Planina v ohni

- menší spoilerování - Spálené životy jsou film, kterému bych chtěl dát pocitově nejvyšší hodnocení, ale ve skutečnosti to udělat nemůžu. Režisér Arriaga, scenárista všech těch Iñárrituových filmů s paralelními dějovými linkami, které se pak v určitém bodě protnou, vystavěl podobným způsobem i svůj režijní debut. Co se však zprvu zdá být vyprávěním paralelním, to se postupně ukazuje jako příběh o jedněch a těch samých lidech, jejichž osud je vyprávěn záměrně nelineárním způsobem. Tady podle mě vyvstává klasická otázka: Je zapotřebí ten příběh vyprávět způsobem, který nejprve mate diváka, aby mu v určitém bodě připravil wow efekt prozření? Nemůžu se totiž zbavit pocitu, který mi říká, že to je celé až moc velký kalkul a snaha na diváka levně zapůsobit. Zároveň mi to ale k pojetí celého filmu tak úplně nesedí. Příběh sám o sobě je zajímavý a troufám si říct, že by byl ještě působivější, kdyby byl odvyprávěn klasickým chronologickým způsobem. Tvůrci i divák by se tak mohli soustředit čistě na drama uvnitř samotného děje bez odvádění pozornosti zvolenou formou. Ten zoufalý osud všech přítomných postav mi silně připomínal filmy Andreje Zvjaginceva (úvod filmu navíc svojí lokací a náladou připomíná jeho Leviatan) a právě ta všudypřítomná niterná tragičnost je podle mě tím hlavním tahounem celého snímku a je i tím, co ve mně asi ze Spálených životů zůstane. Arriaga má k dispozici výborné herce, ale i mezi nimi podle mě jednoznačně vyčnívá výkon Jennifer Lawrence v jedné z jejích prvních rolí. Elswitova kamera výborně pracuje s lokacemi a jejich vlastnostmi a vhodně tak dokresluje atmosféru vyprávění. Ve výsledku mám tedy Spálené životy tendenci chválit, nicméně zvolená narativní forma je pro mě jediným, ale docela výrazným otazníkem celkového dojmu. I tak je ale Arriagaův režijní debut výrazným filmovým zážitkem. 7/10 (22.07.2018)

Prenášať neveru z rodičov na deti nie je najbežnejší druh romantiky. A ani najšťastnejší, keďže vedie do záhuby citov. Príbeh je tak veľmi depresívny, sledovať pár žien, ktoré od začiatku do konca nevedia, čo chcú. Spojenie dvoch (troch) období je celkom jednoduché, nie je to žiadny Babel, pre Charlize vybrali ozaj schopnú mladšiu verziu. Záverečné zhrnutie a precitnutie je pekné, ale nevynahradí málo výdatný zvyšok filmu. (08.01.2015)

Několik velmi silných a upřimných scén, Mercedes-Benz SL 500 a výtečná Kim Basinger. Jinak je to ovšem vcelku dost velký kalkul, neboť střípkovitým příběhům na dlouhou dobu jaksi odzvonilo právě proto, že je v dnešní době používá každý druhý režisér. Zdaleka už to však není tak cool, jako za dob 21 Gramů. Režisér tohoto snímku si to zjevně nemyslí. Podle toho to taky tak dopadlo. Tedy vcelku rozpačitě. Ale jako hodnotný film na sobotní večer určitě ano. Díru do světa neudělá, ale ostuda to také není. (05.12.2010)

Zdaleka, zdaleka není tenhle příběh tak jednoznačný a jasný jako tady někteří píšou. Viděl jsem ho několikrát a pokaždé mě okouzlil v něčem jiném, možná právě v tom tví to kouzlo "mozaikových filmů". Abych pravdu řekl, poprvé jsem stačil jakž takž stíhat a chápat děj, podruhé se mi zdálo že koukám na jiný film a potřetí jsem byl unešen... Prázdnotou Charlize Theron, rozervaností a zoufalstvím Kim Basinger a dívčím sobectvím a nerozvážností Jennifer Lawrence. Všechni tři herečky skvěle obsazené, své postavy zahrály nenásilně a zdálo by se jako by snad ani moc nehrály, ale to herectví vynikne právě až tehdy, kdy se nesoutředíte na souvislosti a ostatní (to důležité), ale úpěnlivě se zahledíte do jejich tváří. Také se mi líbilo, že žádná z hereček se nesnažila strhnout pozornost vyloženě na sebe, i když by k tomu některé vypjatěší pasáže sváděly. Například role Kim Basinger by se dala označit jako vedlejší, přesto jí vnímám díky tomu jak ji zahrála jako hlavní, a jako jednu z nejlepších v její kariéře. Vidět tento film jedinkrát je prostě žalostně málo a hodnocení pak zákonitě není objektivní. Do karet samozřejmě hraje i krásná hudba, světlo, střih a citlivá režie. Dalo by se pokračovat dlouze a při psaní mám hned chuť se na to vrhnout znovu, takže tudíž jasných 5*! Jen si vzpomenu na tu záverečnou sekvenci, ve které sledujeme tři hlavní ženské postavy za doprovodu té nádherné ústřední hudby mistra Zimmera a naskakuje mi husí kůže... (09.03.2015)

Tenhle typ filmů se mi prostě líbí - když to navíc srovnám s dramaty, které se aktuálně objevují v kinech, níže než čtyři hvězdičky opravdu jít nemůžu. Proč se takhle obhajuji? Protože film má několik nepříjemných nedostatků. Hlavním z nich je podivné chování postav a kostrbaté dialogy - nejlepším příkladem je příběh dcery a matky, kdy se zájem/nezájem jedné nebo druhé strany přepínal jako v telenovele. Kamera, střih a hudba tradičně vynikající, plus předvídatelný, ale velmi hezky vygradovaný závěr. (27.08.2009)