Dvanáct

Desne hloupej film. Ale postupne. Zadny jiny zpracovani tohohle tematu jsem nevidel, takze jsem nebyl nijak ovlivnenej. Pribeh o 12 porotcich, co se musi rozhodnout, zda je obzalovanej vinen nebo nevinen je v podstate vyuzitej na maximum, na to, ze dej prakticky nevypadne z jedny mistnosti. Az na par flashbacku do valky, ktery jsou skvele syrove natoceny. Proste pribeh jednoduchouckej, ale silnej, tady problem neni. 12 hlavnich predstavitelu vypada jako desna sebranka, ale herecky solidni a vetsina z nich jsou charismaticky typci. Tady chyba taky neni. A i kdyz ma film premrsteny dve a pul hodiny a klidne by sel sfouknout za polovicni cas, nenudi a je svym zpusobem strhujici. Takze ani zde neni chyba. Bohuzel film stoji hlavne na dialozich a rozhodnutich porotcu a tady je ten kamen urazu. Vsichni pusobi dojmem, ze o tom vicemene vi hovno, nejdriv vsichni tvrdi, jakej je to hajzl, aby postupne zacli menit nazor. Coz by tak nevadilo, navic konec ma docela zajimavou myslenku, jenze problem je v zpusobu, jakym ten nazor zmeni. A to je fakt fraska, ktera se neda brat vazne. Vsichni postupne odvypravi srdceryvny pribehy typu ja mel strejdu Vanu, on byl desne pracovitej, pak prepadnul banku, ale nakonec se polepsil a na zaklade toho zacnou vsichni tvrdit, jak je chudak kluk nevinej. Az sem se kolikrat musel smat, ze tohle snad nemohli myslet vazne. Porotce cumi na presvedcivy dukazy, pak si ale vzpomene, jak mel hodnou babku a zmeni nazor. To je opravdu jedinej, ale hodne zasadni problem tohohle jinak docela solidniho drama, ale porad to ty 4* da. (30.09.2009)

Skvělé – na Michalkova nezvykle syrové, řezavé, bezvýchodné. Samozřejmě typicky dlouhé, monohomluvné a pan režisér se nám opět vtělil do jakési figury mystického posla spravedlnosti a řádu, ale komu to vadí? Mně ne. Fantasticky zakomponovaný střih, výborná zvuková stopa, absolutně prožité herecké výkony a pár opravdu působivých symbolů, které příběh povznášejí na úroveň podobenství, v němž spravedlnost neznamená právo a v němž řád zcela vyklidl svoje varty a zanechal společnost uprostřed chaosu, paranoie a bezbrannosti vůči zlu (ať už pochází odkudkoli). Nebýt těch zmíněných nafouklých monologů a obsese každým detailem, nechyběl by 12i ani strhující spád, tím pádem už vůbec nic. (07.08.2008)

Dvanásť mužov v telocvični, dvanásť ich životných príbehov a jeden verditkt nad čečenským chlapcom obvineným z vraždy. Nikita Michalkov ma tresol päsťou priamo medzi oči, krásne podal mentalitu ruského človeka a sčasti aj objasnil ruský pohľad na tento kaukazský národ. Všetkých 12 hercov sú silné osobnosti, divák má dosť času si k nim vypestovať vzťah, 160 minút ubehlo, ako keby som pozeral večerníček a ostali mi zase raz len otvorené ústa. (28.03.2009)

Výborný, ale hodně náročný film. Původní americkou verzi s Fondou a Voskovcem samozřejmě považuju za naprostou klasiku a za jedno z nejlepších dramat vůbec, a proto jsem byl hodně zvědavý na ruský remake. Ten je ozvláštněný nádechem mystična, prostřihy na obviněného chlapce a ruským pohledem na život vůbec. Michalkov se snažil do filmu vtěsnat i trochu životní filozofie, což mu rozhodně neberu, ale myslím si, že to poberu pořádně až při další projekci (na kterou se rozhodně chystám!). Hudba, kamera a střih byly dobré, ale příběh stojí na Michalkově vypravěčském umění a zejména na HERECKÝCH výkonech, které mě osobně docela odbouraly ;-) Film samozřejmě není bez chybičky, ale ikdyž možná nebudu moc objektivní, hodnotím plným počtem; skvělý filmový zážitek. (14.06.2009)

Zavřít Rusko do Beslanské tělocvičny, aby tam rozhodlo o vině a nevině Čečenců nebo sebe sama... v nezdravém generalizujícím rozpoložení bych snad i tak byl schopen Dvanáct čísti. Jindy zase vidím, že Dvanáct jde v lecčems dále než Lumet. Američtí mužové to měli vlastně lehké, volit vinen či nevinen - člověk zvedne ruku a víc se po něm nechce. Pak už ho mohou čekat jen výčitky, že zavřel nevinného nebo osvobodil vraha. Ale v Rusku nejde volit tak snadno, ani když víte jak to chodí a jak to je. Nebo spíš... právě když to víte. Tamhle vidím, jak jsou povahy a příběhy pestré, jak formují naše názory, rozhodnutí a činy - člověk kouká, jak se logika zjevuje tam, kde se zdála nebýt. A počáteční hlasování o hlasování mi dalo dobře najevo, jak jsou ti pánové důležití a že to o sobě vědí. Jejich rozhodování musí mít svou váhu, o tom žádná... Silné ****. (11.01.2010)