Paříž

Praha nebo Paříž, všude jsou lidi, jejichž životy se proplétají, lidi, kteří nejsou šťastní, a taky ti, kteří nejsou šťastní, ale ještě o tom nevědí. V ostatních komentářích se to hemží slovem "mozaika", a tak jsem se mu chtěl vyhnout, ale nejde to, protože přesně tím film je, mozaikou příběhů takových lidí. A jak už to tak chodívá, některé střípky jsou hezčí, některé trochu míň, a některé jsou opravdu působivé. Aspoň pro mě. (14.08.2008)

Ani nevím, kde mám začít, jak jsem ohromen, okouzlen a nadšen. Asi větou, která byla pronesena v závěru filmu: "To je Paříž, nikdo není spokojený, remcáme, ale máme to tu rádi." Tahle věta nejvýstižněji charakterizuje Paříž a život v tomhle velkoměstě. Cédric Klapisch mě napotřetí přesvědčil o tom, že je mimořádný režisér s naprosto obdivuhodným smyslem pro detail, jeho pozorovací schopnosti jsou brilantní. Nedokážu ještě pořádně celý film vstřebat, natolik mě zasáhl a vzal za srdce. Díky Klapischovi beru zpět všechny své tvrdé výroky směrem čtvrti Neuilly a jejím obyvatelům, Klapisch je zářným příkladem, že tam nežijí v bublině. Stále nemohu uvěřit tomu, že se mu podařilo tak objektivně a opravdově vystihnout jak všechy pařížské půvaby, tak odvrácené stránky tohoto slavného města. Obsáhnul naprosto vše. Nyní k hercům, Klapisch vybral vskutku elitní seskupení známých francouzských herců, u nichž těžko vybrat jednoho či jednu, kteří by vyčnívali. Přesto si neodpustím vyzdvihnout přímo nadpozemský výkon Karin Viard v roli pekařky, to je snad nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, jaký jsem kdy ve francouzských filmech viděl. Její mimika, akcent, gestikulace, přesvědčivé, famozní a dokonalé, kdo si někdy kupoval bagety v nějaké z pařížských pekáren, musí mi dát za pravdu. Romain Duris, Klapischův dvorní herece, pro mě suverénně nejlepší a nejvážnější role, v jaké jsem ho viděl, Gadjo dilo, Možná, Péril jeune a další jsou zapomenuty a odsunuty. Juliette Binoche, vždy jsem k ní zachovával neutrální postoj, po Paříži ji mám moc rád, také nejlepší role, v jaké jsem ji viděl. Fabrice Luchini - toho jsem viděl poprvé a musím konstatovat rovněž famozní výkon na hranici sebeobětování. Mélanie Laurent, k ní ani nelze mít výhrad, jen mě trošičku mrzí, že už podruhé dostává podobnou roli, mně více sedí jako Chloe v Jusqu´a toi. Cluzet, Dupontel, Soualem, Bonamy, ti všichni jsou ve svých vedlejších rolích taktéž výteční. Vypadá to, že nedokážu nalézt žádné negativum či kritiku. Hudba podbarvující Paříž je tou nejsladší tečkou za skvostem, který klepe na brány mé osobní TOP 10. Nezbývá než dodat, že snímek Paříž je skutečným holdem tomu úchvatnému velkoměstu a všichni režiséři povídkové blamáže Paříži, miluji Tě (Toma Tykwera nepočítaje) by se měli stydět. Bravo, vive Cédric Klapisch!!! (23.01.2010)

Spletenec příběhů v příběhu, kde ten první se odpíchne od tanečníka, který už bohužel dotancoval, zjišťuje krutou realitu v podobě nemoci srdce, ale především tápe nad otazníkem kolik mu zbývá času na to sledovat své spoluobčany zpoza okna jeho bytu, protože je to jediná činnost, ve které našel nějaký smysl. Pak je tu jeho sestra, Juliette Binoche, která svou přítomností opět dokazuje sílu svého hereckého potenciálu vkládáného snad do všech svých rolí. Byť hraje, jako kupříkladu zde, obyčejné ženy. Trochu víc bych očekávala od Mélanie Laurent, nicméně vina není na její straně, bohužel jí nebyl dán větší prostor pro rozvoj postavy, přesto se jí podařilo smísit trochu negativního i pozitivního, tím pádem mohla vzejít rozporuplná postava, která by nejednomu vrtala hlavou. Ostatní příběhy, ač podle scénáře kvalitně napsané a určitě mají svá opodstatnění, se vzhledem k délce filmu jakoby táhnou, aby zaplnily to prázdné místo mezi těmi důležitými okamžiky. Celkem vzato, slušné výkony v mimořádných exteriérech, které právě Paříž představuje a která je zároveň tou hlavní představitelkou. (22.01.2012)

Prechádzka francúzskymi uličkami, veselé a smutnejšie momenty, ktoré život prináša, prepojenosť ľudských osudov...o tom všetkom je Paríž. Film vzbudzuje dojem reality, je jednoduchý a obyčajný. V podstate mu nie je čo vyčítať, obsahuje všetky tradičné elementy frankofónneho filmu - dávku hereckého šarmu, romantickú atmosféru, neschématický vtip a samozrejme Eifelovku. Na to aby sa vymedzil z priemeru, chýba korenistejší scenár a originálnejší pohľad na Paríž. (02.05.2008)

Malá mozaika ľudských osudov v jednom krásnom meste... Zaujímavé charaktery, ktorých psychológia ide bohužiaľ dosť po povrchu. V celku príjemná záležitosť, ktorá občas pobaví, občas rozosmutní a občas ponúkne peknú myšlienku alebo obraz. Juliette Binoche má nehorázny šarm a herecké výkony ostatných sú viac než dobré, každopádne hlbší kinematografický zážitok sa nedostavil...3,5*/5 (26.04.2008)