Admirál

Některé sekvence až přehnaně digitální, jiné pro změnu hodně zajímavé akční a realistické. Celý příběh admirála Kolčaka je ale obehnán růžovou zápletkou jak z princezny Jasněnky. Takže vlastně nevíte, jestli koukáte na drsnej válečňák, kde se trhaj nohy a nebo nejsladší ruskou slaďárnu pod sluncem. Hodně špatný film, na kterém je jediné pozitivní to, že trošku představil naše legionáře, kteří se s ruskou šlechtou úplně nemazal. (24.10.2017)

Andrej Kravchuk sa pokúsil poraziť boľševika, no vzhľadom na známe holé fakty mu to, bohužiaľ, nevyšlo. Teda historicky, nie filmovo. Každopádne pokus to bol dobrý, hlavne kamera, takmer solídne triky a výprava upútajú od prvého výstrelu. Chabenskij stvárnil admirála Kolčaka typicky po rusky (skoro bez chuti, vône a zápachu) a Liza Bojarskaja (celý čas pomáha Kolčakovi s romantikou, no medzi „hrají“ sa tu akosi nekvalifikovala?), viac než sympatická ´85-ka, musela urobiť kamerové skúšky na výbornú, pretože pozerať sa na ňu dá hoci aj dve hodiny a tri minúty. Ak divákovi nechýbajú vo filme posteľné scény a zaujíma ho revolučné obdobie v cárskom Rusku, či vojna bielych s červenými, tak potom rešpekt. Četyre. (30.11.2008)

Úvodní lodní bitva byla povedená, ale docela krátká. Velice zvláštní byl záběr na tříštící se skleničku ze šampáněm. Film je hodně prošpikován láskou, Ruskou historií a zabíjením. Čas válek a revolucí 1915 - 1920...nasadit bodáky a hudba na můj povel !!! Alexander Vasiljevič Kolčak to neměl lehké, žil v těžké době. Koukatelný snímek, který vás provede dějinami Ruska. (04.12.2009)

Technicky výborně zpracované a za západem nijak nepokulhávající dílo o admirálovi Kolčakovovi. Historicky krapet pokřivené, ale i tak stojí za shlédnutí. V modní vlně sebereflexí i Rusové začínají dělat první nesmělé a hodně opatrné krůčky. Ale jen tak dál. Nejvíce hodnotím zpracování bojů, zejména těch na moři i když byly zatraceně krátké. I poprava námořních důstojníků zasluhuje pochvalu. Solidní lehký nadprůměr za 3 * * * .PS. Naši legionáři mne pobavili .-) !!! (30.07.2011)

Na první pohled Admirál vypadá jako obzvláště zdařilá imitace Hollywoodu - sází řemeslně dobře odvedené a výpravné "velkofilmové" obrazy, hraje k tomu tklivá orchestrální hudba a v centru pozornosti je rádoby ušlechtilá romance. Bohužel se ale ukazuje, že úmorná snaha točit "po hollywoodsku" z filmu nakonec dělá jen standardizovaný sériový výrobek bez jakékoli stopy poetiky národní kinematografie, z níž vzešel. A hollywoodským velkofilmům pro svou rozpadlou dramaturgii a významovou i emoční vyprázdněnost stejně nesahá ani po kotníky. O neuvěřitelně naivní idealizaci bělogvardějců a vůbec celého předrevolučního Ruska (které ve filmu vypadá jako skvěle prosperující země, kde nejspíš žijí jen samí vznešení šlechticové) je už řeč v okolních komentářích; já bych jen dodal, že mne zaujala až úsměvná úpornost, s níž film zdůrazňuje exaltovanou zbožnost protikomunistických sil. Docela by mne zajímalo, čím vlastně byla motivována. Snahou zalíbit se religiózním Američanům? Či snad přesvědčením, že náboženství stojí v opozici ke komunismu? Smutné je, že Admirál zůstává dost možná jediným ruským blockbusterem, který se snaží říct (byť velice hloupě), že sovětská éra byla velkým historickým omylem, který se raději neměl stát. Jiné ambiciózní ruské filmy totiž po Sovětském svazu naopak teskní. A současnému putinovskému režimu se dokonce povedlo to nostalgické vzpomínání na někdejší sovětskou velikost spojit právě se zdůrazňováním oněch náboženských hodnot, které v Admirálovi rudá lůza pošlapává. (16.04.2017)