Kitaro

Uguu, konečně pořádně zběsilá, ujetá, roztomilá a maximálně infantilní pohádka. Od liščího čumáčku až po ocásek napěchovaná příjemným humorem, dobrou akcí a spoustou úžasných příšerek (namátkou Tatínek Oko, Kočička, Létající bavlna a mnohé další). Speciální cenu získává konečné řešení pozemské liščí otázky. Kde jsou další takové filmy, já chci ještě! (24.11.2008)

Ano mohlo by se zdát, že tato pohádka patří do kategorie pro děti do 12 let. Ale má šanci potěšit i starší diváky vizuální stránka je úchvatná, občas výtvarné cítění a různé postavy připomenou věci jako Noční Hlídka, liščí agenti s image alá Matrix, postavy jako Písková čarodějnice, taťka oko, Neko musume a hlavně Kitaro odkazují do hájemství Tima Burtona a Guillerma Del Tora. Zejména scéna a celé prostředí má k tomu blízko. Mix pohádkového a moderního světa, dynamické souboje, je to někdy velmi ulítlá a zběsilá jízda, ale budete se bavit. OST je také povedený a závěrečný tanec je třešničkou na dortu. Příběh je jednoduchý všichni hledají zlý kámen, který má malý kluk Kenta, ten to tají před sestrou Mikou a Kitaro mu chce dát šanci předat kámen, aby si zachoval tvář. Mao Inoue (Mika, do které se zakouká Kitaro) tu má docela velkou roli, ale naprosto ji zastiňuje Rena Tanaka hrající kočku, neboť je ve své roli a kostýmu naprosto skvělá, skutečná kočka! Romantická část je zde velmi lehce, decentně zpracováná, určitě neurazí. (15.04.2009)

No po Chinese Tall Story som čakal niečo podobne uletené a bez hraníc. Kitaro síce taký aj bol no v opačnom slova zmysle. Pri CHTS to bola čistá fantasmagória ktorá síce nebola technicky extra vydarená ale tie nápady boli neskutočné. U Kitara sa takisto nedá poprieť originalita ( oko v úlohe otca , bojové oblečenie ) no vzhľadom na štylizovanie filmu pre deti je vidieť že tvorcovia sa museli veľmi držať na uzde čomu nasvedčuje über-dojemné stretnutie s kvázi mŕtvim otcom a celková lacnota dialógov a akčných scén. Manga predlohu nepoznám( a nebyť Midofilmu ani o ňu dodnes nezavadím ) tak nemôžem porovnať hoci sa údajne jedná veľkú vec ktorá bude dúfam na papieri stráviteľnejšia. (01.05.2009)

Ak je nejaký Magna komix v japonsku veľmi populárny môžete si byť istý, že podľa neho spravia film. Kitaro namiesto anime filmu ale dostal tú hranú verziu a musím hneď na úvod podotknúť, že je to to najhoršie rozhodnutie aké mohli tvorcovia spraviť. Nie vyslovene že by bol film zlý. Lenže herci v postavách doslova tak magických, sú neskutočne nedotiahnutý a vyvolávajú skôr pocit trápnosti než magickosti, aj keď musím uznať, že každá jedna je neskutočne premyslená. Ale film je asi rovnaký ako keby vznikla hraná verzia princezny mononoke. Lenže aj keď je príbeh naozaj v tejto podobe skôr určený pre deti a dospelý budú zvierať operádlá svojho kresla alebo stoličky s určitým sebazaprením nie je to kupodivu také zlé. Doslova si trúfam povedať, že aj napriek určitej detinskosti a trápnosti ma film vlastne zaujal a aj keď som väčšinou krútil hlavou nemal som nutkanie ho vypnúť. Čo značí veľké plus za ktoré sa vďačí hlavne postavám. Postavy sú totiž vykreslené bez chyby. Dej narúša síce zlá až televízna kamera a prítomnosť naozaj druhotriednych efektov, lenže aj napriek tomu sú postavy veľmi silné a dokážete sa s nimi stotožniť. takže v konečnom dôsledku návšteva Kitara z lesa Gegere nedopadla až tak zle. rozhodne film, ktorý už vidieť nechcem , ale som šťastný že som ho videl. (11.02.2009)

Kitara, hocha zrozeného na hřbitově, půl z člověka, půl z youkai, zná Japonsko už nějaký ten pátek a rozhodně nebyl stvořen jen a pouze pro tento film. Já sám jsem se s ním seznámil v jednom docela odlišném anime seriálu, odlišném stylem, náladou, kde čím... Obě jako by čerpaly z tradic "hravého, přívětivého strašení", které na západě známe např. z Halloweenu či Addamsovic rodiny. Mám však pocit, že přívětivost tohoto zpracování podává si ruku s lepivostí a hravost podléhá dětinskosti. V obou se pak útápí veškerá strašidelnost, která přeci jen ve světě Kitara, který v sobě snoubí současnost s tradiční japonskou mytologií (drtivá většina nadpřirozených bytostí je z ní a fantazie původních autorů Kitara, ne filmařů), má svoje místo. Vrátím se ještě k oné odlišnosti s mnou viděným Kitarem, který nebyl pohledný, nebyl akčním, ale spíše bizarní lstí bojujícím hrdinou, zamilovával se s tušením, že to špatně skončí a lidský svět se ho bál a proto ho neuměl mít, až na vzácné výjimky, rád. Jinými slovy, byl víc než nešťastně zamilovaný dobrácký puberťák s pár nadpřirozenými schopnostmi a znalostí nadpřirozeného světa. A rozhodně nebyl hrán tím mně odporným j-doramovským, ochotnickým stylem. To platí i pro další postavy. (18.07.2009)