Bratři

Scénář: David Benioff .. Americký rodinný syndromek (tentokrát) z Afghánské války. Uplácaný co nejpřijatelněji pro celou rodinu, až se divím, že takhle v ničem výrazně nevyčnívající snímek distribuuje zrovna ostrá stáj Lionsgate, který se, jako jedna z mála, nebojí jít za hranice všednosti. Předlohu jsem neviděl, takže nevím, s jakými výrazovými prostředky pracují tam, ale zde se zaryjí do paměti jen Tobey Maguire a také píseň od U2 (Sheridan je s Bonem kamoš snad odjakživa..). První půle je dost nevýrazná a celkem povrchní, zejména na rozehrání větších dramatických chvil bratrského souznění, které by měli diváka v půli druhé zasáhnout. Chyba bude možná právě už v předloze, protože Susanne Bier na papíře zas tak výrazný tvůrce není. Padík. (30.12.2009)

Túto drámu zdobia naozaj hviezdne mená a divák v podstate dostane to čo očakával. Rodinná dráma, ktorú poznamenal nečakaný návrat za zajatia v Afganistanu je v prvom rade o vzťahoch. Jednoznačne musím pochváliť všetky scény z Afganistanu, ktoré dvíhajú film z priemeru. Nadpriemerné sú aj herecké výkony všetkých zúčastnených, ale najviac priestoru dostáva T. Maguire. Scéna s balónom za stolom je jedna z naj. Pri sledovaní som si uvedomil ako dozrela N. Portman od čias Leona. Scéna s políciou v závere mi už prišla akosi nasilu a už-už som si mayslel, že skončí tragicky, čo mi väčšinou vyhovuje, ale tu by mi to nejako nesedelo. Samotný záver ma preto potešil, a áno treba sa s tým naučiť žiť. Hoci v tomto prípade pri spomienke na nebohého kamaráta s ktorým padol do zajatia, to bude naozaj ťažké. Dánsky originál je o dosť civilnejší a uveriteľnejší než americký remake, ale uznávam, že remake je to slušný a takmer identický. Takmer. 70% (12.09.2010)

Předem by se nejspíš slušelo říci, že dánský originál jsem neviděl. Nebudu tak srovnávat ani polemizovat o zbabraném či povedeném remaku. Bratři se mi na chvíli pod kůži dostali a můžou za to hlavně tři hlavní představitelé - Jake Gyllenhaal jako největší pohodář a ta správná osoba pro utěšování právě ovdovělé matky dvou dětí, Tobey Maguire jako syn kráčející v otcových, v armádě vyšlapaných šlépějích a Natalie Portman, jako ideální matka a ideální manželka. Jim Sheridan skvěle stupňuje napětí jednotlivých scén (scéna u večeře s nafukovacím balonkem), výborná je hudba Thomase Newmana a za nic se nemusí stydět ani kameraman Frederick Elmes. Tvůrci původního snímku můžou být podle mě nadmíru spokojeni, že si skrze povedenou Hollywoodskou předělávku diváci najdou cestu i k dánské předloze, alespoň já tak učiním. (22.03.2010)

Slušnej remake s překvapivě fajn výkonem Maguirea a dalších. Ale nejenom, že to nedosahuje údernosti a autenticity originálu, ale je to prostě jen míň zajímavej totální obšleh, včetně i těch rádoby nevýznamnejch detailů nebo dialogů. Kromě rozšířený části z Afgánistánu jsem tam nenašla jedinej inovativní prvek. Pokud se mezi něj nepočítá uhlazená režie a hollywoodský pojetí. Tam kde byli původní Bratři tak reálný v reakcích postav (např. šok a zmatení, slzy až potom), tak se v remaku brečí a objímá jak na běžícím pásu. Úplně mi chyběl vztah mezi oběma zajatci, díky čemuž (na rozdíl od originálu) jsem ani tak moc nesoucítila. Vlastně mi nesedli ani herci, Maguire sice opravdu hraje dobře, ale jaksi se nedokázal vymanit ze škatulky "hošíka", a tomu je pak drsoně vojáka těžko věřit. Gyllenhaal je dobrej, ale převedl svůj průměr. A Natalie je prostě Natalie. U originálu ale byla síla právě v tom osobním stylu a civilním rodinným dramatu. No kdo má rád klasický, dobře odehraný drama, ať se v klidu podívá, zklamán nebude. Kdo radši něco krapet drsnějšího, ale přesvědčivějšího a hlubšího, ať mrkne na originál. (18.11.2011)

"NOBODY CAN REALLY BE TRAINED TO WATCH SOMEONE DIE." ----------- Najhorším aspektom celého filmu bolo práve to najdôležitejšie - Toby Maguire. Jeho výzor sa hodí skôr na roly pohodových dobrákov. Ani drsný účes a tvrdý pohľad na tom nič nemení. A možno práve o to tu ide. Že takúto nepríjemnú diagnózu dostane ktokoľvek. Aj z ružového zajačika na baterky Duracell sa môže stať nebezpečný jedinec. PTSD som intenzívnejšie prežíval v Man Down, i keď celkové spracovanie fandí v prospech dvoch bratov. Záver prišiel moc rýchlo. V podstate to, čo sa má diať, sa deje až po hodine, preto nie je dôvod čudovať sa, že zvyšných 40 minút sa zdá byť nedostačujúcich. Nehovorím to tak často, ale naozaj by to chcelo dlhšiu stopáž a hlavne smerodajné finále. Tieto otvorené ukončenia mi už lezú krkom. (02.07.2018)