Bratři

Tím největším nedostatkem tohoto filmu pro mě bylo, že z něj doslova ukapávalo to americké filmové "sladidlo." Předkládaný portrét americké rodinky mi přišel hodně konzervativní a strojený. Spousta morálně ukázněných scén s nevyrovnanými rodinnými vztahy, především otce se synem (na parkovišti, vzájemné pohledy na sebe při pronesení nevhodných či neočekávaných slov druhého při společném jídle) či výchovných scén typu "Promiň, nezachoval jsem se správně", "holky běžte nahoru, maminka si teď promluví se strejdou Tommym," "Isabelle, přestaň, proč tohle říkáš?" Kromě ústřední "švédské trojky" Tobeyho, Jakea a Natálky na mě velmi zapůsobila přirozenost a jistá vyspělost v hereckých projevech dvou malých sestřiček. Z nichž mě okouzlila hlavně Bailee Madison. Ta její tvář, pohled a opravdické slzy se z nich kutálející mi přišly zcela upřímné a skutečné. V jedné scéně jsem měla dojem, že kdyby byla její slzavá tvář v záběru ještě o něco déle, spustila bych asi taky:) Sice jsem myslela, že vztah mezi Natálií a Jakem bude více prohlouben, aby tak následující události byly ještě dramatičtější, ale po návratu Tobeyho jsem byla ráda, že tomu tak nebylo. Pohled na jeho zničenou tvář a ztrhaný charakter byl dostatečně autentický, abych usoudila, stejně jako kdysi on, jakožto Peter Parker, pronesl: "Hey Spiderman, no more..." Pro mě je to jeho, pravděpodobně asi nejvážnější a nejvyspělejší role a zvládl ji výborně. Jeho výbuchy u stolu či v kuchyni, jsou silně znepokojivé a podmanivé. Kdyby se upustilo od toho lepivého amerikanismu, zapůsobili by na mě Bratři více upřímněji a uvolněněji. (14.08.2011)

"Proč jsi nemohl zůstat mrtvý?" Taková milá otázka jistě potěší každého, kdo si prožil ve válce své trauma. Já jsem tedy velký pacifista, takže se nezúčastním ani případné války Vanuatu s Fidži a to ani kdyby mě to mělo stát chatrč. Moje hlava totiž nikdy nepobrala, proč milující otcové prchají od rodin do nesmyslných válek a taky se odmítám nechat vtáhnout do jejich traumatu, protože mám svých problémů dost. Tady mne navíc "potěšil" soucitný scénárista, který mi vychytrale prozradil Samovo trauma hned na začátku a já jsem pak musel hodinu útrpně sledovat, jak mi Sam nechce říct to, co už dávno vím. Taky mi bylo celkem jedno, který z bratrů bude zmatenou Grace obšťastňovat svou přítomností, ale víc pozitiv bych k tomu raději neuváděl, protože posttraumatická válečná dramata nejsou mým šálkem sypaného čaje, mou sklenicí konopné limonády a ani ničím podobným. (07.09.2016)

Nebudu hned psát jak si hned musim sehnat original abych porovnal. Ne, nemam to zapotrebi. Tohle bylo ok a tak mi to vyhovuje. Ze zacatku jsem si teda rikal, ze Tobey Maguire muze mit vyholenou palici, nejaky ty svaly a vousy, ale porad bude vypadat jako zaostalej osmnactiletej dement. Nakonec se teda ukazalo, ze za tou slupkou se skryva pistici psychopat, kteryho postihla valka. Jake Gyllenhal jako vzdy perfektni a ta bublina kolem Portman me porad nechyta. Tri, tri a pul. (08.01.2010)

Přemejšlím zdali dát tři nebo čtyři hvězdičky. Jednou to změním ze tří na čtyř a při psaní komentáře to zase sundám. Ten film špatný není, ale je to jedna z těch normálních událostí, co si Američani způsobujou i když to moc dobře věděj. A stejně si to způsobujou. Tobey Maguire vypadal jak dement, ušatej dement a vůbec mu to neslušelo. Jenže jakmile se film začal zásadně hrotit, tak mu ten účes perfektně seknul. zato Jake Gyllenhaal byl zarostlej od začátku filmu až do konce, a udělal jsem si o něm obrázek, jako o solidním nezávislym frajerovi. Bratři nakonec ale skončili tak, jak jsem to nečekal. Film je totiž podle dánské knihy a vím, jak seveřani se se životem neserou. Tady to možná odflákli Amíci, ale ten konec šíleně rychle utnuli. zajímavý ten film je, plný solidních hereckých výkonů. Krom toho scény z Blízkého východu byly natočeny hodně dobře, ale co z toho mám, když ve většině času sleduju, jak se bouří srdce někomu jinému někde uplně jinde. Ale to je holt život. (09.02.2010)

"NOBODY CAN REALLY BE TRAINED TO WATCH SOMEONE DIE." ----------- Najhorším aspektom celého filmu bolo práve to najdôležitejšie - Toby Maguire. Jeho výzor sa hodí skôr na roly pohodových dobrákov. Ani drsný účes a tvrdý pohľad na tom nič nemení. A možno práve o to tu ide. Že takúto nepríjemnú diagnózu dostane ktokoľvek. Aj z ružového zajačika na baterky Duracell sa môže stať nebezpečný jedinec. PTSD som intenzívnejšie prežíval v Man Down, i keď celkové spracovanie fandí v prospech dvoch bratov. Záver prišiel moc rýchlo. V podstate to, čo sa má diať, sa deje až po hodine, preto nie je dôvod čudovať sa, že zvyšných 40 minút sa zdá byť nedostačujúcich. Nehovorím to tak často, ale naozaj by to chcelo dlhšiu stopáž a hlavne smerodajné finále. Tieto otvorené ukončenia mi už lezú krkom. (02.07.2018)