Paříž

Jedná se o příjemný, volně plynoucí mozaikový snímek oslavující krásy Paříže. Je to milý film s opravdu dobrými hereckými výkony a stále stejně okouzlující ( mojí oblíbenkyní ) Juliette Binoche. Co sráží výsledný dojem z toho snímku ( pro mě ) je fakt, že se režisér dostatečně nesnažil proniknout více do hloubky jednotlivých příběhů ( postav). Vždy to zůstalo tak nějak na půl cesty, působilo to na mě dojmem, že režisér chtěl natočit ( což se mu taky povedlo ) spíše milý snímek , na úkor vykreslení větších problémů ( více bolesti, život. útrap ...) To mně scházelo k plnému ohodnocení tohoto jinak opravdu pěkného snímku, který mně uběhl před očima jako voda. 4*! (26.01.2009)

Malá mozaika ľudských osudov v jednom krásnom meste... Zaujímavé charaktery, ktorých psychológia ide bohužiaľ dosť po povrchu. V celku príjemná záležitosť, ktorá občas pobaví, občas rozosmutní a občas ponúkne peknú myšlienku alebo obraz. Juliette Binoche má nehorázny šarm a herecké výkony ostatných sú viac než dobré, každopádne hlbší kinematografický zážitok sa nedostavil...3,5*/5 (26.04.2008)

Paříž je vynikající snímek z poslední době populární kategorie film-mozaika, originální zejména svým dramaturgickým (nikoli ovšem tematickým) pojetím. Osudy hrdinů jsou zcela nenásilně, nicméně velmi promyšleně proplétány - spíše však plynou paralelně vedle sebe, a ukazují, jak se s obdobnými životními problémy (ne)dokáží vypořádat diametrálně odlišné, ve všech (či alespoň skoro ve všech) případech však precizně psychologicky vykreslné postavy. Svět Paříže se nepodobá například světu filmu Babel, kde všechno se všem souvisí a všechny příběhy se nakonec spojí, aby tlumočily autorovo životní moudro. Paříž je film demokratický a dialogický, nenabízí univerzální recepty. K tomu pomáhá i vynikající hudební složka: Každá postava ve filmu žije svůj život v odlišném hudebním stylu - jedna pohlíží na svět jako na cool jazzovou skladbu, druhá převážně vnímá okolí jako melancholickou orchestrální symfonii. Paříž je film inteligentně vtipný, nepodbízivý, současně obecně přístupný a srozumitelný. Mně to stačí. (13.07.2008)

Ani nevím, kde mám začít, jak jsem ohromen, okouzlen a nadšen. Asi větou, která byla pronesena v závěru filmu: "To je Paříž, nikdo není spokojený, remcáme, ale máme to tu rádi." Tahle věta nejvýstižněji charakterizuje Paříž a život v tomhle velkoměstě. Cédric Klapisch mě napotřetí přesvědčil o tom, že je mimořádný režisér s naprosto obdivuhodným smyslem pro detail, jeho pozorovací schopnosti jsou brilantní. Nedokážu ještě pořádně celý film vstřebat, natolik mě zasáhl a vzal za srdce. Díky Klapischovi beru zpět všechny své tvrdé výroky směrem čtvrti Neuilly a jejím obyvatelům, Klapisch je zářným příkladem, že tam nežijí v bublině. Stále nemohu uvěřit tomu, že se mu podařilo tak objektivně a opravdově vystihnout jak všechy pařížské půvaby, tak odvrácené stránky tohoto slavného města. Obsáhnul naprosto vše. Nyní k hercům, Klapisch vybral vskutku elitní seskupení známých francouzských herců, u nichž těžko vybrat jednoho či jednu, kteří by vyčnívali. Přesto si neodpustím vyzdvihnout přímo nadpozemský výkon Karin Viard v roli pekařky, to je snad nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, jaký jsem kdy ve francouzských filmech viděl. Její mimika, akcent, gestikulace, přesvědčivé, famozní a dokonalé, kdo si někdy kupoval bagety v nějaké z pařížských pekáren, musí mi dát za pravdu. Romain Duris, Klapischův dvorní herece, pro mě suverénně nejlepší a nejvážnější role, v jaké jsem ho viděl, Gadjo dilo, Možná, Péril jeune a další jsou zapomenuty a odsunuty. Juliette Binoche, vždy jsem k ní zachovával neutrální postoj, po Paříži ji mám moc rád, také nejlepší role, v jaké jsem ji viděl. Fabrice Luchini - toho jsem viděl poprvé a musím konstatovat rovněž famozní výkon na hranici sebeobětování. Mélanie Laurent, k ní ani nelze mít výhrad, jen mě trošičku mrzí, že už podruhé dostává podobnou roli, mně více sedí jako Chloe v Jusqu´a toi. Cluzet, Dupontel, Soualem, Bonamy, ti všichni jsou ve svých vedlejších rolích taktéž výteční. Vypadá to, že nedokážu nalézt žádné negativum či kritiku. Hudba podbarvující Paříž je tou nejsladší tečkou za skvostem, který klepe na brány mé osobní TOP 10. Nezbývá než dodat, že snímek Paříž je skutečným holdem tomu úchvatnému velkoměstu a všichni režiséři povídkové blamáže Paříži, miluji Tě (Toma Tykwera nepočítaje) by se měli stydět. Bravo, vive Cédric Klapisch!!! (23.01.2010)

Klasický mozaikovitý film s více i méně zajímavými příběhy, výbornými hereckými výkony a řemeslnou režií. Bohužel ale někdy až moc řemeslnou. Film totiž na mě vůbec nedokázal přenést onu atmosféru Paříže a i díky pomalému tempu mi přišlo, že to celé směruje odnikud nikam. Ale své kvality to rozhodně má a jen díky výborným hercům se na to vyplatí kouknout. (15.11.2010)