Paříž

Paříž je příjemný, více či méně romantický snímek s neznámými herci. Leč právě herci, jsou základním kamenem tohoto filmu. Hrajou se zaujetím a jejich výkony jsou uvěřitelné. Škoda, jen, že nebylo využito více potenciálu Paříže a jeho kouzla. Příběh bych nenazýval příběhem, ale spíše jen ukázkou života několika obyčejných Pařížanů. Ale to je právě na tomto filmů krásné a pokud neočekáváte nějaký spletitý příběh, jistě se Vám bude film líbit. Dávám 3 hvězdy za film+ 1 hvězdu za hudbu, takže celkem 4 hvězdičky. (15.06.2010)

Potenciál dnes tak populární (nebo už to možná odeznívá?) mozaiky osudů jednotlivých lidí, jejichž životy se tu více, tu méně propojují, zůstal v Klapischově Paříži nevyužit. Možná proto, že se za celé dvě hodiny vlastně tolik nestane a mnoho příběhů zůstane otevřených. Možná proto, že ač jsou některé postavy zajímavé či sympatické, jsou stále příliš ploché. Klapisch totiž nasadil tak pomalé, melancholické tempo, že to nedovoluje rozehrát s jednotlivými osudy nějaké výraznější příběhy. (17.03.2010)

Jó ti francouzi, ti umí žít. Tančí, pijí, milují se, sní, trpí a pořád nejsou s nečím spokojeni. Příjemná oddychovka, popisující život obyčejných pařížanů. Poetický. stylový a milý film, který však naštěstí není kýčovitý. Jednotlivé postavy a jejich provázané osudy jsou velmi pěkně vykresleny a film popisuje radosti a strasti protagonistů nenásilnou formou. . (07.12.2008)

Moc lidí, moc motivů, moc příběhů, moc zeleniny. Nepletou se jen vedlejší postavy, pletou se skoro všichni, a mně se nejvíc pletly téměř všechny herečky. S přibývajícím časem mi ubývalo trpělivosti. Stříhal bych, stříhal. Duris bez vousů rozhodně nevypadá jako (K)lamač srdcí, miláček žen. A nazývejte mě třeba sexistou, ale Mélanie Laurent bych v tomhle filmu prostě svlíkl! První půlka za čtyři, druhá sotva za jednu. (25.06.2011)

85 % - Mozaiková dramata, paralelní příběhy a spol., to je v poslední době (zejména tak nějak od Amores Perros) v módě. Ale tenhle se skutečně podařil, výtečné herecké výkony, inteligentně napsaný scénář a pak, a to zejména způsob, jakým se jednotlivé dějové linky proplétají. Ony se vlastně neproplétají, ony se jen tak lehce dotknou, otřou se o sebe, jejich hrdinové si navíc vlastně své osudy vůbec neovlivňují. Registruje je pouze divák, a to víc emotivněji. Je to silný film. (26.07.2008)