Dvanáct

Remake Lumetovy klasiky v podání ruského barda Nikity Michalkova dopadl nad očekávání skvěle. Místy je sice tempo pomalejší a někteří porotci až příliš podivní (nevěřím, že by si porotce č. 6 od porotce č. 3 nechal něco takového líbit), kladné dojmy však s přehledem převažují. Za velký plus považuji i fakt, že Michalkov si z originálu vypůjčil pouze leitmotiv a dále už šel (především v závěru) svou cestou. 75%. (20.12.2020)

Zejména se mi líbí jedna ve filmu použitá metafora (která je vlastně shrnujícím poselstvím celého díla): Školní tělocvičnou, kde dvanáct porotců zasedá, vede kvůli někdejší chybě v centrálním plánu už čtyřicet let kanalizační potrubí - na což v průběhu snímku kriticky upozorní hned několik hrdinů. Na konci však porotce, kterého hraje Michalov, odhalí jejich pokrytectví: Všichni potrubí (tento symbol nepravosti ve věcech veřejných) odsuzují a dělají si z něj srandu - nikdo z nich však není ochoten osobně se angažovat při jeho odstranění, "a tak není pochyb, že tu tahle trubka bude ještě alespoň dalších čtyřicet let". A právě tato ústřední myšlenka zásadně liší novou ruskou verzi 12 rozhněvaných mužů od té původní americké: Henry Fonda ve starém filmu prosazoval dodržování zákonnosti. Postava Nikity Michalkova jde dál, když říká: Legalita není ničím, pokud se dodržování zákonů stalo formalitou nebo pokud jsou tyto zákony nedostatečné. Legalita není ničím bez osobní angažovanosti. "Nad zákonem někdy stojí milosrdenství," doplňuje hlavní úvahu citát v závěru. - Co mi v tomto pozoruhodném filmu naopak poněkud vadí jsou některé přehnaně (jaksi na efekt) vyhrocené dramatické situace a možná také poněkud scénáristicky nepromyšlený způsob, kterým porotci dospějí k závěrečnému resumé (nejednou někteří z porotců tahají jakoby mimochodem z rukávu zásadní informace k projednávanému případu, ke kterým by se jen těžko mohli ve skutečnosti dostat - scénáristé tedy občas spějí k pointě skrze princip deus ex machina). (13.07.2008)

Na 12 rozhněvaných mužů se chystám, předpokládám, že budou lepší, ale už toto je výborné! Sonda do ruské duše. Věřím, že toto není (už jen podle místa, kde se děj odehrává) standardní remake, ale spíš michalkova osobní interpretace. ■ Na rozdíl od toho, co tvrdí oficiální text distributora, se příběh (soudní proces) odehrává převážně v Moskvě. (17.07.2013)

Americký originál, tedy film 12 rozhněvaných mužů, který byl natočen podle divadelní hry, jsem viděl asi měsíc před ruským remakem 12 Nikity Michalkova. Je velmi zajímavé oba filmy srovnat. Amerických Dvanáct vyniká klaustrofobickým prostorem jedné malé místnosti, ze které není po celou dobu, snad kromě záchodu, kam utéct. Rukých Dvanáct umístil Michalkov do rozlehlé tělocvičny, čili prostor rozšířil do relativně otevřeného "dýchavična", na druhé straně plně využívá nejen veškerého možného prostoru (viz. ještě lépe oproti původnímu filmu zfilmovaná scéna rekonstrukce chůze revmatického starce), ale i předmětů, které tělocvična nabízí (medicinbal), k mnoha napínavým, ba dokonce i překvapivě vtipným scénám. Michalkov navíc podpoří závěr filmu velice chytře rozvinutou pointou příběhu, kterou americký film vůbec nenabízí. Nejdůležitějším aspektem Michalkových Dvanácti je ovšem fakt, že celý mezilidský konflikt, který se v tělocvičně odehraje, je naroubován na rusko-čečenské vzrtahy, na ruskou politiku a sociální vztahy a na nynější tvář Moskvy. Toto příjemné rozšíření mi decentně kazily příliš násilně vložené válečné scény, které mě vytrhávaly z koncentrace na ústřední dvanáctku rozhněvaných mužů v tělocvičně. Význam oněch scén ve filmu chápu a tak tuto malou stylistickou neshodu mezi mým pohledem na věc a režisérovou vizí házím za hlavu ve prospěch vyznění filmu jako celku. (03.11.2008)

Popravdě jsem se ruského remaku legendárních "12 rozhněvaných mužů" trochu obával, především kvůli jeho takřka dvojnásobné délce, nakonec jsem byl velice překvapen a ruská verze se té americké s klidem vyrovná a ani délka není neúnosná. Opět jsou zde skvěle vykreslené charaktery, dusná a stupňující se atmosféra, bezchybné herecké výkony a především se nejedná o doslovný přepis originálu bez jakékoliv inovace. Po pravdě film jde jinou cestou a s Lumetovou verzí se shoduje jen v tématu 12 porotců, kteří rozhodují o vině a nevině mladého chlapce. Film je díky své délce "rozmáchlejší" a více se zaměřuje i na samotného odsouzeného a nejen na místnost plnou porotců. Délka snímku je na konverzační téma přeci jen dlouhá ale ikdyž by se možná dala zkrátit nedokázal bych vybrat scénu, kterou bych vyhodil. Líbilo se mi to stejně jako originál a chvílemi možná i o něco více, proto plný počet. (06.05.2009)