Elitní jednotka

V prvé řádě, tento film se absolutně nedá srovnávat s Městem bohů, až na zobrazenou korupci v policii a drogové gangy, je to naprosto odlišný šálek kakaa. Elitní jednotka je přímá a moc se s tim tzv. nesere, zatímco Město bohů je dlouhé vyprávění životních příběhů, od dětství až do dospělosti. Čekal jsem od Tropa de Elite skutečnou jízdu plnou přestřelek a drsných obličejů, skákání za auta a střílení ze vzduchu. Dostal jsem poměrně zajímavé vyprávění tří životních epizod, které ve výsledku vyflusnout tento film. Zobrazení gangů se zjednodušilo na pár puberťáků s AKčkama, což mě trochu mrzí, protože v Městě bohů ačkoliv také puberťáci, ale vypadali rozhodně strašidelněji a člověk pak neměl chuť cestovat do Ria ani kdyby dostal letenky zdarma. Drsné policejní metody (elitní jednotky), byly to, co ozvláštňuje tento film, protože narozdíl od američanů a jím podobným, si na nic nehrají a zobrazují holou skutečnost, mučení, škrcení, popravování. Drsné prostředí, drsní fízlové. Bavilo, nenadchlo, neurazilo. 70% 27.11.09 (26.11.2009)

Rio de Janeiro už pro mě po tomto filmu není tak zajímavým turistickým střediskem. Spíš už se mi sem nechce vůbec. Tenhle velice sugestivní, drsný a politicky nekorektní film totiž ukazuje toto město jako válečnou zónu plnou dealerů drog a zkorumpovaných policistů. Atmosféra filmu je vynikající a takový ten pocit nenávisti k policistům a také beznaděje je z toho chvilkama fakt hodně cejtit. Kamera je správně rozklepaná a akční scény se s tím taky nepářou. Tenhle film je ale taky o postavách a i tady to vychází, neboť je to jak perfektně zahrané, tak i napsané. Akorát škoda, že se někdy v půlce filmu trochu zasekne tempo a chvíli je to trochu nudné. Vynikající závěr to ale zase napravil. (05.10.2008)

Na hrubé pytle ze slumů hrubá záplata lebky probodnuté dýkou - až si člověk vzpomene na jednu z epizod Itchy a Scratchy a nápis na policejním voze: "To protect and sever". Hoši z BOPE dávají policejní brutalitě nový rozměr a řekněme si otevřeně, že třeba taková výslechová metoda "Najdi pravdu v mikrotenovém sáčku" respektuje základní lidská práva stejně jako chlapci z favel životní styl straight edge. Vítejte v Riu! Filmařsky znehodnoceno hodně slabou první půlkou, kdy se Nascimentův voiceover marně snaží zakrýt nevhodně zvolenou strukturu vyprávění - výsledkem je pak celková neucelenost a mizerný emoční dopad. Příběh o elitních černokošiláčích, co si do akce neberou helmu ani pouta, navíc může svádět k myšlence, že to celé Padilha natočil s na bok učesanou patkou a malým hřebínkem pod nosem, ale neměl bych mu to za zlé, protože: a) kriminalita v rodném městě ubírá na liberálním přesvědčení, b) vyprofiloval se jako naprosto ideální režisér pro nového, podobně orientovaného, Robocopa. Osobně si myslím, že by toho detroitského plecháče uvítal i doma v Riu, kde by k těm opáleným Clarencům Boddickerům pravidelně pronášel své: „Dead or alive, you're coming with me!“ (06.09.2012)

Tak tomu poviem akčný nárez. Film plný akcie, špiny a bordelu veľkomesta. Drsné podmienky si žiadajú drsné riešenia, prežijú len tí, čo si to uvedomia.... Pri tomto filme človeku docvakne, že nie vždy je priestor na veľkodušnosť a milosrdenstvo, pretože nie každý je toho hoden. 80/100 (08.10.2016)

Co dva roky se mé cesty protnou s nějakým brazilským filmem. Co dva roky je to navíc s filmem, na který se dá jen těžko zapomenout. Letos to vyšlo na Tropa de Elite. Snímek, který zašel autentičností a intenzitou žážitku možná až příliš daleko. Typ filmu jakého bychom se v západní produkci prostě nedočkali. Každá z částí je o něčem jiném a trochu jinak. Pravomoci zneužívající speciální jednotky, zkorumpovaná policie, bezvýchodná sociální situace ve slumech, politika, systém, společnost či výcvik jednotek. Vše vás po celou stopáž ždíme až na dřeň, čemuž vydatně napomáhá dokumentární styl à la Greengrass. Přes všechny silné stránky filmu, především pak v jeho druhé polovině, je na něm to nejlepší (či nejhorší, jak se to vezme) přerod Matiase. Z toho mrazí v zádech. Ze záporů jsou tu pouze čistě osobní věci. Ať již to, že Matiasovi brýle působí v elitní jednotce poněkud nevěrohodně, tak i nepřítomnost zahalení obličeje jejich příslušníků (EDIT po čase: po vidění dokumentů Favela Rising a Bus 174 beru tyto mé naivní výtky zpět). Jde o silný film. Dokonce výjimečný. Ovšem v žádném smyslu slova "pěkný". Dobro? Zlo? Ale jděte, to jsou dávno přežité pojmy. Žádné naděje, žádné iluze, žádné dobré pocity; čistá deprese. To je to co ve vás Tropa de Elite zanechá. Na hodně, hodně dlouhou dobu. (08.01.2008)