Bratři

Trochu jsem vystřízlivěl. Po včerejším shlédnutí jsem byl tak silně dojat (slzičky tekly hned několikrát, poprvé už ve čtvrté minutě!) a zadostiučiněný, že jsem byl rozhodnutý jít s hodnocením co nejvýše. Jenže zjišťuji, že mi tam chybělo více silných scén - drama jako tohle by mohlo diváka vcucnout do světa utrpení ze syndromu z války více... Ke konci jsem to prostě necítil tak intenzivně, i když je Tobey na Oscara a to, co v režii Sheridana předvádí, je úžasné. Originál jsem neviděl tak trochu schválně, protože na remaky - pokud jsem viděl originál - se v krátkém časovém intervalu odmítám dívat. A na Maguirea a Gyllenhaala ve společném filmu jsem se hrozně těšil a nechtěl jej srovnávat s jiným. (Je to podobné jako v případě [REC]: nikdy nechci vidět jeho americký remake s Carpenterovou, proto jsem paradoxně Brødre neviděl) Bratři rozhodně nejsou špatným filmem, jen to není film maximální. Je tu solidní příběh, perfektně zvládnuté herecké výkony, krásná hudba i dokonalá režie. Ale za hodně dlouhou dobu to je snímek, jemuž by velice pomohla delší stopáž, a to si většinou myslím opak. Prodloužit po "finále" děj o další vyhrocenou situaci by dle mého názoru rozhodně nebylo ke škodě. 85%. (07.01.2010)

"Proč jsi nemohl zůstat mrtvý?" Taková milá otázka jistě potěší každého, kdo si prožil ve válce své trauma. Já jsem tedy velký pacifista, takže se nezúčastním ani případné války Vanuatu s Fidži a to ani kdyby mě to mělo stát chatrč. Moje hlava totiž nikdy nepobrala, proč milující otcové prchají od rodin do nesmyslných válek a taky se odmítám nechat vtáhnout do jejich traumatu, protože mám svých problémů dost. Tady mne navíc "potěšil" soucitný scénárista, který mi vychytrale prozradil Samovo trauma hned na začátku a já jsem pak musel hodinu útrpně sledovat, jak mi Sam nechce říct to, co už dávno vím. Taky mi bylo celkem jedno, který z bratrů bude zmatenou Grace obšťastňovat svou přítomností, ale víc pozitiv bych k tomu raději neuváděl, protože posttraumatická válečná dramata nejsou mým šálkem sypaného čaje, mou sklenicí konopné limonády a ani ničím podobným. (07.09.2016)

A teď se asi krucinál budu muset podívat na ten dánský originál, protože mě zajímá, jak se tam popasovali se spojením tolika protichůdných nálad na poměrně krátkém časovém úseku, protože Jim Sheridan to tam seká jak malé dítě s plastovýma nůžkama a dává mi to celé jenom pramálo smyslu. Tím, že je to tam tak podivně vměstnané vedle sebe, působí oba dva titulní chlapíci spíš jako parodie na postavy z masa a kostí, Maguire nicméně o trochu víc, Jake pro mě pláče alespoň trochu věrohodně. Natalie mě utvrzuje v mém přesvědčení, že dobrou herečkou přestala být někdy před rokem 2000. Co mě ale dost potěšilo byla práce obou dětských představitelek, protože ty dvě malé dcerky na mě působily jako nejdospělejší a nejhotovější postavy celého filmu. (11.01.2018)

Sázka na jistotu. Dramatický potenciál byl cítit už z traileru, ten samý potenciál evidentně využil i dánský originál (neviděl jsem, nemůžu srovnávat) a ani Brothers Jima Sheridana nestojí pozadu a z divácky vděčného tématu ždímou očekávané emoce. Očekávané, to je to slovo. Zejména v první polovině Bratři skutečně nepřekvapí a člověk by je (i kvůli zaměnitelnému režijnímu stylu Sheridana) málem zaškatulkoval jako "standardní, lehce předvídatelné rodinné drama", herecké mistrovství ústředního trojúhelníku a množství ukázkově mrazivých scén (psychopatický Tobey, korzující po domě s kvérem, přerovnávající skleničky nebo zuřící u večeře) ale Bratry katapultují do výšin nadprůměru. Aspirují na Oscara, v hereckých kategoriích určitě. 85% (30.12.2009)

Některé filmy o traumatech z Vietnamu patří mezi ty nejlepší válečné filmy, ale doba pokročila, vzniká mnoho filmů o válce proti terorismu a toto je jeden z nich. Tak trochu kombinace třeba Ramba a Narozen 4. července, to vše promícháno s Mariňákem:)) Byl jsem velmi překvapený přístupem k tématu, přišlo mi to dost netypické na běžnou americku produkci....Je to takový malý milý film, ve kterém se řeší závažné věci. Pak se ukázalo, že film je remake dánského snímku a najednou jsem měl jasno. Je to z toho dost cítit. Nemůžu se ale rozhodnout, do jaké míry ten film válku obhajuje nebo naopak zavrhuje. (A ano, je to pro mě důležité). (17.02.2010)