Sólista

Poněkud nemastná, neslaná exkurze do života jednoho duševně nemocného hudebního génia, která se jaksi zapomněla v půli cesty mezi emocionálním dramatem a životní biografií. Ve výsledku však opravdu dobře neslouží ani jako jedno, Wrightovo výprávění zaměřující se předevšim na emocionální prožitek a vypíchnutí jen toho "působivého" podráží nohy komplexnosti, přičemž onen cit a katarze vyzí veskrze průměrně a šablonovitě. Aspoň postava Nathaniela zůstává zajímavá, ať už díky přesvědčivému výkonu J. Foxxe, nebo větám, které vypouští z úst. 6/10 (20.07.2009)

Na Wrighta docela velký zklamání. Je vidět, že mu nesvědčí bud setkání s Hollywoodem nebo současným tématem. Po dvou výborných filmech totiž natočil naprosto rutinní a průměrné drama o vztahu novináře a ne zrovna psychicky vyrovnaného nadějného hudebníka. Wrightova režie bohužel k tomuto ne zrovna originálnímu tématu nemá moc co nového nabídnout, i když jeho výborná práce s hudbou se místy opravdu nezapře. Naštěstí Robert Downey Jr. s Jamiem Foxxem to tak nějak drží nad průměrnými vodami po celou stopáž, takže u jejich výborných výkonů se nenudíte. Jinak ale spíše zklamání. (31.08.2009)

Scéna, ve které se Catherine Keener rozplývá nad političností a lidskostí celého Nathanielova příběhu neskutečně podkopává celý film, protože zrovna v té chvíli si uvědomíte, že ten film takový vlastně není. Je pěkně nasnímaný, pěkně zrežírovaný, ale už o něco méně zručně napsaný. A ani padesát záběrů na americkou vlajku neudělá z normálního filmu film politický. Slumy, herecká esa, dojímavý příběh. Kalkul, který nevyšel, ale díky RDJ a JSB to vydržíte. Potěšíl mě psychedelicky barevný poslech konzertu, který ukázal, že to jde vzít i jinou, zajímavější cestou.PS_ Film, který nechá po prvních pěti minutách hlavního hrdinu sedět a zoufale hledět do prázdna, a před konečnými titulky ho nechá tancovat, by se měl zamyslet sám nad sebou. (16.11.2009)

souhlasím, že je to dost okatě hnané na city .. ale já jsem někdy (nebo spíše teď už pořád) pěkná měkota, takže jsem tomu lehce a vcelku rád podlehl .. popravdě, hodně však k tomu napomohla i nepřeslechnutelná přítomnost geniálního Ludwiga van Beethovena a potom také ty zajímavé kouzelné záběry z výšky na město, na jeho dopravní tepnu .. tohle podkreslené tou úžasnou hudbou = jedna velká poetická filmová báseň … (05.10.2010)

Jako "pravdivý příběh" je to sice nesmírně dojemné a úctyhodné, nicméně filmové zpracování tohoto velkého dobrého skutku je k uzoufání nudné. O to více zaskočí, když se snímek výjimečného režiséra Joea Wrighta snaží každou vteřinu předstírat, že se v něm neustále něco děje a každý okamžik je zásadní. Já to celé viděl jako roztomilý příběh plný absolutně nezáživných scén, a nepomohla ani spousta rádobyakčních okamžiků (cigareta v tunelu, běh s vozíkem ke koncertní hale). Jistě, že Downey Jr. byl jako vždy téměř bezchybný a stoprocentně uvěřitelný a Foxx se plně transformoval do role napůl autistického bezdomovce, jenže excelentně ztvárněné postavy nemají šanci zachránit jinak prázdný filmový kotouč. Abych si ale moc nestěžoval, tak snímek mi velice originálně předvedl, jak se asi cítí schizofrenici (hrůza!), a sekvence s hudbou, již dokreslují barevné erupce, byla taktéž nezapomenutelná. Trochu slabší tři hvězdičky, toť můj verdikt. (02.11.2009)