Invictus: Neporažený

Clint Eastwood opět skóruje, jako už po tolikáté, a to konkrétně tak, že se mu originálně povedlo málokdy vídané skloubení politicko-biografického snímku se snímkem sportovním. V rámci krásných ideálů byly z filmu sice vypreparovány všechny hypotetické negativní aspekty konce apartheidu v JAR a jistě hodně bolestné transformace dříve nesmiřitelně rozdělené společnosti (stejně jako nezpochybnitelný historický fakt, že hráčům All Blacks kdosi v hotelu před finálovým zápasem otrávil jídlo a mužstvo hrálo tak indisponováno), ale Eastwood si přesto dobře ohlídal onu citlivou hranici, aby se z jeho velkofilmu nestal hollywoodský doják. Ano,k jeho filmu patří přídomek hollywoodský, ale bere si z něho jen to lepší, nevydírá, zbytečně diváka nevystavuje přemíře patosu a hlavně se nikde nepodbízí. Ta vyzrálost a velikost jeho režisérského mistrovství prosakuje skutečně z každého filmového okénka, přesně ví, proč a co točí...stačí úvodní scéna, na jedné straně ulice běloši hrají ragby a na druhé otrhaní černoši fotbal, a máme tu expozici přímo čítankovou. O brilantní metamorfóze Morgana Freemana do Nelsona Mandely se asi není třeba zdlouhavě rozepisovat, ta je přímo excelentní, včetně jeho jihoafrického přízvuku. Neporažený je skutečně silný film, Clint Eastwood znovu natočil snímek, nad kterým stojí za to přemýšlet. Mimochodem, při sledování biografického příběhu Nelsona Mandely jsem měl několikrát pocit té silné paralely k podobně silnému příběhu Václava Havla, nestálo by za to ho také zpracovat, Clinte? :-) (07.12.2010)

Ano, souhlasím s ohlasy, že je a bude přetěžké překonat laťku nastavenou Gran Torinem. Potvrzuje to však fakt, že pojem Clint Eastwood je zcela samostatnou kategorií, se kterou mohou ostatní jen těžko soupeřit. Pokud tedy upustíme od srovnávání s jeho předešlými snímky (především pak s Gran Torinem, které máme ještě všichni v živé paměti), je na snadě přiznání, že jde o vysoce kvalitní záležitost. Clint ději opět vdechl ohromné lidství, nad čímž se podivuji u každého jeho filmu. Povyšuje tím pouhou podívanou na hluboký zážitek. A opět, opět nádherně emotivní hudba, na které i tentokrát spolupracoval se svým synem, jehož bylo možné vidět na podzim 2009 v Hradci Králové v rámci festivalu Jazz goes to town. Není přeci vrcholem umění oslovit člověka filmem, ve kterém není žádná zápletka a v němž je jasné, jak všechno dopadne? (14.03.2011)

Ač jsem byl před zhlédnutím dost skeptický, naštěstí se mé obavy nenaplnily. Pořád se jedná o Eastwoodův slušný režijní standart s dobrou kamerou a uspokojivým hudebním podkresem. Z herců dosáhl nejvýš Morgan Freeman, na jeho výkon je vždy radost pohledět, který je ještě podtrhnutý tak velkým charismatem, že s přehledem utáhne celý film. Tři a půl hvězdy, 65% (16.03.2010)

Objektivne najhorsi Clintov film za posledne roky. Niekde urobili machri z planety Eastwoodovo chybu, kedze emocie sa nedostavili a to je uz co povedat. Je mi to nesmierne luto, film to bol pekny, ale zabudnutelny. Changeling a Gran Torino vo mne rezonuje doteraz, Million Dollar Baby, o tom ani nehovorim. Freeman bol bozsky, Matt Damon mi vadil. Nadherna sceneria, nadherny pribeh, ale prilis dlhe, rozvlacne a prvoplanove. Prilis vela temat, ktore zostali polosurove a moj pohar spokojnosti poloprazdny. (28.12.2009)

Čekáte zamyšlenější Any Given Sunday a dostanete bravurně zahraného Mandelu a pár rugby sestříhů s dost divně obsazeným Damonem. Nepopírám, že Eastwood je opět starosvětsky roztomilý morous, tentokrát pouze za kamerou a režijní opratě vede velmi pevně, skoro až sevřeně. Příběh dvou hlavních postav je dobře nalinkovaný a není protkaný zbytečnými linkami, jen je poměrně nezáživný. Politicko-sociální podtext je jasně viditelný a zřejmě společně s Freemanem to nejpůsobivější. Škoda, že je to ke konci plné patosu a tak nějak vyčpí do ztracena. Přitom x postav je zajímavých s dobrým potenciálem, který je využit pramálo. Například bodyguardi, rodiny, soupeří z jiných týmů, apod. Ne úplně špatné, jen Clint nezvolil dobrou tématiku. (10.08.2017)