Falešná kočička aneb Když si žena umíní

Než Svatopluk Innemann dokonale ztvárnil Karla Havlíčka Borovského, něco se naklopýtal. Skružného román jej neinspiroval k ničemu jinému, než k ilustrativní banální nápodobě, a film o falešné kočičce, slibná variace na Pygmaliona, neskončila ničím jiným než časovou travestií, na níž nanejvýš zaujme jak se vvšechna ta panoptika točí na nenáročné pražské křižovatce. Ale na druhou stranu, málokterý němý film je tak hlučný. (21.12.2019)

Ľudová zábava. Burian dokazuje v úvode filmovej kariéry, že ak dostane priestor zatieni napriek vedľajšej úlohe ostatných hercov. Tu navyše nemal možnosť využiť jeho povestný hlas. V pamäti mi ostala predovšetkým jeho rola spustnutého alkoholika. Napriek zjavnej nápodobe Chaplina (oblečením, výzorom, komikou) v scéne, kde ako opitý falošný zubár neborákovi pacientovi kol dokola postupne povyťahuje všetky zuby je jedinečný. Nenáročný dej, až na výnimky pomerne vyšumelé starosvetské gagy zachraňuje hodinová dĺžka a osobne aj fascinácia nemým filmom ako-takým. Poznámky: 1. Existujú dve verzie filmu, pričom na DVD uvedená verzia je kratšou verziou s jednou kolorovanou scénou, pôvodne režisérom Innemannom ručne domaľovanou. 2. Na dobových plagátoch bola Antonie Nedošínská uvedená ako Anna Nedošínská 2. ad ripo: Podľa mňa to množstvo hodnotení vzniklo kombináciou troch faktorov: a) existujú projekcie napr. na filmových školách alebo v kine Ponrepo, kde tento film kľudne mohli premietať a nevymyká sa to tomu, čo bolo uvedené v tej správe z netu b) zhoda názvu s rovnomenným neskôr nakrúteným filmom Vl. Slavínského a následné pomýlené hodnotenie c) klasickí naháňači hodnotení, čo ohviezdičkujú čokoľvek na čo pri blúdení databázou prídu. (21.09.2007)

O něco stravitelnější film pro širší masy, než jsou Lásky Kačenky Strnadové. Podpořeno je to také všeobecnou znalostí výtečné zvukové verze s Věrkou Ferbasovou. Osobně jsem s němou verzí spokojená velice, protože oba filmy vedle sebe tvoří dva samostatné celky, který je každý v něčem originální. Ale stále platí má výtka ohledně dramaturgie uvádění českých němých filmů na DVD. Kočička i Kačenka mohly počkat do té doby, než by cestu proklestily zaručenější tituly. (19.02.2009)

Namet hodne naivni, takove vsak byly nase filmy i ve tricatych letech. Film je ale vtipny dodnes, alespon pro fanousky tohoto obdobi. Presto, ze se jedna o nemy film, tak je hodne ukecany (psany text). Z hercu se mi nejvice libila Antonie Nedosinska a jak pise uzivatel Master19, ona skutecne cely zivot vypadala a hrala stejne, tedy porad dobre. (22.07.2013)

Vlasta Burian se stal nedostižným fenoménem již ve dvacátých letech minulého století. V roce 1926 – v době natáčení této veselohry – vlastnil už své denně vyprodané divadlo, byl nazýván králem komiků a měl za sebou také první film. Dobová kritika jej tehdy přirovnávala k americkému komikovi Charlie Chaplinovi, a i když se tato ambice nakonec jevila příliš troufalou, vytvořil si Burian velice záhy vlastní specifický styl. Určité chaplinovské motivy lze identifikovat částečně v postavě pobudy Vendelína Pletichy v této Innemannově komedii. Samotný film je v podstatě českým Pygmalionem naruby: z profesora Higginse se stal dentista Verner, popeláře Doolittla nahradil pobuda Pleticha, hospodyně Pearceová se proměnila v Amálku Holoubkovou. Pouze květinářku Lízu nahradila rozmarná továrníkova dcera Míla, která se za nevzdělanou a chudou dívku pouze vydává. Autorem tohoto důmyslného plagiátu byl populární redaktor Humoristických listů Josef Skružný, který se společně s mladým Elmarem Klosem scénáristicky podílel i na dalších dvou Burianových němých filmech. V poněkud statickém příběhu jsou jediným osvěžením právě Burianovy excentrické výstupy, zejména sekvence, v níž si oblékne lékařský plášť a počne "ordinovat". V hlavních rolích zamilované dvojice se objevili manželka režiséra Innemanna Zdena Kavková a populární písničkář Karel Hašler, který byl však pro postavu dr. Vernera příliš starý (v té době mu bylo 47 let), čehož si všimla už tehdejší kritika. Dnes je tento filmový výrobek cenný a snesitelný skutečně pouze díky Burianovi, o jehož mimořádném výkonu svědčí i slova uveřejněná v Lidových novinách v červnu téhož roku: "Popisovati výtečnou hru Vlasty Buriana znamenalo by popsati od scény ke scéně celý film. Byl dokonalý, úžasný a jeho okamžitá intuice jest ohromná. On to byl, který zachránil nejzdlouhavější místa filmu a on vlastně v některých partiích vytvořil první českou filmovou grotesku ve scénách, které by mohly konkurovat filmům se světovými komiky a v nichž nám zobrazil úplně nový český filmový humor, poněkud sice brutální, ale zahraniční konkurence schopný, protože zcela originální." (02.03.2009)