Punk's Not Dead

Punk není mrtvý. Punk je zombie. Punk's Not Dead se mi nelíbil. A to nejen proto, že o zombie říká, že je živá a má se k světu. Problém je v celém přístupu k tématu. Celé dění, které vyvrcholilo v roce 1977, se jen mihne v titulcích a dál se na všechno to, co v té době vznikalo na obou stranách Atlantiku zvysoka kašle. Jako definice toho co byl punk se objevují kapely druhé vlny, tedy ty co vznikaly od (a pod vlivem) roku 1977, hlavně pak streetpunkové a hardcore punkové kapely z 80. let (proto se mohou objevit směšné a nesmyslné výroky jako že Suffer od Bad Religion bylo „first melodic punk album“ - ale jen jestli před ním znám jen hardcore punk). Ty většinou hrají od té doby pořád to samé: jednoduchou, hlasitou, rychlou a tvrdou hudbu. A s nimi v konfrontaci pop-punkové kapely z MTV jako Good Charlotte nebo My Chemical Romance. Punk se ale nejen petrifikoval v streetpunku nebo nezmutoval do MTV-friedly variace. Punk se vyvíjel po roce 1977 už u kapel první vlny (právě komplikovanější a „umělecky ambicióznější“ skladby, jež se začaly objevovat na jejich albech vedly ke streetpunkové reakci): the Clash na albu "London Calling" vstřebávají prvky reggae, ska, rockabilly a rock’n’rollu 50. let, Johnny Rotten zakládá Public Image Ltd., Howard Devoto z Buzzcocks Magazine, skupiny jako The Stranglers, Siouxsie & the Banshees, Echo & the Bunnymen nebo Joy Division na jedné a Devo, Talking Heads, Blondie a Television na druhé straně Atlantiku začínají hrát punk jinak a vzniká post-punk a new wave. Tímto směrem pak pokračuje vývoj. Sandinista! od the Clash je skoro až přehlídkou různých žánrů, Blondie zběsile kombinuje vše možné včetně rapu, New Order, vzniklí po smrti Iana Curtise ze zbylých tří členů Joy Division, se stanou průkopníky elektronické hudby. Tak punk žije v tom jak ovlivnil a ovlivňuje tvář pop music, ne v tom, že některé kapely hrají už dvacet, třicet let pořád to samé (to je pak stejně živý i dixieland). Jeho (nejen) politické a sociální postoje a názory, které v mnohém přejal od hippies (a ti od beat generation a ti od...ad infinitum) pokračují třeba v hip hopu._______________Co se týče té konfrontace nekomerčního, undergroundového a starého punku a vysoce komerčního, MTV-friedly a nového pop-punku, tak komerční úspěch není něco, co by punk nikdy neznal. První album Sex Pistols „Never mind the bollocks, here’s the Sex Pistols“ bylo na prvním místě britského žebříčku a během prvního měsíce mělo zlatou desku, a vysoko se umísťovali i the Clash, The Damned, Buzzcocks etc. A komerční využití punku...kvůli tomu ty Sex Pistols snad přece Malcom McLaren jako jejich manažer už tehdy proslavil, ne?________________Kde v tom lze vidět život? Na jednu stranu Punk's Not Dead ukazuje několik mužů středního věku hrajících pořád to samé - „underground“, co už třicet let stagnuje; a na druhou mladíky tvrdící, že jim jde jen o to, aby je poslouchalo co nejvíc lidí - komerčně úspěšné věci co jsou spotřební zboží bez obsahu. Živoucí punk ani v jednom nějak nevidím (no dobrá, párkrát se tam mihnou Rancid, což je asi nejzajímavější americká punková kapela od Dead Kennedys, ale protože na rozdíl od takových Green Day nepodepsali smlouvu s velkou firmou, tak se o nich moc nemluví). (21.08.2009) (méně) (více)