Kobylky nesou smrt

Silný a presvedčivý príbeh s minimálne dvoma veľkými posolstvami: 1. Človek si musí dávať veľký pozor pri vedeckom experimentovaní, pokiaľ môže zájsť... 2. Kým žijeme, stále máme šancu zmeniť svoj život, polepšiť sa, robiť pokánie... A čím skôr to urobíme, tým lepšie! ODPORÚČANÁ PRÍSTUPNOSŤ: Od 15 rokov. (18.03.2009)

Ministerstvo zemědělství dohlíží na výzkumy ve státní laboratoři ve Virginii. Drby říkají, že se jim podařilo vypěstovat velice hrozivá sarančata. Kvůli jednomu pracovníkovi, se hmyz dostane ven. Sarančata se rozmnožují bleskovou rychlostí. Brzy hladový roj napadne území Californie. Skupina vědců a vojsko se snaží rozzuřený hmyz zadržet. (04.05.2009)

Kobylky se zde dají rozdělit do dvou skupin: ultralevné z domácího PC a otřesní gumáci nejspíše z Číny. Bohulibé pokusy, jak vytvořit z býložravých sarančat masožravé, aby tato hubila škůdce kulturních plodin, se bohužel zvrhnou. Sarančata v pokusném skleníku odvedou požadovanou práci. Když se jim však podaří uniknout, za oběť jim padne vše živé, na co narazí, tedy i lidé. Nastává boj, kdy vědci i armáda s hrůzou zjišťují, že vůči všem pesticidům a jedovatým látkám vůbec jsou sarančata rezistentní. Zbývá jediná možnost... Jako u podobných filmů i zde jde spíše o úsměvné kostrbaté dobrodružství, kdy závěrečné řešení by asi nefungovalo. Sarančata opět přesně ví, koho zlikvidovat. Zatímco jiným se na skle automobilu rozmáznout jako padající lejna, jinému sklo bez problémů prorazí a sežerou ho. Kromě chatrného scénáře a mizerných hereckých výkonů, byť se zde pár dobrých herců najde, bijí do očí laciné efekty. Nejen kobylky, ale i pixelové vrtulníky či výbuchy a plameny vzbuzují trpký úsměv. Mrtvol ohlodaných na kost se ale najde dost, a tak 1,5* zaokrouhlím nahoru. (05.09.2010)

Začneme s konfrontací s nejpovolanějším, a promrskáme si název. Svatá pravda, viď, Peytle? No, co bych ti lhal, svatý Otče, tedy, sorry, papeži, stálo to za hovno, ale reklamy ušly, ty byly jen tak skoro na pitchu. A co trikoty, smím-li být ještě tak neodbytný, Bože náš na nebesích, nejkrásnější a nejchytřejší? Chceš-li pravdu, černoprdelníku, pak ti musím odpovědět, že stály méně, než za svatou stolici, na kterou si sedne Verbitch, hned po tom, co ti urve kulyk s jezinkou tvou nablblou hlavu...při svatý prdeli, takový votázky...zlatej hitlerjugend. Uctivě děkuji za rozhoror. Film byl stejně napínavý a dokonale intelektuální, zkrátka stejně jako intérvyjů s Vaším pánem, děti. Modlete se všichni za nespatření těchto ďábelských obrázků a kdo by byť jedním očkem spatřil mikro sekvenci tohoto! , kterážto by byla kratší pikosekundy, ať okamžitě odříká dvacet peytlenášů, avšak neručím za to, že mu nepřistane kule v játrech a na místě nezcepení, sorry za vykrádačku. Nicméně, díky místním juvenilům, se asi nestane, že bych byl pochopen.... (04.09.2013)

Zvířecí horory mají obrovskou výhodu v tom, že mohou neustále čerpat novou inspiraci, vždyť na světe žije tolik druhů zvířat a záleží jen na výběru tvůrců, který si zrovna zvolí do svého filmu. Většinou však tyto pokusy dopadnou špatně a kvalita těchto snímků spadá do odpadních vod a tento kousek je toho celkem zdárným příkladem. Už v bibli si můžeme přečíst, že kobylky byly jednou z božských ran, jenž seslal Hospodin na egyptského faraóna a jeho zemi. Tentokrát však za vším stojí člověk a jeho ziskuchtivost. Přiznám se, že samotný scénář filmu vypadá docela zajímavě, ale jeho provedení vypadá místy opravdu tragicky. Zvláště pak co se speciálních efektů (potažmo útoku kobylek týče). Ty jsou udělány hodně amatérským způsobem a chvíle kdy roj proletí lidským tělem jsou přímo otřesné. O něco lepší už to bylo s ožranými těly, které vypadali už o mnoho lépe. I tak je to však podprůměrná podívaná, kterou někteří zřejmě nevydrží sledovat až do úplného konce. 3/10 (26.01.2011)