Precious

Není to film dle mého gusta a během jeho sledování jsem dlouho odolával, abych šel za těmi emocemi, které to ve mně chtělo vyvolat - nakonec mě ale přece jen dostal a titulní postava si získala mé sympatie - když v závěru vítězně odchází se svými dětmi, člověk jí nemůže nedržet palce, protože její kuráž je skutečně obdivuhodná. Je to film, který ví, co chce říct a jak toho dosáhnout, čehož si cením, ale přesto jsem měl pocit, že občas je toho fakt už moc - mám na mysli to, čím si musí Precious projít. Občas jsem se dokonce neubránil smíchu, protože se to podle mě přehouplo až do nechtěné směšnosti. Co mě ovšem na tom filmu dostalo bez výhrad, byla postava učitelky v hereckém ztvárnění Pauly Patton - její úchvatný zjev mě zcela okouzlil a v té roli si ji prostě nejde nezamilovat, tak moc je v ní skvělá, a tak moc je její postava skvělý člověk. Což lze však na druhou stranu brát i jako určité negativum filmu - všechny postavy mají dosti černobílé charaktery: buď jsou naprosto kladné nebo dokonale záporné, nic mezi tím. (V případě matky se to dosti změní až v drásajícím závěru, kdy jsou její motivace konečně vysvětleny). Čili, jak už jsem řekl, osobně takové filmy nevyhledávám a není to můj cup of tea, ale když už jsem se k němu dostal, dost to mnou otřáslo a budu to z hlavy dostávat dlouho. Když nic jiného, člověk si u takového filmu minimálně uvědomí, jak se má dobře - ve srovnání s tím peklem, kterého je v tom filmu svědkem, se prostě najednou většina starostí jeví strašně malicherně. (29.04.2017)

Zvládnout tíhu filmu je jedna věc. Pochopit film, věc druhá. Myšlenka třetí, finální a rozlučková zní: Jak naskočit zpátky do rozjetého vlaku? Do běžnýho provozu, když jste viděli Precious? Lee Daniels natočil ohromný film, ve smyslu: nechám diváka patlat se v lidských sračkách a pak ho vykopnu na světlo. Není to vyloženě duševní bomba, to asi ne, já říkám, že ten film mě rozkopnul proto, že jsem nebyl připravený. Antihrdinka a její ošklivý káčátko byli jako děti, který se perou o místo na pískovišti. Krutý, ukřičený a uplakaný. A tyhle rozhozený duše byli zahrány tak, že mrazilo. Ženský, klobouk dolu..." (06.02.2010)

Pokud chcete pocíti depresi, pusťte si Precious. Tady menší výňatek z filmu: ..."Bězte do prdele! Vy nevíte nic o tom, čím jsem si prošla! Nikdy jsem neměla přítele, otec mi řekl, že si mě vezme. To bych přece neudělala, to je přece kurva protizákonné... Nikdo mě nemiluje. Láska pro mě nikdy nic neudělala. Láska mě bila, znásilňovala, nazývala mě zvířetem, dávala mi pocit zbytečnosti a bylo mi z ní zle!!!"... 80% (16.06.2010)

Oskar rozhodně zasloužený. Takhle démonická máti nebyla ani Sára Connorová. V druhé půlce film ztrácí dech a mění se z drsné sociální sondy v typický slaďák (no ne tak úplně typický, ale určitě vám došlo co myslím) s happy endem (ehm... více méně, film skončí dřív něž... no nechci spoilerovat :D). Ale místy jsem se vážně bavil. Hulk smash s televizí, výborná bitka a občas i hlášky za které by se nemusel stydět ani Joe Hallenbeck. (18.07.2010)

Nemuzu si pomoct, ale prislo mi to "vynuceny". Neprirozeny. Jiste, soucitila jsem s hlavni hrdinkou, fandila jsem pani ucitelce, nenavidela matku, ale nijak me to nezasahlo. Jako by film jenom kricel "dejte mi Oscara, dejte dejte!!". A takovy ja vazne nemusim. Hvezdicka navic za Mariah Carey, kterou jsem tu bez sminek nemela sanci poznat (jeste zpetne jsem se musela koukat, koho ze to hrala). (05.02.2010)