Dvanáct

Originál z roku 1957 i pozdější remake od Friedkina mam hodně rád. Tahle ruská verze mi ale přišla úplně divná. Těm porotcům jsem nebyl schopnej uvěřit ani slovo. Měl jsem spíš pocit, že do tý místnosti zavřeli 12 chovanců z jedličkárny. A všechny ty jejich debilní historky... Asi to bylo hercema, protože tady prostě nejsou takový esa jako Henry Fonda nebo Jack Lemmons. Mam pocit, že nejlepší výkon ze všech pravděpodobně předved cvičenej vrabec domácí, kterej se v průběhu filmu občas mihne. (17.06.2014)

Lišák Michalkov z toho udělal působivou přednášku o strastech současného postsovětského Ruska. Škoda, že si musel vypomoct příběhovou kostrou opsanou z americké klasiky. Ne, nemyslím, že by chtěl ukázat, že to umí líp než věčný hvězdně-pruhovaný rival, spíš hledal scénáristické berličky a nakonec se z toho vyklubala aktualizovaná pocta 50 let starému originálu. Nepřišlo mi to patetické, ani zdlouhavé, zato šíleně nepůvodní (holt, remake, no), i přes tu zpěvnou ruštinu a nový otevřený konec. Ale tuze rád bych viděl, co bylo dál. Co takhle pokračování, hm? (04.03.2014)

Občas, hlavně ze začátku mi byla dost proti srsti ta typicky ruská filmařina (nedokážu posoudit do jaké míry je to vlastně jen obraz skutečné nátury kovaných Rusů), která na mě jako na člověka odkojeného především Hollywodem vždy působí lehce naivním a hlavně přehrávajícím dojmem. Prvních několik minut se prostě téměř všichni porotci chovají jak dementní puberťácké figurky, které nám chtě nechtě nutí brilantním ruský humor. Až postupem času jsem jim začal přicházet na chuť a brát je jako skutečné lidi. A pak jsem si Michalkovův remake skutečně užil. 16.1.10 - Právě jsem viděl americký originál - Nejdřív mě teda zklamalo, že Michalkův remake, který jsem viděl první je skutečně přesný REMAKE, myslel jsem si, že z originálu pouze převzal koncept porotců, rozhodujících se nad osudem obžalovaného, ale že se bude jednat o naprosto shodný případ a shodné charaktery pouze lokalizované a přizpůsobené naturelu, to mě zaskočilo. O to více si vážím originálu, který sice ve výsledku není tak propracovaný (ono do hodinky navíc se vejde spousta hloubky:-)), ale koukatelnější, pro obyčejného konzumenta stravitelnější a bez prapodivně přehrávajících Rusů. A proto z původních pěti hvězdiček jednu odebírám, tu za nápad! (27.08.2009)

Uchvácený nejsem, to říkám hned na rovinu. Přesto ty kvality tam jsou a nejdou popřít. Nicméně vrátím se k tomu, proč nevnímám tento film jako bombu. 1) Je to remake... 2) Nepochopil jsem opakované záběry na mrtvýho vojáka, to mělo jaký význam???....3) Stopáž bych si dovedl představit o 20-30 minut kratší, kdyby se řešil samotný případ místo keců o tom, jaký mají problémy v životě a kdo z nich je větší nebo menší žid... Ke kladům musím započítat nesmírně charismatickou sestavu herců, excelentní dialogy a výbornou myšlenku (ač okopírovanou z legendárního originálu). Hodnocení vidím na 75% (16.11.2013)

12 je syrové konverzační drama Nikity Michalkova, které dosahuje výborných kvalit, přestože (snad chápete..) se jedná o remake. Trvá přes 2,5h a formálně začíná schůzkou 12 mužů/porotců, kteří mají rozhodnout o vině/nevině čečenského chlapce, který zabil/nezabil svého otčíma. Nechci tady spoilerovat, proto jen nekonkrétně.. rozjezd snímku je poměrně vlažný, pomalou cestičkou se však příběh, odehrávající se provizorně mezi stěnami staré tělocvičny, odvíjí směrem, který začíná být velmi zajímavý i ožehavý zároveň. Někteří členové poroty mění svá rozhodnutí, jiní se svého bezmezně drží. Je zajímavé sledovat, jak si režisér pomohl k posunování děje (upozorňuji, že jsem původní verzi zatím neviděl) pomocí vyprávění příběhů samotných porotců. Výkony samotných herců (jednoho si i zahrál právě Michalkov) jsou naprosto přirozené, je až zarážející jak neuměle působí. Samotná atmosféra filmu mi pak připomněla Karamazovi Petra Zelenky. Ještě abych se vyjádřil k údajnému silnému politickému podtextu 12.. já ho tam - naštěstí - nenašel. (01.11.2008)