Soukromé životy Pippy Lee

Možná tak trochu návod, jak (ne)vychovávat dceru, možná zamyšlení, které člověku nebere šanci na nový start, ať už je jakkoli starý. Pippa od samého začátku touží po bezstarostném životě, kdo by také netoužil. A náruč chápavého, bohatého manžela, který je o x let starší, se nabízí jako ideální varianta. Jenže minulost ji dostihuje, navíc se jako šedý mrak blíží i budoucnost a spolu s ní strach ze smrti, demence...Přesně o tom film je - o dramatickém střetu minulosti s budoucností a obě dějové linie se podařilo nenásilně skloubit, čímž vznikl poměrně netradiční snímek, který má zároveň velkou výpověďní hodnotu. Nekoná se přitom žádné citové vydírání diváka, ale ani přehnaná naivita a optimismus, který by Soukromé životy degradovaly - přesto tam ta naděje zůstává - a není to jen o tom, že žena po čtyřicítce nemá nárok na štěstí - ostatně ani muž po sedmdesátce(?)... (29.10.2009)

Pippa Lee sa nám cez tento artový guláš snaží povedať v podstate to, čo už všetci od puberty vieme. Že drogy sú zlé, obzvlášť keď na nich phičí vaša matka, môže vám to trošku "rozostriť" osobnosť. Keď sa k tomu pridajú aj iné nástrahy života ako neverný prestarnutý manžel, nejaké sebevraždy mileniek atď, chce to celého človeka, aby to ustál. Pri tomto slabom spracovaní triviálnej témy ma vlastne ani už nijak extra nezaujímalo, či a ako to Pippa zvládne. (07.12.2009)

Děti jsou úspěšné, manželství šťastné, sousedé usměvaví, přesto to Pippě Lee úplně neladí. Nic netrvá věčně a komorní kousek Rebeccy Miller (mimochodem dcera dramatika Arthura Millera) se nám má dostat pod kůži a pomalu dávkovat různorodé nástrahy života. Otázkou je, zda nás lehce povrchní způsob vyprávění i pojetí úplně uspokojí. Milá Robin Wright (o to víc vynikne její chladné ztvárnění v House of Cards, kdy představovala manželku démonického Kevina Spaceyho) musí po několika direktech přehodnotit životní jistoty, protože její život není vůbec tak harmonický, jak si dosud myslela. Flashbacky odkrývají podivné dětství s psychicky nestabilní matkou (velmi slušná Maria Bello) i bouřlivé dospívání (s tváří působivé Blake Lively) až k seznámení s pozdějším výrazně starším manželem. Chyběly mi zapamatovatelnější scény, údernější dialogy, autorka z diváka nedostává výraznější emoce, a tak nějak nevzrušivě doklopýtá až do finále. Prostě za mě to, co platilo i třeba u předchozího Ostrova samoty – má to své momenty, ale leccos není úplně vytěžené a dotažené. (12.12.2018)

Příjemný, dobře obsazený a místy smutný film o životě stárnoucí ženy, která se ohlíží přes rameno a hodnotí běh svého života až do okamžiku, kdy se rozhodne postavit na vlastní nohy a odejít od o 30 let staršího manžela.. Rádoby nezávislý snímek, ale na můj vkus v něm šlo vyprávění málo pod povrch a brouzdalo jen po hladině.. A vůbec jsem nepochopila, co tím chtěl vlastně básník říct.. (07.06.2014)

Dramatické, životní, úsměvné, nedepresivní. Jen vztah hlavní hrdinky s vlastní matkou byl trochu zvláštní, nějak jsem ve svém dětském mozečku nepochopila, proč jí vlastně neměla ráda. Jinak se mi tento snímek moc líbil. O manželství, o strachu ze stárnutí, ze smrti, o tom, jak se proti tomu bránit podváděním s přítelkyní své manželky. O dětech a rodičích, o nové budoucnosti, volnosti. Herecké obsazení bylo moc příjemné a sympatické. Nevím, jaké skupině diváků doporučit tento film, každopádně stojí za shlédnutí a ne každému se může líbit. "Proboha, nedívej se na mě jako kdybych už byl mrtvý.." (14.10.2009)