi by se nikdy její příběh a její obrazy nestaly známými. Jen citlivý člověk pozná kdy je obraz malovaný srdcem a ne jako moderna, kdy je evidentní že malíř křičí do světa prostřednictví svých děl.Třeba :"Podívejte se jak "krásně " vybočuji " Séraphine byla prostě jiná,svá,jedinečná.Svým dílem přispěla i skvělá kamera.Tam se nemůže nic vytknout. (07.11.2015)

Tento film mi objevil malířku Séraphine de Sentis. Bohužel jsem u něj vyčerpáním i nudou několikrát usnul, musel jsem přetáčet a hledat souvislosti a znovu se orientovat, čímž jsem přišel o filmové kouzlo i filmový dojem. Vyzdvihnout musím krásně francouzskou hudbu, která skvěle kolorovala celý film a významně přispívala k jeho náladě i vyznění a také představitelku hlavní role, která byla od skutečné malířky téměř k nerozeznání i nádherná francouzská krajina, ve které se celý film odehrával. Snímku bohužel chyběla určitá vnitřní dynamika i hlubší vykreslení postav a tísnivě na mne doléhala jeho zdlouhavost. Plynul prostě tak jako byla prostá jeho ústřední hrdinka, nicméně vyloženě zaujal jen pár momenty. (11.12.2011)

Na klice u  dveří je pověšen lístek s oznámením: Slečna Séraphine nepřijímá...Životopisní drama, kde míra ztotožnění se Yolande Moreau přímo s osobou (ne pouze s rolí) Séraphine Louis (podívejte se na její  obrazy, prosím)  je unikátní, proto také plné hodnocení. Není možné určit, kde končí  genialita a začíná nepříčetnost pokorné (až dětsky nevinné), hluboce věřící služebné, která si sama míchá barvy, hladoví a nádeníčí, povídá si s ptáčky, zpívá, hladí stromy a dívá se do nebe. Cokoliv napíšu, bude znít suše a nepovedeně. Podívejte se na "Séraphine" a pochopíte. Umění za zavřenými dveřmi. Osvobození se od postavení outsidera. Svědectví o lidském duchu (jenž paradoxně začíná upadat, když jí mecenáš poskytne pravidelní doživotní rentu, aby mohla být pouze umělkyní...) i o tajemství kreativity. Nádherná muzika, jenž se okamžite dostane do hlavy i srdce, stejně jako obrazy slečny Séraphine Louis. (04.07.2024)

Přiznávám, že se ve světě malířství nijak zvlášť neorientuji a kdyby jste přede mě postavili dva obrazy, pochybuji, že bych dokázala rozpoznat, který z nich je umělecké dílo a který už ne, pokud by na něm tedy nebyly pozlacené kočičky, ale příběh prosté ženy tíhnoucí k přírodě a silné víře mě zaujal, stejně jako její krásné obrazy. Snímek asi nedocení odpůrci poklidného tempa vyprávění a optimismu tam taky není na rozdávání, ale pokud si jako já nepotrpíte na nějaká velká melodramata a máte zároveň rádi filmy o malířích, tak rozhodně doporučuji. (15.03.2014)