Planina v ohni

Hogo Fogo říkal fuj kolalokově limonádě a já říkám fuj téhle hře na psychologické drama. Nemám nejmenší chuť věnovat takovému konstruktu delší komentář, protože do puntíku přesně to už přede mnou vystihl uživatel Adrian, kterého si dovolím citovat: uhlazený hollywoodský kýč - pěkné pozlátko s minimálním obsahem. Celkový dojem: 40 %. (15.02.2013)

Chytře rozházená mozaika, která je v druhé polovině ještě chytřeji propojována. Scénář je podobný - a někdy i dost připomíná - 21 gramům (pročpak asi), ale to vůbec není ke škodě. Arriaga je hodně talentovaný nejen jako scénárista, ale i jako režisér. Jediná škoda je, že po chronologickém poskládání filmu zcela odpadá důvod pro další sledování posledních cca 15 minut. (14.11.2012)

Nevýrazné, stereotypní, nicneřešící. Tyhle mozaikové filmy nemám příliš v lásce a a jsou dle mého názoru hodně přecenovány. Vyjímku tvoří Babel, který je mi z těchto filmů zdaleka nejsympatičtější. Na Planině v ohni se dá pochválit snad jedině slušná hudba, ale jinak...prostě jenom další průměrný film. (30.10.2010)

V podstatě když si vzpomenu, co bylo v tomhle filmu, tak mě napadá jedině nahá Charlize. Jo, krásná je, dokonce překrásná, ale jinak je to film dost o mexickém hovnu. Žádná postava tam není vyloženě sympatická, protože je to buď nevěrná kurva nebo dávačka kurva, nebo osmahlej mexikánec evokující české cigánstvo (až na to, že mexikánci pracovali). No a jinak jsem horlivě čekal na konec... Jo a herci v mládí a pak v další životní etapě na sebe nebyli vůbec podobní... (31.08.2009)

Velmi pomalu plynoucí snímek rozjíždějící se v několika časových rovinách objasňuje okolnosti podivné tragédie milenecké dvojice uprostřed pouště, uhořivší v karavanu za bílého dne. Potomci obou uhořelých milenců hledají cestu z bludného kruhu minulosti, odkrývají svá temná zákoutí a snaží se najít cestu zpět odkud vyšli. Je to trochu nejasný popis, ale vše ostatní by bylo vyzrazením děje. Ačkoli se děj odehrává v poušti, horka ani vášní si ve snímku moc neužijeme, je to spíše niterný film, většina děje se má odehrávat v divákově mysli. To je právě ten problém. Sice jsem nějaké ty myšlenky rozpoutal, ale uragán úvah to nebyl, a místy jsem se už nemohl dočkat rozuzlení. To přišlo a jakžtakž jsem byl spokojen. Bylo ale už i líp. (24.02.2011)