Prokletý ostrov

Nevim, čim to je, ale když Scorsese točí o mafiánech nebo o životě ve špinavejch ulicích velkoměsta, tak exceluje. Když se pustí do něčeho jinýho, obvykle z toho moc nadšenej nejsem. Zase jsem měl velký očekávání a zase se moje očekávání nenaplnilo. Řemeslně je to zvládnutý na jedničku. Dokonce i DiCaprio, kterýho od dob Titanicu nějak nemusim, zahrál dobře. Problém vidim v samotnym příběhu. Vyšetřování pacientů někde ve cvokárně neni zrovna nic, co by mě přikovalo k obrazovce a tak se tady sází hlavně na rádoby šokující pointu. Tu jsem navíc odhadnul asi tak v půlce filmu... Je to takovej nadprůměrně natočenej průměr. (21.06.2011)

Výborná žánrovka s hutnou atmosférou, DiCapriem v jednom z jeho nejlepších výkonů a Markem Ruffalem, který zraje s každou rolí... Škoda jen přepálené stopáže. Ta nevadí ani tak v průběhu (kdy ve mě film skutečně dokázal budit nadšení, zájem a zvědavost z toho, co přijde dál a jak se to ještě zamotá), jako spíš ve finální vysvětlovací pasáži. Doslovnost se Scorsesemu, podobně jako v Departed, příliš nevyplatila... (04.04.2010)

Vynikající pokus o restauraci amerického chápání filmu 50. let s úchvatnou formální stránkou, jak také jinak, když režisérem je Marty alias Martin Scorsese, pan Režisér. Strhující hudba, dokonalá kamera s těmi správně zvolenými filtry, všechny ty nájezdy a gradace (zvláště začátek filmu je dokonalý), úžasná střihová skladba, ohozy a atmosféra noir filmu, déšť, alkohol, temná minulost, deprese, bezvýchodnost... Osobně jsem měl ale trochu problém s obsahem a s přílišnou vykalkulovaností dějové linky, chápu, že závěrečná pointa je nutná pro zachování rámce, který byl běžný době a žánru, oceňuji dobové dozvuky nacistických hrůz, závodů ve zbrojení a zlomu spojeného s příchodem nových ,,overkill" zbraní a zvláště dobovým ohrožením komunismem, tou až hysterií, honem na čarodějnice, mccarthismem, praktikami senátního podvýboru pro vyšetřování tzv. neamerické činnosti, touhle temnou stránkou moderních amerických dějin, tu paranoiu a zvláštní pocit ohrožení, který na vlně protikomunistických nálad rozžehl senátor McCarthy a poté celý proces zvrhl v teror celé americké společnosti...to vše jsem jsem kvitoval s povděkem a vnitřní spokojeností, nemohl jsem se ale zbavit dojmu, že imitovaná béčkovost žánrových snímků 50. let je tu spíše na škodu, než ku prospěchu věci. Lituji, že Marty nenatočil něco více nadžánrového, ne jenom mistrnou repliku, ale moderní poklonu ctěnému žánru s reflexemi a rastrem 21. století... (24.03.2010)

Pan reziser Martin Scorsese narozdiel od Francisa F. Coppolu nestraca rokmi nic zo svojho umenia, hoci ja som nikdy nebola jeho velky fanusik. Shutter Island je ale pre mna ovela stravitelnejsi, ako jeho ostatne filmy, s vynimkou Departed. Zistila som, ze pokial Martin natoci pre mna zaujimavu temu, hned sa z toho stane majstrovske dielo, z ktoreho naskakuje husia koza. Skvela hudba, vynikajuca atmosfera 50-tych rokov, zdanliva "odtazitost a chladnost" postav, plus spravna davka sialenosti a mysterioznosti prekryju aj ten ocakavany koniec. (21.02.2010)

„Už jsem něco takového viděl.“ Budu trochu spoilerovat, čtěte proto raději až po zhlédnutí. Napoprvé a až do zdlouhavé vysvětlovací pasáže paranoidní, z Hitchcockova odkazu a béčkových hororů čerpající krimi thriller. Napodruhé atmosférické drama zatěžkané otázkami, které si Scorsese klade v celé své filmografii (je horší emocionální, nebo fyzické násilí?; zůstat v přijaté roli, nebo odhalit svou pravou tvář?; přijmout vinu, nebo se jí nechat pohltit?). Druhé zhlédnutí bohužel neodhaluje jenom promyšlenou distribuci indicií vedoucích nás k finálnímu odhalení, ale také neschopnost filmu fungovat současně na obou rovinách. Potěchu ze zručně natočené, třebaže ne úplně hladce plynoucí žánrovky (záběry do sebe nezapadají stejně elegantně jako třeba v Casinu), narušují dlouhé dialogové scény, v nichž se řeší Velké téma, které zase Scorsese nemůže pořádně rozpracovat, protože by tím sebe i nás připravil o radost z přítomnosti brakových doplňků, jako jsou nacisti, masové vraždy, tajuplný maják nebo lobotomie. Zkrátka kazí zábavu tím, že z ní chce vytěžit něco víc, což se projevuje i výrazným zredukováním vtipných slovních výměn mezi Chuckem a Teddym z knižní předlohy (která se mimochodem čte jedním dechem i jako žánrová jednohubka i jako napínavý příběh, za nímž se možná skrývá něco víc). Inspirativnější mi proto přijde sledovat Prokletý ostrov, i za cenu lehké nadinterpretace, jako víceúrovňovou psychoanalytickou lahůdku pro všechny žižekovce (Teddy neustále přechází mezi různými patry, jež můžeme vnímat jako „levely“ jeho mysli; doktor Cawley obeznámený s Teddyho sny zosobňuje podvědomí; Chuck, oslovujícího ho „šéfe“, naopak představuje jeho – zdánlivě – kontrolované ego), která svým narativem – zřejmě nezáměrně – připomíná videohru (restartování mise, sbírání předmětů a luštění hádanek, Teddy coby Laeddisův herní avatar…). Vyberte si, co je vám bližší. Jakékoli má chyby, jedna návštěva Prokletého ostrova vám skoro jistě stačit nebude 85% Zajímavé komentáře: POMO, Marigold, tron, FlyBoy, Šakal, Desperado, Zandelee, Triple H, Martinius (30.08.2012)