Paříž

Na film jsem původně vůbec nechtěl jít - odrazovala mě moje zarytá averze vůči Francii, francouzům i všemu francouzskému. Očekával jsem klasický romantický slaďák, který nebude mít jinak co nabídnout. Jaké bylo mé překvapení! Po velmi dlouhém a ani nepříliš chytlavém rozjezdu najednou film získává grády, některé osudy se začínají propojovat....a některé ne a začíná to být zajímavé. V mozaikovitém pohledu nahlížíme do života různých lidí z různých společenských vrstev s různými zvyky a dozvídáme se více o jejich životě a zejména o jejich trampotách s láskou. Jo, přiznávám, takhle to nezní kdovíjak zajímavě, ale ono to zajímavé je. Ať už na poli rozhovorů, či příjemných hereckých výkonů, tak (a to teda dost) také v závěrečném vyznění filmu a v jeho ukončení. Asi nic mimořádného, v podstatě jenom Samotáři / Amélie, ale za srdce vás to vezme. Sice si film dokážu stejně tak dobře představit v libovolném jiném velkoměstě s libovolným jiným národem, ale možná, že už by pak ztratil něco ze svého kouzla. A ten vysokoškolský profesor byl skvělý. A hudba taky. :-) (12.11.2008)

Jako existují tuctové romantické komedie, tak existují tuctové art filmy. Kolikrát už jsme sledovali krizi stárnoucího profesora a jeho románek se studentkou, kolikrát jsme sledovali mladého muže s těžkou nemocí, kolikrát jsme viděli zdvižený prst moderního kazatele - žena na prodej jako maso na háku, sociální pracovnice nemá pro osobní problémy čas na svou práci, co jsou naše problémy problémy proti těm v Africe, abychom se nakonec dozvěděli, že děti, naše budoucnost, jsou smyslem života, nikoliv vysokoškolské memorizování historických faktů, nikoliv návrat do mládí, ale přijmutí toho, že stárneme, že umřeme, a že nesmrtelnost je v našich potomcích. Jako kdyby ten film točil student prvního ročníku filosofie, který nám, co jsme ještě neprohlédli, chce zjevit Pravdu, a neuvědomuje si, že už to před ním učinilo nespočetně jiných studentů. Nic proti banálním životním pravdám, ale tento pohled kavárenského intelektuála na Paříž nestojí za nic. I když narvat tolik klišé a stereotypů, tolik banální psychoanalýzy do jednoho filmu je vlastně zvráceně obdivuhodné. (23.10.2010)

Tak bohužel více z toho nedostanu a to ty tři * jsou ještě s přihmouřením oka. Ano, Paříž je snímkem o normálních lidech a normálním životě ,to vše zdá se býti v pořádku.Ale,..... krom hlavní ústřední dvojice ,jsem si k nikomu nedokázala vytvořit vztah a některé postavy mi přišly naprosto zbytečné.Třeba takový bezdomovec,emigrant,modelka...... Myslím, že Paříži by velmi pomohlo ubrat na stopáži a vypustit tak 1/3 hluchých míst. Takhle se mi zdálo ,že režisér příliš spoléhal na krásné a oblíbené město Paříž ( dle mého názoru nebyla zachycena nějak originálně) ,na výbornou herečku Juliette Binoche (opravdu je v Paříži okouzlující) a na smutný příběh umírajícího sympatického mladého muže (kdo z nás by zůstal chladným). Prostě přišlo mi to prvoplánovité. Ovšem tímto rozhodně nechci nějak odrazovat od jeho shlédnutí. Je pro mne sice průměrným ,ale přesto milým filmem. (05.10.2008)

Lepších 70%. V podstatě se to mohlo jmenovat jakkoliv - Praha, Madrid atd. Myslím, že návaznost na město Paříž, jako takové byla minimální. Každopádně se jedná o velice zajímavý snímek. Především svou atmosférou. Má ji takovou milou, příjemnou, pohodovou a tak celkově líbivou a zajímavou. Co se týká děje, tak ten se skládá z jedné nosné linie a několika vedlejších. Každopádně kromě jedné byly ty vedlejší příběhy nepodstatné a téměř nemusely ve filmu být. Ale nevadily a nerušily. Každopádně hlavní dějová linie není až tak propracovaná, jak by být mohla, není tak emočně silně vykreslená, jak by se možná slušelo. Takže kolem a kolem, příběh je takový standard. Každopádně mírný nadprůměr z filmu dělá především ta atmosféra, jejíž charakteristiku nedokážu správně pojmenovat a identifikovat. Prostě příjemný snímek. Howgh! (09.03.2011)

I Paříž se svými krásami má v sobě spoustu bolesti a smutku. Každá z postav zažívala své trápení v různé podobě a intenzitě. Společným ukazatelem byla láska a její hledání nebo zakořenění se v cizí zemi. A jak bylo řečeno, Paříž se stává městem pro bohaté. Místy byla odosobněná. Zaujala mě láska profesora ke své studentce a její výrok, ať ji nechá žít a necitlivý přístup majitelky pekařství k zájemcům o zaměstnání z řad cizinců. To je pro Paříž určitě palčivé a všudypřítomné téma. J. Binoche byla opět přirozená, role jí sedla. (15.11.2010)