Precious

Produkčne naplánovaný plán. Doň sa vnáša všetok chromatický cyklus privlastňovania-opakovania, lehota zapôsobenia upresňujúca vzostupnosť apatie voči degradačnému utláčaniu matky-tyranky a nenahraditeľný "všeliek" na dokaličovanie knižných predlôh-súcit s príslušným postihom. Veď kto sa nezarmúti nad traumatizujúcim trápením okolím zavrhovaného individua, koho nepobúri situačné hnanie do krajností alebo kamže by sa podel ten katarzný prídel proamerickej sekcie "patetické pako" bez tej slávnej metodiky zadosťučinenia. Opätovná osveta o defektnom rodičovstve, o mentálnej obmedzenosti ľudstva nijako neškodí, ale radšej si o tom zalistujem v literárnych riadkoch, ako si to takto na silu obzerať v scénografických súvislostiach. (11.10.2010)

Uf, bola to silnejšia skúška nervov než kdejaký horor. Keď som videla, čo robila a hlavne hovorila dennodenne Precious jej primitívna matka, bolo mi jasné, že z toho normálne, nezranené ľudské stvorenie nemohlo vzniknúť. V daných podmienkach je aj psychický stav Precious celkom pochopiteľný, ani na sekundu by mi nenapadlo začať na podobne stýranú bytosť kričať, nech sa vzchopí a postaví na nohy - v takýchto stavoch to jednoducho nefunguje, a keď sme to nezažili, nemôžeme to ani posúdiť (na margo komentára od Kiddo). A to vlastne - ako poznamenala KevSpa - režisér niektoré emočne vypäté scény utlmoval umeleckým zámerom. Lenže neviem akú rolu hrali Preciousine fantázie v knihe, spolieham sa preto na tvorcov filmu, že tam proste museli byť. (02.12.2013)

První polovina filmu 80%, druhá 40%. Až tak markantně film začne upadávat. Už od samotného počátku jsem měl s filmem veliké problémy, protože umístění děje do prakticky jákékoliv země (včetně té naší) není žádný problém. Ano, Clareece si v životě prožila svoje, ale ta slabá režie prostě nelze přehlédnout. Film nenabídne žádné rozhřešení, nic. Nominaci na Oscary beru jen z rasových důvodů. (07.11.2010)

Budu vypadat jako okoralá necitelná zrůda, ale příběh týrané, incestně znásilňované šestnáctky s dvěma dětmi, která nemá jinou možnost než se se složenýma rukama pasivně utíkat do snů, která už je svým trápením naprosto umrtvená, a která si tudíž nemůže v žádném případě pomoct sama a musí jí být pomáháno, tak tento příběh má zcela nulový dramatický potenciál. Na plátně mě nezajímá mučednické utrpení, ale to, jak se s ním postava vypořádá. Že by se Precious zvedla a dokázala se svou situací něco sama udělat, to je za těchhle podmínek čirá fantasy. Každá lidská tragédie je hrozná, ale ne o každé tragédii lze natočit film. Pokud ovšem jeho cílovými diváky není SM publikum slintající nad Umučením Krista. PS: postavu andělské učitelky, která padlé ženě ukazuje cestu ke světlu, už prosím nikdy víckrát ze smetiště nevyhrabávat. (18.01.2010)

Hlavní sílu nese už knižní příběh sám. Nic černějšího si snad nelze představit, doslova i obrazně. Scénář vznikl podle knihy Push od autorky Sapphire, vlastním jménem Ramony Loftonové, jež svou vlastní osobnost promítla do postavy až pohádkově vstřícné a úhledné lesbické učitelky. Což trochu skřípe; druhou drobnou vadu na kráse tvoří mechanické střídání přímočarých kontrastů ponuré reality s dívčinými sny v hýřivých kulisách showbyznysu. Z pekla do nebe a zpět: rafinovanější postupy scénář nehledá a ani hledat nemusí. Bohatě mu stačí pozvolné odhalování a stupňování všech hrůz, kterými Precious prošla. Naopak režisér Lee Daniels si počíná kromobyčejně zdrženlivě; netlačí na názornost odpudivých detailů s vědomím, že čím věcněji krutou informaci sdělí, tím silnějšího účinku docílí. A hlavně se může spolehnout na hlavní představitelky, Gabourey Sidibe coby Precious a Mo’Nique v roli matky. (01.05.2020)