Prokletý ostrov

Totální masakr! Scorese vlastně ani nepřekvapil, protože dávno víme, že je režisérský génius. Prokletý ostrov však mimo to nabízí mysteriózní zážitek, herecký um Leonarda DiCapria, podmanivou hudbu, úžasnou kameru a nejedno překvapení. Nebudu si hrát na chytráka, že jsem pointu věděl od první minuty. Nevěděl a jsem za to rád, aspoň jsem si film řádně vychutnal! (17.04.2010)

Všechno to, co mi nedokázal poskytnout Avatar, tedy silný příběh, plnokrevné postavy a skutečné napětí, mi dokázal v míře vrchovaté poskytnout Prokletý ostrov. Od Klubu rváčů si se mnou žádný režisér tak hezky nepohrál a už dlouho jsem přes řadu dobrých filmů shlédnutých v nedávné minulosti neměl pocit tak komplexního filmového zážitku. Chytrý scénář, výborná kamera, pečlivě zvolené exteriéry, excelentní obsazení a předvedené herecké výkony. Souhra všech prvků filmového řemesla. Martin Scorsese je zkušený filmař a tohle je završení jeho dlouholeté kariéry. Ještě dlouho ve mě budou doznívat jednotlivé scény, zásadní obraty ve filmu, jako je střetnutí v pevnosti nebo závěrečná konfrontace na majáku. Prokletý ostrov je pečlivě budované drama s četnými prvky hororu ve smyslu klasické školy psychohororu. Emotivní záležitost s řadou zajímavých hrdinů. Napsal bych i víc, ale psavci typu mého oblíbeného uživatele Sobis87 mi berou slova z úst. Horký kandidát na můj největší letošní filmový zážitek. Vlastně nemám, co bych podstatného Scorseseho snímku vytkl. Celkový dojem: 100 %. Takhle vypadá poctivá klasická filmařina. (03.03.2010)

„Už jsem něco takového viděl.“ Budu trochu spoilerovat, čtěte proto raději až po zhlédnutí. Napoprvé a až do zdlouhavé vysvětlovací pasáže paranoidní, z Hitchcockova odkazu a béčkových hororů čerpající krimi thriller. Napodruhé atmosférické drama zatěžkané otázkami, které si Scorsese klade v celé své filmografii (je horší emocionální, nebo fyzické násilí?; zůstat v přijaté roli, nebo odhalit svou pravou tvář?; přijmout vinu, nebo se jí nechat pohltit?). Druhé zhlédnutí bohužel neodhaluje jenom promyšlenou distribuci indicií vedoucích nás k finálnímu odhalení, ale také neschopnost filmu fungovat současně na obou rovinách. Potěchu ze zručně natočené, třebaže ne úplně hladce plynoucí žánrovky (záběry do sebe nezapadají stejně elegantně jako třeba v Casinu), narušují dlouhé dialogové scény, v nichž se řeší Velké téma, které zase Scorsese nemůže pořádně rozpracovat, protože by tím sebe i nás připravil o radost z přítomnosti brakových doplňků, jako jsou nacisti, masové vraždy, tajuplný maják nebo lobotomie. Zkrátka kazí zábavu tím, že z ní chce vytěžit něco víc, což se projevuje i výrazným zredukováním vtipných slovních výměn mezi Chuckem a Teddym z knižní předlohy (která se mimochodem čte jedním dechem i jako žánrová jednohubka i jako napínavý příběh, za nímž se možná skrývá něco víc). Inspirativnější mi proto přijde sledovat Prokletý ostrov, i za cenu lehké nadinterpretace, jako víceúrovňovou psychoanalytickou lahůdku pro všechny žižekovce (Teddy neustále přechází mezi různými patry, jež můžeme vnímat jako „levely“ jeho mysli; doktor Cawley obeznámený s Teddyho sny zosobňuje podvědomí; Chuck, oslovujícího ho „šéfe“, naopak představuje jeho – zdánlivě – kontrolované ego), která svým narativem – zřejmě nezáměrně – připomíná videohru (restartování mise, sbírání předmětů a luštění hádanek, Teddy coby Laeddisův herní avatar…). Vyberte si, co je vám bližší. Jakékoli má chyby, jedna návštěva Prokletého ostrova vám skoro jistě stačit nebude 85% Zajímavé komentáře: POMO, Marigold, tron, FlyBoy, Šakal, Desperado, Zandelee, Triple H, Martinius (30.08.2012)

Napodruhé se s tím, že Scorsese nenatočil nic většího nebo menšího než film, u kterého opakovaně jednou za čas s potěšením vypnu mozek a nechám se tupě jako dítě vést bludištěm, vyrovnávám podstatně lépe. Edit: a zhruba na podvacáté se z toho stává jedna z nejoblíbenějších scorseseovek. Na první zhlédnutí standardní detektivka, která se na to druhé zaměřuje na vyhledávání přehlédnutých vodítek, ale s každým dalším se pravé jádro filmu čím dál víc upevňuje, až se z Prokletého ostrova nakonec stane plnohodnotné drama o vině a sebeklamu, kterému může být nějaká detektivní zápletka upřímně u zadku. Jednorázovým hříčkám typu Šestý smysl se o něčem takovém může jen zdát. (19.08.2010)

Mějte mě třeba za naprostého filmového barbara, ale tohle je moje vůbec první setkání s režisérem Scorsesem. Avšak hned je z toho velký filmový zážitek. Už od první minuty se v Prokletém ostrově buduje správná mysteriózní atmosféra, která vydrží až do samotného konce. Příběh sice neskončil úplně dle mých představ, ale na druhou stranu mě režisér napínal až do poslední scény, jestli to dopadne tak či onak (tím chci říct, že je sice pointa docela dobře čitelná, ale nebyl jsem z ní až tak zklamaný). Jinak filmu vlastně ani nemůžu moct vytknout (výborní DiCaprio, Kingsley, skvělá hudba, mrazivé napětí, atd.), protože i délka filmu mi nevadila, a to díky fantasy prostřihům/flashbackům, které podle mě snímek dobře oživovaly. I přes ten závěr hodnotím plným počtem, protože jinak mě tento film dostal a považuju ho za 1 z nejlepších mysteriózních thrillerů za posledních několik let. (01.05.2010)