Pozemšťan

Čekala jsem cokoliv ... ale tohle ne ... po projekci jsem ještě dlouho seděla a přemýšlela nad tím co jsem to vlastně slyšela... Ano, hlavně slyšela, protože celý děj filmu je situován do vystěhovaného domku s jedním gaučem a krbem, ve kterém plápolá oheň. Pak je tady parta přátel, která se přišla rozloučit se svým kolegou a kamarádem, který se stěhuje, co však netuší je, co jim bude o sobě vyprávět. Je to až neuvěřitelně matoucí, člověk by mu i věřil, kdyby nevěděl, že je to JEN film s herci, režisérem, klapkou, kameramanem až po paní v kantýně. Část vyprávění o křesťanství mě dostala nejvíc, kde to autoři v jistém momentu trošku přepískli ..... a konec ...? .... byl neočekávaný. Ten kdo tenhle příběh napsal by si zasloužil metál jak oblbnout lidské chápání světa :-) (10.04.2013)

"Nikdy jsem neřekl, že jsem nesmrtelný, jen starý." Jsem rád, že jsem mohl být přitom, když uprostřed jedný inteligencí nabitý místnosti padla zásadní otázka "Co když ... ?". Od té chvíle mi oči odmítaly opustit monitor, mozkový závity nestíhaly pracovat a duší se šířil ohromný pocit spokojenosti. Je mi jedno, že se snímek nestydí za svou lacinost, že herci při minimálním pohybu nespálili snad ani jednoho jouleho a že teorie poletující vzduchem vzduchem svou divokostí přesahují mou chudou fantazii, protože já jsem spapal návnadu i s navijákem a naprosto odevzdaně jsem se bavil. Za posledních 25713 let, který jsem na týhle planetě prožil, jsem viděl jen málo originálnějších snímků. (24.01.2012)

"Myšlenka je větší pomník než katedrála." Cituji z filmu Kdo seje vítr. Myšlenka je to co je potřeba k vytvoření příběhu, ať už jde o film, rozhlasovou hru nebo knihu. Myšlenka o tom, jací jsme a jak přemýšlíme o věcech, nejlépe o takových, které jsou mimo naši dosavadní zkušenost. Od toho lidské myšlení je. Podstatné není věřit, podstatné je objevovat a porozumět, dělat závěry na základě už známého. A o tom je i Muž ze Země. Způsob reakce ostatních, jejich otázky a osobní postoje byly podle mě absolutně přesné. Cokoli navíc by jen rušilo, naopak když John mluví o ohni a je slyšet krb, je to naprosto krystalicky čisté. A pro Bixbyho asi věc, jak se rozloučit se světem. 4.10.2011 Věčnej život, věčná osamělost, věčná opuštěnost. Vzpomínky na minulost se postupně tříští do dílčích obrazů a vjemů, který sotva držej pohromadě. Mezi jednotlivejma zábleskama paměti se roztahuje tma, plameny vzpomínek se rozpadaj na menší ohně, pak na plamínky svíček. Dokáže člověk držet v hlavě dojmy ze zážitků, který mu dřív připadaly nesmazatelně vrytý do mozku? Spousta vjemů postupně upadne v zapomění, knot svíčky dohoří. Někdy ale třeba je možný nějakej plamen živit silou vůle, silou lásky. Když nic jinýho, vzpomínka mi musí zůstat. (14.06.2008)

Scénář: Jerome Bixby .. - Jsi věřící? -– - Ne, co se náboženství týče. Kdysi jsem věřil. Jako většina lidí. Některé to ještě nepřešlo. ___ Kromaňonec, Jesus Kristus, Jacque Borneo, Richard Alpert, John Oldman. Jedna osoba napříč tisíciletími ve výtečném konverzačním scénáři sci-fi autora Drexel Jerome Lewis Bibxy. Prostředí a výrazové prostředky jsou minimalistické, ale filozoficky neskutečně silné a vyvážené - jenže pokud se nechytnete již v úvodu, zbude vám jen naříkání nad levným zevnějškem a průměrnými hereckými výkony. Tedy nad zde nepodstatnými věcmi. ___ Silný intelektuální zážitek, plná palba. (16.03.2009)

Ke snaze přijít za každou cenu s nějakým „skandálním odhalením“, přiživované navíc zbytečným dramatickým hudebním podkresem, bych měl námitky, ale ta ústřední myšlenka je mi vážně sympatická. Velice jednoduchá, velice podnětná, ponoukající nás přemýšlet mimo rámec filmu. Jak ovšem naznačuje jedna z postav, můžete bádat nad postavením jedince v dějinách lidstva, nad výhodami a nevýhodami věčného života a prchavostí času, stejně tak jenom poslouchat a bavit se neotravným intelektuálním machrováním scénáristy. Hnidopiši by bezesporu objevili nějaké ty nesrovnalostí, jež neodpovídají údajům v moudrých knihách, leč faktografická přesnost není tím, oč zde běží. Stačí společně s tvůrci čistě hypoteticky uvažovat „co kdyby…?“, což jsem shledával nadmíru zábavným a ani mi nevadilo, že to celé (jako většina filozofování) vlastně k ničemu není. 80% Zajímavé komentáře: Eodeon, Radek99, verbal, Desperado, eye candy, TomBar, don_mingo, Naranyan (17.09.2011)