Kitaro

Uguu, konečně pořádně zběsilá, ujetá, roztomilá a maximálně infantilní pohádka. Od liščího čumáčku až po ocásek napěchovaná příjemným humorem, dobrou akcí a spoustou úžasných příšerek (namátkou Tatínek Oko, Kočička, Létající bavlna a mnohé další). Speciální cenu získává konečné řešení pozemské liščí otázky. Kde jsou další takové filmy, já chci ještě! (24.11.2008)

Podobné jako Miikeho Yôkai daisensô, jen vhodné i pro menší děti. Rozhodně se nedá doporučit čechům, kteří odmítají tolerovat japonské bůžky Yokai - budou z toho asi dost na větvi, když na ně vyskočí "taťka Oko" nebo deštník s jazykem :) Největší radost mi ale udělala pro mě zatím neznámá herečka Rena Tanaka, hrající Kočku. Klidně se mohla objevit na obrazovce častěji :) (26.01.2009)

Ak je nejaký Magna komix v japonsku veľmi populárny môžete si byť istý, že podľa neho spravia film. Kitaro namiesto anime filmu ale dostal tú hranú verziu a musím hneď na úvod podotknúť, že je to to najhoršie rozhodnutie aké mohli tvorcovia spraviť. Nie vyslovene že by bol film zlý. Lenže herci v postavách doslova tak magických, sú neskutočne nedotiahnutý a vyvolávajú skôr pocit trápnosti než magickosti, aj keď musím uznať, že každá jedna je neskutočne premyslená. Ale film je asi rovnaký ako keby vznikla hraná verzia princezny mononoke. Lenže aj keď je príbeh naozaj v tejto podobe skôr určený pre deti a dospelý budú zvierať operádlá svojho kresla alebo stoličky s určitým sebazaprením nie je to kupodivu také zlé. Doslova si trúfam povedať, že aj napriek určitej detinskosti a trápnosti ma film vlastne zaujal a aj keď som väčšinou krútil hlavou nemal som nutkanie ho vypnúť. Čo značí veľké plus za ktoré sa vďačí hlavne postavám. Postavy sú totiž vykreslené bez chyby. Dej narúša síce zlá až televízna kamera a prítomnosť naozaj druhotriednych efektov, lenže aj napriek tomu sú postavy veľmi silné a dokážete sa s nimi stotožniť. takže v konečnom dôsledku návšteva Kitara z lesa Gegere nedopadla až tak zle. rozhodne film, ktorý už vidieť nechcem , ale som šťastný že som ho videl. (11.02.2009)

Tak tohle je taková šílenost, že se ani neumím představit zda by mohl být film dobrý, kdyby byl alespoň obstojně zrežírován. Ač jsem fanda do japonských flmů a zfilmovaných manga obzvlášť, tak tohle jsem opravdu nepobral. Určitě beru k dobru, že se jednoznačně jedná o film pro děti, ale stejně se někdy nelze zbavit dojmu, že sleduji Teletubbies, které zfilmoval někdo pod vlivem LSD. Také myslím, že měli producenti raději zvolit formát klasické animace, protože speciální efekty jsou trsitní, u masek a kostýmů místy dokonce až na úrovni Power Rangers. (08.07.2009)

Kitara, hocha zrozeného na hřbitově, půl z člověka, půl z youkai, zná Japonsko už nějaký ten pátek a rozhodně nebyl stvořen jen a pouze pro tento film. Já sám jsem se s ním seznámil v jednom docela odlišném anime seriálu, odlišném stylem, náladou, kde čím... Obě jako by čerpaly z tradic "hravého, přívětivého strašení", které na západě známe např. z Halloweenu či Addamsovic rodiny. Mám však pocit, že přívětivost tohoto zpracování podává si ruku s lepivostí a hravost podléhá dětinskosti. V obou se pak útápí veškerá strašidelnost, která přeci jen ve světě Kitara, který v sobě snoubí současnost s tradiční japonskou mytologií (drtivá většina nadpřirozených bytostí je z ní a fantazie původních autorů Kitara, ne filmařů), má svoje místo. Vrátím se ještě k oné odlišnosti s mnou viděným Kitarem, který nebyl pohledný, nebyl akčním, ale spíše bizarní lstí bojujícím hrdinou, zamilovával se s tušením, že to špatně skončí a lidský svět se ho bál a proto ho neuměl mít, až na vzácné výjimky, rád. Jinými slovy, byl víc než nešťastně zamilovaný dobrácký puberťák s pár nadpřirozenými schopnostmi a znalostí nadpřirozeného světa. A rozhodně nebyl hrán tím mně odporným j-doramovským, ochotnickým stylem. To platí i pro další postavy. (18.07.2009)