Kamera:
Alois NožičkaHrají:
Jiří Vala, Josef Somr, Luděk Munzar, Jana Hlaváčová, Josef Kemr, Václav Postránecký, Eva Klenová, Taťjana Medvecká, Blažena Holišová, Ivan Luťanský (více)Obsahy(1)
Televizní záznam hry L. Stroupežnického v proslulém představení činohry Národního divadla, v mistrovském režijním ztvárnění M. Macháčka, neztrácí ani po letech nic na svém půvabu. Své herecké kvality tu prokázali Josef Somr, Luděk Munzar, Josef Kemr, Jiří Vala, Blažena Holišová, Ivan Luťanský, Jana Hlaváčová, Petr Kostka, Václav Postránecký, Taťjana Medvecká a mnoho dalších... Realistické drama, v němž se boj o prvenství v obci prolíná s bojem o místo ponocného a s přerušovanými námluvami dětí dvou bohatých sedláků, je především hrou o našem národním charakteru. Současný divák tu najde i prvky detektivního pátrání, kterého se chopí švec Habršperk, aby zjistil, kdo psal paličskou ceduli neboli anonym vyhrožující žhářstvím. Může sledovat jednání na obecním zastupitelství a vykutálené radní, kteří se starají jen o své blaho a mění názory podle toho, jak se jim to hodí. Hospodské řeči, hádanice a pranice, ale i laskavost a odpuštění… O magii legendárního představení Národního divadla se zasloužila především precizní a nadčasová režie spolu s hereckými výkony, které oživují postavy každou replikou, gestem či pohybem. Dokazují, že Naši furianti mohou rezonovat v každé době, a že český divák se tu může nad lecčím, co dobře zná ze svého života, od srdce zasmát. (Česká televize)
(více)Recenze (42)
Naprosto věřím, že se jedná o patrně nejlepší inscenaci Našich furiantů v dějinách českého divadla vůbec. Je fajn, že nám občas někdo plní tajné sny. Vždycky jsem si přál tento záznam - tehdy bylo skoro nemožné se na hru dostat - vidět. Ceská televize, díky. Výborná režie a řada herců na vrcholu formy. Zážitek nejen díky L.Munzarovi nebo J.Kemrovi, ale díky všem hercům, i těm v rolích epizodních. Z marasmu husákovského bezčasí jeeden z mála záznamů, jenž ani po třiceti letech nic neztrácí na kvalitě a osloví i další generace diváků. A u herců opět smutná připomínka toho, že nebýt nenormálních poměrů, když ne řada z nich, pak alespoň někteří by se logicky museli prosadit nejen v Hollywoodu, ale klidně na Brodwayi, v Londýně nebo třeba na německých scénách. ()
Viděl jsem to snad po třiceti letech a pořád je to výborné a člověk si užívá Somra, Kemra, Medvecké, Kostky a všech dalších a přitom samotný děj hry je v podstatě jedna běžná historka, jenže když to někdo uměl napsat a když to umí někdo vtipně zrežírovat. ()