Bratři

Originál jsem neviděl, ale asi si ho seženu, protože tohle se mi líbilo. A moc. I když by se mohlo zdát, že to je jen další drama, tak tohle jede svou cestou, ne klasickými cestičkami, jak to v dramatech bývá. Například většina scén (vážných, nutno říci) je bez hudby. Tudíž je jen na divákovi, jak se k těm scénám postaví. Sice se to na povrch může zdát chladné, ale opak je pravdou. Právě tímto mě Bratři dostali. Navíc, tohle drama má skvělé obsazení. Kdo např. nevěřil, že Tobey zvládne těžší role, než jen lézt po budovách a tkát pavučinky, tak bude překvapen. Tohle je výkon hodný MINIMÁLNĚ nominace na Oscara. Natalii jsem uvěřil každý pohled, každou slzu, každou větu. A o Jakeovi můžu s klidným svědomím říct, že nezaostal ani za jedním z herců a skvěle je doplňoval. Jako film jsou Bratři brilantní drama, jako obžaloba války to je však geniální. Lepší volba pro první zhlédnutý film v roce 2010 asi nemohla být. (01.01.2010)

Ačkoliv jsem neviděl dánský originál, tak po deseti minutách jsem byl schopen odhadnout celý následující vývoj děje ... a to je tak všechno, co na Brothers mohu zkritizovat. Silné téma, pěkná režie a úžasné herecké výkony hlavní trojice - v několika závěrečných scénách se mi živě vybavily loňské výkony Leonarda DiCapria a Kate Winslet v Revolutionary Road. Ze zdeptaného Maguirea mi šla chvílemi až husí kůže a dokonce bych si jej dokázal představit v nějakém psychologickém hororu. Silné čtyři. (30.12.2009)

Přemejšlím zdali dát tři nebo čtyři hvězdičky. Jednou to změním ze tří na čtyř a při psaní komentáře to zase sundám. Ten film špatný není, ale je to jedna z těch normálních událostí, co si Američani způsobujou i když to moc dobře věděj. A stejně si to způsobujou. Tobey Maguire vypadal jak dement, ušatej dement a vůbec mu to neslušelo. Jenže jakmile se film začal zásadně hrotit, tak mu ten účes perfektně seknul. zato Jake Gyllenhaal byl zarostlej od začátku filmu až do konce, a udělal jsem si o něm obrázek, jako o solidním nezávislym frajerovi. Bratři nakonec ale skončili tak, jak jsem to nečekal. Film je totiž podle dánské knihy a vím, jak seveřani se se životem neserou. Tady to možná odflákli Amíci, ale ten konec šíleně rychle utnuli. zajímavý ten film je, plný solidních hereckých výkonů. Krom toho scény z Blízkého východu byly natočeny hodně dobře, ale co z toho mám, když ve většině času sleduju, jak se bouří srdce někomu jinému někde uplně jinde. Ale to je holt život. (09.02.2010)

Někdy se ptám, proč Američané vlastně takovéhle remaky natáčí, když k výslednému dílu nepřidají žádnou přidanou hodnotu a v podstatě jen zkopírují jiný, obvykle neanglicky mluvený film. Tady je mimo jazykové roviny rozdíl jediný, a to 5 let, které dělí oba filmy od dob jejich vzniku. Bratři, tedy remake stejnojmenného dánského filmu, by se tak mohl proměňovat s vývojem politické situace v Afganistánu. Ten je ale celkem konstantní, takže proč vlastně? Snad jen fakt, že film s hollywoodskými hvězdami Maguireem, Gyllenhaalem a Portmanovou uvidí několikanásobně více diváků po celém světě, než by kdy vidělo dánský originál, a tak se divácké ocenění dostane bezesporu originální a zajímavé látce. Američtí tvůrci také z filmu vypreparovali dánský naturalismus ovlivněný normotvorným manifestem Dogma 95 (především kameru snímající z ruky) a soustředili se jen na výstavbu klasického melodramatu, takže výsledný film je přeci jen trochu jiný. Tomu je podřízeno vše včetně hereckých výkonů a filmové hudby. Americká verze Bratrů tak nabízí především novou skladbu U2, nespornou řemeslnou kvalitu a ústřední herecké trio...a taky trochu toho plagiátorství... (07.11.2011)

V dánské předloze Bratrů mě neskutečně iritovala neumělecká kamera, která byla schopna diváka nabít kinetikou během klidného úvodu, přičemž opravdu vypjaté scény pak nepůsobily tolik věrohodně. Tento remake má, jakožto hollywoodská tvorba, očividně hladší režii, plynulejší přechody a přirozenější spád, netlačí tolik na sugestivitu a surovost - otázkou však je, zda je to takhle reálnější, nebo zkrátka jen konformnější pro široké publikum... Další zásadní rozdíl v této, jinak naprosto věrné předělávce, představují herci - laťka byla položena vysoko, ale známá jména nezůstala ve stínu danských kolegů a zejména Gyllenhaal mě svým prvotřídním herectvím skutečně oslovil (opět). Celkově mohu říct, že krutá a působivá výpověď o vlivu války na člověka zůstala stejně kvalitní, přičemž běsnící scény a závěr vyzněl lépe u dánské předlohy. 7/10 (20.12.2009)